Ani v jednom z uvedených románů Procházková nezpracovává látku z – řekněme si narovinu – nepovedeného seriálu a spojuje je s ním vlastně jen několik hlavních postav a sem tam nějaká ta zmínka o horoskopu, která by měla být jakýmsi poznávacím znamením, přesto působí v jinak perfektně logickém a uspořádaném vyprávění nepatřičně a představuje jednu z mála výhrad, kterou lze ke knihám vznést.
 
Kriminalista Marián Holina se tentokrát musí popasovat s vraždou mladé krásné vietnamské dívky, jejíž polonahé tělo nalezené v zahradě pražské vilky svádí k myšlence na sexuálně motivovaný zločin. Jenže jak se detektiv noří hlouběji a hlouběji do spletence dívčiných vztahů a vazeb, vyplouvají na povrch i možné vydírání, prostituce nebo záhadně zmizelý tiket zaručující astronomickou výhru v loterii. Holina tak zjišťuje, že motivů mohlo být mnohem víc, ale jistá zatvrzelost a otevřenost mysli ho nakonec dovedou k pachateli, přestože, jak už je v podobných příbězích zvykem, nezůstane u jedné oběti.
 
Podobně jako předchozí a následující titul jsou i Dívky nalehko trochu víc než jen zábavná a více méně zručně zkonstruovaná detektivka. Především je tu nosná dějová linka, která směřuje do struktur vietnamské komunity, do legendární tržnice SAPA v pražské Písnici, ale rozhodně nejen tam. Autorka si sice dobře a detailně všímá zvláštností a specifik českých Vietnamců, přesto je román především silnou výpovědí o tom, jak skvěle a přínosně jsou Vietnamci integrováni do české společnosti. Poctivým zobrazením několika důležitých postav navíc ukazuje vietnamskou komunitu v širokém spektru charakterů, velmi barvitě, sympaticky plasticky a beze stopy předsudku.
 
V románu ale můžeme najít i řadu dalších skvělých míst, například empatické vylíčení postavy postiženého Ondřeje a jeho zastřené mysli nebo perfektně zvládnutou scénu, v níž Holina a kolegové zkoumají záznamy bezpečnostních kamer na vlakovém nádraží, která jako by obnažovala podstatu jak příběhů s tajemstvím, tak i samotného odkrývání tajemství. Příjemně ubíhající vyprávění je pak i solidní výpovědí o současnosti a její reflexí, ale i zkoumáním lidské morálky a jejích hranic – vše se ovšem děje navýsost přirozeně a v rámci příběhu.

Obě zatím vydané audioverze Vražd v kruhu mají neobyčejné štěstí na interprety. Po vynikajícím Janu Šťastném v Muži na dně se za mikrofon postavil zkušený Jan Kolařík a jak je jeho zvykem, odvedl dokonalou práci. Jeho četba je dynamická, bez větších hereckých kreací, přesto s řadou dobře a logicky odstíněných poloh. Velezkušený režisér a mistr zvuku v jedné osobě Jan Pochvalovský vytvořil ve studiu Soundguru nahrávku s plným a robustním zvukem, která dobře zní na libovolném zařízení. Sympatický výkon Jana Kolaříka je pak doplněn zhruba patnáctivteřinovými hudebními skladbičkami (opravdu jde občas o zručné miniatury) na konci kapitol, jejichž autorem je básník a hudebník Nikolaj Ivaskiv.

Celkově lze říci, že všechny tři romány z této série jsou to nejlepší, co se mohlo během natáčení seriálu stát. Možná byly od začátku zamýšleny jen jako přídavek či doplnění televizní produkce, která měla jistě velké ambice, ale – slovy klasika – bohužel dopadla jako vždycky. Tyto tři detektivní prózy (a třeba jich bude časem víc) jsou velmi dobré nejen na české poměry. S prvotřídními interprety a bezvadnou produkcí nakladatelství Tympanum navíc nejde jen o čerstvou vodu do sinicemi porostlého rybníčku české detektivky, ale i o velmi výrazné obohacení produkce audioknih.