Zpět

Konec milosrdným lžím

recenze, Iveta Novotná, 19.10.2021
Stroje jako já
Kniha Stroje jako já od Iana McEwana z roku 2019 se odehrává v alternativní verzi 80. let minulého století, a to do takové míry, že se můžeme „bavit“ odklonem od historických reálií. Spojené království v těchto jiných 80. letech prohrálo bitvu o Falklandy a slavný britský matematik a kryptoanalytik Alan Turing je zde na živu a věnuje se výzkumu umělé inteligence. Přestože příběh popisuje „minulost“, může v mnohém naznačovat naši možná ne příliš vzdálenou budoucnost – autor totiž v knize představuje mnohem technicky vyspělejší společnost, než je ta naše. Lidé jezdí v elektrických nebo autonomních vozidlech, robotika zažívá velký boom a hrstka vyvolených si může pořídit jednoho z prvních umělých lidí. Tím vyvoleným je i hlavní hrdina příběhu Charlie.
To je výchozí situace McEwanova románu Stroje jako já. I když by se mohlo zdát, že dějově bude kniha spadat do žánru science-fiction, není tomu tak. Alespoň ne zcela. Žánrově totiž kniha osciluje mezi sci-fi a sociálně-politickou úvahou. McEwan zde nastoluje v současnosti velice ožehavou otázku etiky umělých lidí, robotů a dalších programem poháněných přístrojů. Zamýšlí se nad tím, co se stane, když se stroje neschopné lži ocitnou tváří v tvář nějaké nepravosti či dokonce zločinu. Pochopí naše milosrdné lži? A co to vůbec pro „obyčejného“ člověka znamená? Bude jeho život řízen a ovlivňován strojem, který si sám v dobré víře naprogramoval?
 
Kniha Stroje jako já vyšla v češtině poprvé v únoru 2021 a ještě před prázdninami ji v audioknižní verzi vydal Témbr. Vzhledem k tomu, že McEwan napsal svůj román v ich-formě vybízí kniha ke zvukovému zpracovaní. Bohužel audio trochu doplácí na specifický styl McEwanova vyprávění. To je často zbržďováno „tehdejší“ politickou situací, která příběhu žádnou další rovinu v podstatě nepřináší. Děj je tímto způsobem násilně přerušen a jakýkoli vývoj (příběhový i charakterový) je po určitou část, kdy se děj vrátí zpět k Charliemu a jeho Adamovi, vyloučen. Autor se v knize zřejmě snažil tímto způsobem ozřejmit společensko-politický kontext, který Charlieho vedl k pořízení Adama, a Mirandu zase ke lži. Co však může být v knize příjemným zpestřením a ozřejměním situace, nemusí tak úplně fungovat i ve zvuku. Upřímně řečeno, audioknize Stroje jako já by slušelo krácení, zejména společensko-politických pasáží. Díky němu by se stal příběh koncentrovanějším a v důsledku toho i dějově hodnotnějším. Načtení celé knihy však ale nelze tvůrcům audioknihy vyčítat, protože krácení jim zcela jistě nedovolovala licenční smlouva.
 

Do role vypravěče režisér Marek Štifter obsadil Hynka Čermáka. Na hercově hlasu je patrná zkušenost rozhlasovou a audioknižní tvorbou. Jeho interpretace je velice příjemná a přesná, na patřičných místech přizpůsobuje intonaci a zbarvení hlasu ději. Pro každou z hlavních postav (Charlie, Adam, Miranda a Turing) našel vhodnou polohu, kterou se mu daří držet až do konce. McEwanem předepsaný kontrast mezi Charliem a sestrojeným Adamem se promítá i do herecké interpretace. Čermákův Charlie je muž mezi třicítkou a čtyřicítkou s pevně posazeným hlubokým hlasem, kdežto jeho Adam je naopak hlasově výše posazený, v jeho intonaci se mísí někdy až dětská naivita s rezolutní rozhodností, mluví úsečně a krátce, což podporuje skutečnost, že je Adam umělým člověkem.
 
Druhým velkým kladem audioknihy je vhodně vybraná hudba. Ta se sice v audioknize objevuje jen jako předěl mezi jednotlivými kapitolami či tematickými celky, avšak svou rytmičností a elektrickým nábojem perfektně odpovídá obsahu. Je dobře, že se režisér Marek Štifter nesnažil využít efektivnost hudby a audioknihu tzv. nepřezvučil. V důsledku toho staví Stroje jako já především na skvělé herecké interpretaci okořeněné zajímavou hudební vložkou.