Za vznikem tohoto pozoruhodného titulu stojí Simona Bagarová, zakladatelka nevládní organizace MILA. Ta si klade za cíl zlepšovat reputaci i podmínky v oblasti poskytování péče. Na základě vlastních zkušeností se snaží na danou problematiku nahlížet komplexním pohledem, kdy je každý článek řetězce důležitý pro to, aby se podařilo alespoň přiblížit ideálu, protože naprosto dokonalé patrně nemůže být nikdy nic. Bez pochopení ze strany vedení daných zařízení, ochoty a empatie personálu či osvěty příbuzných klientů, se dobrého výsledku ale dobrat nejde. Kniha rozhovorů, které autorka vedla s pěticí respondentů, kteří měli k tématu co říct, proto může sloužit jako zdroj inspirace pro jakoukoliv ze zúčastněných stran. A to i těm, kteří sice měli to štěstí, že se do podobné životní situace zatím nedostali, protože jednou možná potká i je.
 
Pečovatelé Dana, Dominik, František, Saša a Jana. Čtyři z nich pečují z titulu své profese, pátou z nich k tomu přiměly okolnosti v rodině. Všichni, byť každý svým vlastním způsobem, nosí ve svém nitru laskavost, empatii a snahu o konání dobra. Vysvětlují, jak přistupují ke klientům, aby snad inspirovali své kolegy a kolegyně, kteří dnes nechápou, proč dělat něco, co je nad rámec nutných povinností, když jediným oceněním je často jen efemérní okamžik vděku klientů. Pro ně ale představují laskaví pečující strážné anděly s lidskou tváří. Ani na chvilku ale ze sebe respondenti nedělají svaté. Přiznávají svá vlastní selhání, pochyby, nedostatky, zkrátka jsou stále lidmi z masa a kostí. Popisují někdy až nečekaně jadrně, otevřeně a bez příkras či zaobalování, své zkušenosti se zajišťováním denních potřeb seniorů, včetně toho, jak se vypořádávají s intimními situacemi všeho druhu. Ostych stranou, ten v této profesi představuje luxus, který si dobří pracovníci v domovech, hospicích či nemocnicích nemůžou dovolit.
 
To ale neznamená, že by se personál neměl chovat s úctou a respektem, ba právě naopak. Z výpovědí respondentů, k nimž se na samotný závěr přidala i sama autorka, je cítit, že klienti a jejich potřeby jsou u nich vždy na prvním místě. A podobná oddanost celému projektu je cítit i z audiální podoby knihy Hořím, která vyšla pod hlavičkou Jsme MILA, z.s. Opravdu profesionální zpracování vzniklo pod režijní taktovkou Alexandry Bauerové, která zvolila velmi živou a funkční podobu nahrávky. Průvodkyní je v ní sama autorka, jednotlivé respondenty pak zastoupili herečtí představitelé Daniela Kolářová, Martha Issová, Pavel Řezníček, Klára Melíšková a Kryštof Hádek. Michaelu Třeštíkovi, editorovi knihy, který zároveň v závěrečné části představí formou rozhovoru i samotnou Simonu Bagarovou, propůjčil svůj hlas Zdeněk Svěrák. Všichni interpreti se po většinu času drží civilního projevu prostého patosu, stylizace či „hraní“. Splývají se svými postavami, protože správně cítí, že tady, ještě více než kdy jindy, není jejich úkolem promlouvat herecky za sebe, ale být pouze hlasy jiných, zdánlivě obyčejných lidí, kteří toho však mají tolik co říct.
   
Pracovat tak, aby měla vaše činnost smysl, znamená jít někdy na hranu či lehce za ni, postavit se čas od času nesmyslným pokynům nadřízených, či sáhnout si emočně i fyzicky na samé dno. Možnost vyprávět o všem, co člověk jako pečovatel vykonávat musí a co dělá naopak nad rámec svých povinností, mohlo být pro respondenty do jisté míry zadostiučiněním. Jejich příběhy si zaslouží být čteny či poslouchány, mohou totiž inspirovat nebo povzbudit ty, kteří se s nelehkou životní situací právě potýkají. Zisk z prodeje audioknihy navíc podpoří organizaci MILA v její další nejen osvětové činnosti.