True crime povídky I. M. Jedličky byly svého času nesmírně populární jako napínavé oddechové čtení. V zásobě jejich brožovaných knižních vydání nyní znovu po čase zalovili v Supraphonu a předložili posluchačům desítku případů, jak je autorovi ve své době vyprávěli kriminalisté, kteří se podíleli na jejich vyšetřování. Dva z nich se dokonce staly předlohou pro tvůrce legendárního seriálu Malý pitaval z velkého města.
 
Kriminální příběhy osmdesátých let vznikaly podle údajů vydavatele na jaře loňského roku. Ve vlastní režii je v ostravském nahrávacím studiu natočil Norbert Lichý. Tento ostravský bard patřil k nejvýraznějším figurám své generace, a to nejen svým zevnějškem, ale i charakteristickým hlasem. Jeho herecký projev byl v případě Jedličkových povídek civilní, s téměř neustále přítomným mírně ironizujícím odstupem a nadhledem. Styl povídek ostatně k takovému podání prakticky sám vybízí. Autor se v nich pohybuje na hranici beletrie a literatury faktu, s lehkostí psané texty by se svým pojetím hodily jak do lifestylových časopisů (kdyby dnes ještě podobné magazíny vycházely a někdo je četl), tak do policejních sborníků. Přehnaným soucitem a ohledy k obětem, natož pachatelům, Jedlička rozhodně netrpí. S věcností praktika, který se léta pohybuje v oblasti vyšetřování těžkých zločinů, se například dívá na tehdy legální trest smrti jako na odpovídající způsob potrestání, což je názor, který si dnes novináři či spisovatelé dovolí vyslovit jen stěží.
   
Kdo už slyšel některý z předchozích titulů, nebude jistě autorovým stylem ani Lichého interpretací  překvapen. Předloha je založena spíše na vyprávění, než dialozích, herec se tak ve své interpretaci povídek nemusel pouštět do žádných větších hlasových kreací. Pouze ve výpovědích svědků si dovolil vystoupit z tónu vypravěče a mírně jednotlivé postavy modulovat. Lichý dobře chápal, že Jedličkovy texty nemají vyšší literární ambice, a tak je podobně přístupně, místy až lidově, podával posluchačům i on. Svižné tempo četby dotvářely spolu s nezaměnitelnou barvou jeho hlasu specifickou atmosféru příběhů, stejně jako předělové ruchy, rovněž známé již z dříve vydaných nahrávek této řady. Pochvalu si zaslouží i čistý zvuk a technické provedení nahrávky, o jejíž mastering se postaral Radek Veselý. Tradičně příjemným detailem je i pojmenování jednotlivých stop názvy příběhů, což usnadňuje poslech vybraných souborů v mobilní aplikaci. Jakkoliv se to zdá samozřejmé, bývá tato užitečná drobnost u jiných vydavatelů často opomíjená.
 
Třebaže od napsání příběhů uplynulo již mnoho let, změnila doba a rozvinuly se technologie i metody kriminalistů, mnohé z případů by se mohly odehrát i dnes. Motivace pachatelů k často nepochopitelně hrůzným činům totiž bohužel dodnes zůstaly stejné. Není proto na škodu si je občas připomenout a audiokniha Kriminální příběhy osmdesátých let  je k tomu vhodným prostředkem.