Kniha nevznikla náhodou, o sepsání long-read článku původně autorku bezprostředně po útoku požádal americký časopis Newsweek. Seierstadovou, mimo jiné dceru levicového politika Dena Seierstada a feministické spisovatelky Frøydis Guldahlové, si prestižní magazín vybral záměrně. V té době dvaačtyřicetiletá novinářka na volné noze za sebou měla krom slušné řádky vynikajících novinových a časopiseckých reportáží i několik reportážních knih ze zemí Blízkého Východu, Čečny a Kosova oceňovaných jak kritikou, tak čtenáři. Jde především o tituly Sto a jeden den: Bagdádský deník z roku 2005 a o tři roky starší titul Knihkupec z Kábulu, který znají i čeští a slovenští čtenáři, právě tak jako její poslední knihu Dvě sestry o dvou zradikalizovaných Norkách původem ze Somálska, které se vydaly bojovat v řadách Islámského státu do Sýrie.
 
Kniha tedy staví na původním článku, ale poctivým přístupem se rozrostla na zhruba 600 stran, což v případě zvukové knihy odpovídá šestnácti hodinám poslechu. Zevrubnou, takřka minutu po minutě vystavěnou reportáž z tragického dne včetně analýz policejních chyb a omylů Seierstadová doplňuje o podrobnou rekonstrukci života zfanatizovaného vraha, ale i o životní příběhy dvou z jeho obětí – chlapce Simona, který útok nepřežil poté, co pomohl zachránit několik kamarádů, a dívky Bano, mladé feministky původem z Iráckého Kurdistánu. Tedy dvou zástupců té strany, která na rozdíl od vraždícího monstra, které momentálně dožívá svůj bezvýznamný život ve fešáckém norském kriminálu, nesmí být zapomenuta.
 
Samotnou událost i životy jejích aktérů autorka přibližuje díky mravenčí práci reportážní novinařiny. Staví na četných rozhovorech s těmi, kteří A. B. znali, se známými, přáteli a rodinami obětí, s policisty a odborníky, ale také na pečlivém studiu zpravodajských pramenů a na zcela zjevné znalosti oborů jako jsou sociologie, psychologie či kriminologie. Přesto – či možná právě proto – si může dovolit značnou dávku beletrizace, která publicistický útvar posouvá do roviny dechberoucí napínavé četby, na jejímž konci vznikne obraz nejen A. B. a jeho obětí, ale především norské, potažmo libovolné západní společnosti se všemi výhodami i nedostatky, společnosti, v níž „jeden z nás“ kolikrát zastává názory, jež tu a tam zaznívají z úst představitelů nejen mimosystémových protestních stran, ale i politického mainsteamu.
   
Nezávislé česko-slovenské nakladatelství Absynt sídlící v Žilině by se klidně mohlo stát synonymem pro preciznost. Jeho nepřehlédnutelný originální design, který je výsledkem práce grafičky Pavlíny Morháčové, jako by ilustroval přístup nakladatelství ke knihám: pečlivý výběr titulů, přesné překlady (v našem případě od Evy Dohnálkové), absolutní minimum chyb. A takováto s dokonalostí hraničící podoba českých a slovenských verzí papírových knížek jako by se propsala i do skvělé podoby zvukové, u jejíž realizace Absynt vsadil na spolupráci s Audiotékou. V režii Ondřeje Černého se za mikrofon posadila herečka brněnského Městského divadla a příležitostná moderátorka Barbora Goldmannová. Ta má za sebou několik beletristických titulů, ale též zkušenost s reportážní či publicistickou tvorbou, kterou získala během nahrávání audioknihy Niny Špitálníkové Mezi dvěma Kimy, třetí nejlepší jednohlasé četby v Audioknize roku 2022.

Šikovná herečka vybavená příjemnou barvou hlasu a schopností držet při četbě emoce na uzdě předvádí věcnou, avšak také přesnou a solidně vyslovovanou interpretaci. Tak výtečná a skvěle napsaná kniha, jakou Jeden z nás je, nepotřebuje vůbec nic dalšího, aby posluchač dokázal dobře vnímat, co se Seierstad snaží sdělit, a přitom si užil i strhujícího způsobu, jakým je napsaná. Jedná se o výjimečný výkon na poli zvukového zpracování literatury faktu.
Na závěr už zbývá jen dodat dobrou zprávu, totiž uvedení zvukových podob Knihkupce z Kábulu i Dvou sester, za kterými stojí stejný realizační tým i interpretka.

* Autor recenze se rozhodl neuvádět vrahovo jméno.