Zpět

Skutečný příběh neapolské mafie

recenze, , 29.11.2023
Gomora
Je málo knih, o kterých se dá říct, že nějak skutečně změnily svět, a ještě méně to platí o těch současných. Savianova Gomora k nim přinejmenším částečně patří, byť jméno autora i jeho díla byste v seznamech titulů, které pohnuly dějinami, hledali nejspíš marně. Přesto se vliv ani ne dvacet let staré autorovy prvotiny na to, co víme o našem světě, nedá popírat.
Začněme však odjinud. Mafiánské příběhy táhnou. Ať už si vzpomeneme na legendárního Puzova Kmotra, na řadu jeho epigonů nebo na značnou část hollywoodské produkce od filmového Kmotra přes tahák Goodfellas z počátku 90. let k nedávnému snímku Irčan. A ať mají tato díla sebevětší oporu v realitě (zejména právě Kmotr), zpravidla se s ní nesrazila tak tvrdě, jako Savianova kniha Gomora z roku 2006. Autor – v té době sedmadvacetiletý novinář z Neapole – publikoval svůj bestseller, kde odkryl praktiky a zejména děsivý mezinárodní význam neapolské zločinecké organizace Camorra, o které se do té doby víceméně soudilo, že jde o – lidově řečeno – v podstatě lokální bandity, byť sem tam operující v zahraničí. A právě proto, že Saviano poznal skutečnou tvář současné mafie, neromantizuje ji jako většina příběhů, které známe a máme rádi. Jeho popisy nejsou novodobé rytířské eposy o cti a síle rodiny, jako se to u mafiánské fikce často stává, ale ukazují ošklivou, krutou a ušmudlanou realitu plnou smrti a násilí, bez líbivého patosu.

Roberto Saviano mimo jiné odkryl struktury neapolské mafie a doložil, že ty jsou hluboko zakořeněné v celé Evropě, a to včetně Česka, kde už o několik let dříve bylo zatčeno více než třicet jejích členů. Spisovatelův velký úspěch se dostavil zejména po převedení jeho knihy do seriálové podoby, což mimo jiné také znásobilo hněv organizace Camorra, neboť ta se stala světově proslulou, což se patrně líbí málokteré skutečné zločinecké organizaci. Následovaly výhrůžky smrtí, několik vážných pokusů o atentát (včetně bombového útoku na autora a policejní eskortu na Vánoce 2008), což nakonec vyústilo v Savianovo vystěhování z Itálie. Nyní žije na neznámém místě pod policejní ochranou.
 

Kniha Gomora na jednu stranu vychází z principů literatury faktu, přetéká detaily, popisy a obsahuje vše, na co jsme u knih od novinářů zvyklí, zejména je-li řeč o reportérech. Autor zde střídá zejména pasáže faktografické a právě reportážní, které jsou v jeho případě velice zainteresované a autentické, neboť když své téma prozkoumával, nechal se zaměstnat v jedné z továren na textil, které poblíž neapolského přístavu zločinecká organizace vybudovala. I těmto osobním zkušenostem věnuje prostor, přičemž při jejich popisech koketuje s principy prozaického vyprávění, čímž celý text dostává nejen zmíněný punc autenticity, ale i větší míru čtenářské (posluchačské) atraktivity, vtahuje dovnitř. Přestože mnoho novinářů píše knihy a jejich unikátní zkušenosti nelze zpochybňovat, ne každý je skvělým vypravěčem, Roberto Saviano však právě k takovým patří, což později dokázal i svou románovou tvorbou.

Tématu neapolské Camorry se totiž věnovat nepřestal, důkazem jsou například romány o „dětské“ neapolské mafii Piraně (2016, česky 2019) a navazující Zuřivý polibek (2017, česky 2021). První jmenovaná – tedy Piraně – byla až doposud jedinou Savianovou knihou, kterou si mohli u nás vychutnat i posluchači audioknih, a to ve velmi svérázném (a dle mého skvělém) podání Václava Neužila (OneHotBook, 2021).

Letos se audioknižního vydání dočkala právě i bezmála již legendární Gomora, kterou taktéž vydal OneHotBook a pod níž se podepsal tandem ve složení režiséra Michala Bureše a interpreta Vasila Fridricha. Kdo dění na audioknižním trhu sleduje alespoň okrajově, těžko mu budou tato jména neznámá a zároveň mu bude jasné, že obě jsou známkou kvality. Jejich spolupráce na společném projektu proto nemohla dopadnout jinak než výborně, a i když je Fridrichův projev spíše umírněný, velice příjemně se poslouchá a dvanáct hodin dlouhý poslech uplyne jako voda. Vasil Fridrich je na jednu stranu poměrně rezervovaný, na druhou s emočním nábojem pracuje velmi věrohodně. Uvěříme mu jemné náznaky lítosti, stejně tak únavy z všednodenního násilí, ale i naléhavost v jiných pasážích, přesně takovou, jakou Savianův text vyžaduje. Novinářský styl spisovatele je úsporný a často přeplněný popisy a výkladem faktů či historických souvislostí, přesto je nesmírně chytlavý a od prvního do posledního slova nenudí, nenabídne jediné hluché místo. A přesně to samé lze říct o projevu interpreta, který se zavrtá do uší a nenechá vás přerušit poslech, ani kdyby Camorra u sousedů střílela.