Snadno se může stát, že v záplavě románů zapadne jeden, který by si pozornost zasloužil, jelikož se v něm až překvapivým způsobem snoubí autorský naturel, úroveň zpracování a zábavné, či naopak závažné téma. Stejně tak může jedna výrazná kniha zaniknout mezi ostatními díly téhož autora – paradoxně právě proto, že vybočuje z řady, a tak po ní čtenáři málokdy sáhnou. Co teprve ale příběhy, které neprávem zapadnou ve sbírce povídek nebo tematické antologii, která dává dohromady kratší prózy většího množství autorů? U tiskem vydané povídky leckdy platí, že i sama o sobě může být cennější než leckterý román (vzpomeňme kolik světoznámých autorů založilo svou kariéru právě na psaní povídek). Tím spíš pokud je vydána audioknižně a dojde k výjimečnému setkání autora, námětu, režie a interpretace, může se jednat o opravdový klenot.
V tomto článku se tedy primárně nebudeme zabývat samostatně vydanými nebo znovu vydanými povídkami a novelami, byť některé z nich by rozhodně neměly být zapomenuty, jako například Romance pro křídlovku Františka Hrubína v interpretaci Luďka Munzara, poprvé vydaná Supraphonem v roce 1966 a později znovu v roce 2023 – byť těch sedmačtyřicet minut opravdu patří k těm výjimečným. Pozornost budeme upírat především ke kompletům, ať už vznikly původně pro knižní vydání nebo v tomto složení příběhů existují pouze ve vydání audioknižním. Nemůže se dostat na všechny, tím spíš, že povídkových sbírek jako třeba Opravdová láska Roberta Fulghuma (Tympanum, 2019) nebo – vyjdeme-li z českého prostředí – Hod mrtvou labutí Ondřeje Hübla (Audioberg, 2019) bylo zvukem natočeno mnoho. Řeč bude tedy hlavně o specifických, výrazných, případně lehce kuriózních případech.
Povídkové soubory českých i zahraničních hvězd
Na začátek by měla přijít z dnešního hlediska již klasika. Tou je v tomto případě povídka Já, truchlivý Bůh z knihy Milana Kundery Směšné lásky. Celá kniha byla nastudována v Brně v roce 2008 v režii Antonína Přidala a mezi interprety bychom našli taková jména jako Igor Bareš nebo Ladislav Lakomý. Jednotlivé příběhy pak vysílal Český rozhlas a na mp3 cd vydal Radioservis ještě v listopadu téhož roku. Když ale měl být 12. července 2023 k úmrtí Milana Kundery z celkových bez mála devíti hodin stopáže vybrán a reprízován jeden příběh, byl to právě čtyřicetiminutový Já truchlivý Bůh v nenahraditelné interpretaci Jana Kolaříka. Díky následné reedici pak vyšly roku 2023 audiální Směšné lásky znovu a posluchači se tak mohli po patnácti letech vrátit i k výše zmíněnému vyprávění sukničkáře prahnoucího po krásné a naivní Janě, která se touží stát operní pěvkyní, až je svedena na jedno místo s Apostolkem, který není tak úplně řecký dirigent.
Žánrově ne tak odlišnou, byť stylem i tématem samozřejmě velmi svébytnou je povídka Propagační kampaň ve Městě světel z knihy Toma Hankse s názvem Neobvyklý typ. V roce 2018 pro Nakladatelství Domino knihu v překladu Vladimíra Medka a režii Tomáše Soldána načetl jediný interpret a tím byl Šimon Krupa. Posluchače samozřejmě může zaujmout i příběh zvaný Tři úmorné týdny, je to ale právě Propagační kampaň ve Městě světel, která nejspíš nejvíce uvízne v paměti. Jednak tím, že zde se atmosféra vyprávění a energie Šimona Krupy nejlépe setkávají s hravou příjemně staromilsky koncipovanou hudbou Tomáše Rosiho, jako dělanou pro audiální seriál. Nezapomenutelných a chytře zábavných šestačtyřicet minut mělo dostat především interpreta Krupu k dalším audioknižním angažmá, nicméně se tak nestalo. Stopa této povídky jaksi zapadla mezi ostatními a nedokázala zvrátit celkový dojem z audioknižní sbírky. Od kritiky to svého času audiokniha jako celek schytala, samotná povídka Neobvyklý typ, vyprávějící příběh mladého herce, který je po boku hollywoodské herečky hnán filmovou společností na únavné promo turné třetího dílu filmové série, ale funguje dokonale.
Do třetice je záhodno vypíchnou nějakou z pokud možno nejčerstvějších nahrávek. Tuto úlohu by mohla sehrát povídka Já nejsem Ed, kterou britská autorka mystery thrillerů C. J. Tudor zařadila do sbírky s názvem Škvíra (Témbr, 2023). Zatímco autorčin komentář k povídce čte v režii Jana Drbohlava Jitka Ježková, samotnou svižnou a příjemně odlehčenou prózu si vzal do parády Vasil Fridrich. A těch sedmnáct minut příběhu o muži, který se ocitá na místě, kde je s ním zacházeno v rukavičkách, jelikož se domnívají, že jde o jakéhosi Eda, je jako herecká etuda. Fridrich v ní dává posluchači naplno poznat, jak rozumí nadsázce, jak umí pracovat s tempem, načasováním a vytvořit pomyslný oblouk směřující přímo k pointě.
(Nejen) detektivní sbírky, sestavené podzěji
Některé povídkové sbírky, jež můžeme nalézt na současném knižním a následně i audioknižním trhu ovšem nesestavil sám jejich autor, ale byly vydány jako tematický výbor domovským nebo zahraničním vydavatelem – často až po autorově smrti. Jako příklad může posloužit dvojice knih Mrazivé vraždy (2021) a Letní záhady (2022). Na jejich audioknižním vydání ve vydavatelství Voxi se podíleli z režijního hlediska Jindřiška Nováková a Daniel Tůma, z interpretačního pak celkem deset herců včetně Otakara Brouska ml. a Růženy Merunkové, kteří mají na svědomí i četbu povídky s názvem Vánoční tragédie. V příběhu, který v kruhu přátel vypráví slečna Marplová, hraje úlohu lázeňský penzion, klobouk, mrtvá služebná i zdánlivá nehoda na horní plošině tramvaje. Slyšet jsme jej mohli už v roce 1994, kdy ho pro rozhlas jako dramatizovanou četbu s Violou Zinkovou v hlavní roli zrežíroval Petr Adler. Vánoční tragédie z kompletu Mrazivé vraždy je ale se svými osmačtyřiceti minutami stopáže první nahrávkou původní nekrácené povídky.
Tím bychom však mohli opustit sféru audioknižních sester dříve knižních povídkových sbírek. V posledních čtrnácti letech přicházeli vydavatelé i s projekty, kdy sestavili povídkový komplet čistě pro poslech. Jedním z prvních a tedy i poněkud neobratných pokusů byly například Vánoční detektivky (Popron Music, 2011). Vydání dvou příběhů A. C. Doyla a G. K. Chestertona v podání Ladislava Freje o celkové stopáži necelých dvou hodin se však neslo v duchu až úmorného množství popisných zvukových samplů.
Mnohem lépe dopadl výběr povídek Agathy Christie, který v roce 2020 vyšlo u vydavatelství OneHotBook v režii Michala Bureše jako Svědkyně obžaloby a další povídky. Nejchutnějším bonbónem z této pomyslné – a nutno říct, že veskrze podařené – bonboniéry je pětadvacetiminutová Nehoda v interpretaci Martina Preisse. Zmínit bychom ale mohli také prózy Ten čtvrtý v podání Viktora Preisse nebo Dobrodružství pana Eastwooda, které čte Otakar Brousek ml. a které známe již také z dřívějšího rozhlasového zpracování pod názvem Záhada španělského šálu (1993).
Petr Stančík a tajemná města
Několik antologií, kde je svými povídkami zastoupeno více autorů, už tu bylo zmíněno, avšak tento následný oddíl bude pouze o nich – především pak o těch, kde se nachází nějaký ten klenot. První z nich je soubor Praha NOIR, který sestavil Pavel Mandys a na audioknižním vydání ve OneHotBook se v roce 2016 podíleli hned tři režiséři: Petr Gojda, Michal Bureš a Hynek Pekárek. Povídkou, kde se nejlépe potkal autorský naturel, režijní přístup a herecká interpretace byl Kabinet sedmi probodnutých knih Petra Stančíka. Třicet minut věnovaných jasnovidcům i temnovidcům na pozadí tajnosnubné Prahy přelomu devatenáctého a dvacátého století čte se smyslem pro nadsázku sobě vlastním Lukáš Hlavica.
Povídka Petra Stančíka však vévodí i jinému, byť podobně koncipovanému sborníku, tentokrát zaměřenému na Brno a brněnský Cejl. Vypravěčsky vybroušená a zábavná Turbína a mordýrna z audioknihy Krvavý bronx, kterou v roce 2020 natočili v brněnském rozhlase a vysílali ještě téhož roku v cyklu Dopolední četba, nás seznámí s tím, jak se osudy tamní parukářky a jejích devíti nápadníků mohly proplést s vynálezem Kaplanovy turbíny. V režii Radima Nejedlého čte dvacetiminutovou nahrávku Jana Štvrtecká, celou audioknihu pak v roce 2021 vydal Radioservis.
Společenská próza českých tvůrců
Zcela realistickou prózu naproti již dříve zmíněným představuje příběh V náručí Piny Bausch, který pro magazín Reportér svého času napsala Dora Kaprálová. Souborné vydání každoměsíčně publikovaných povídek s poněkud vágním názvem Povídky současných českých autorů vydala Audiotéka v interpretaci Matouše Rumla a Terezy Dočkalové v roce 2020. A je to právě Tereza Dočkalová, kdo se v průběhu pětadvaceti minut zcela „potkává“ s charakterem vyprávění o tanečnici a choreografce, která se za pomoci syntézy slavné Piny Bauch a filozofie Ludwiga Wittgensteina pokouší prosadit v Berlíně.
A aby té společenské prózy nebylo málo, po léta připravoval tematické povídkové soubory pro vydavatelství Listen Boris Dočekal. Ty od roku 2019 začaly pod touže značkou, později pod značkou Témbr vycházet i audioknižně a nabízejí tak velmi početný arzenál nejen témat, ale i autorských přístupů a především rozličných příběhů. Jedním z příkladů zcela ojedinělých setkání autorů a herců je pak povídka Sem smějí jenom tihle Josefa Moníka, kterou pro audioknihu Zamilované povídky načetl v režii Jana Drbohlava v roce 2020 svým nezaměnitelným způsobem Tomáš Hanák. Těch šestadvacet minut nahrávky pojednávající o jednom ne příliš nadějném vztahu za tuhých režimních poměrů výrazně vyčnívá nad ostatními. Dalším příkladem podobného typu může být Umauuu Petry Dvořákové z antologie Soukromá tajemství (taktéž Témbr 2020). Šestatřicetiminutové vyprávění stárnoucí kartářky o jednom neobyčejném setkání s minulostí načetla citlivě i zábavně Martina Hudečková.
Trocha čisté fantastiky
Nejvíce tematickými antologiemi, které byly později vydány audioknižně přispělo českým čtenářům a posluchačů nakladatelství Epocha. Z počátku byly zvukem vydávány jen konkrétní texty z jinak rozsáhlých svazků. Od roku 2021 však vycházejí s jistou pravidelností načtené kompletně. Hned první povídkou, která si nebere servítky a přesto je nejspíš nejzábavnější poslechovou záležitostí z celého svazku, je Xenofil Jana Kotouče z antologie Krásky a vetřelci vydaného Epochou ve spolupráci s Audiotékou v roce 2021. V režii Jana Žáčka více než šedesátiminutovou četbu bez problému utáhl Jakub Saic, který se mimojiné královsky vypořádal s četbou replik poněkud neurvalých vesmírných plazů, takzvaných Ralgarů. Jistý podtón drsňáctví v Saicově interpretaci pak ostře kontrastuje s tím, jak citlivě a s něhou načetla Klára Sedláčková-Oltová v režii Heleny Rytířové prózu Kristýny Sněgoňové Pan Frýdek a slečna Místek z knihy Hlubiny města (Audiotéka, 2023). Pětasedmdesát minut vyprávění o dětech, které se pokoušejí zabránit sváru dvou na sebe dětinsky navztekaných měst se potkalo s barvou hlasu i hereckým charakterem Sedláčkové-Oltové způsobem, který uvízne v paměti.
Jistě by se našel ještě nějaký ten povídkový soubor, více či méně oblíbený nebo zcela zapomenutý, který v sobě ukrývá jedinečnou shodu tvůrců a jejich pochopení literárního díla. Ostatně stejně jako žádné kompletní vydání povídek jednoho autora nikdy není tak zcela kompletní, ani žádný výčet toho nejlepšího si nemůže obsahovat všechno. Tím spíš že je na každém, kde by načrtl onu pomyslnou čáru, za níž už není prostor se vydávat.
Nejspíš nikdy nevznikne souhrnné vydání nejlepších audioknižních povídek, tím spíš že by bylo tematicky velice roztříštěné a nahrávky byly za ta léta rozesety mezi velké množství vydavatelů. Snad ale ty jmenované neupadnou v zapomnění a posluchači mezi nimi najdou i ty své oblíbené.
