Zpět

Ach ti hraví Dánové

recenze, , 28.06.2023
LEGO: Rodinný příběh nejslavnější hračky na světě
Jsou díla, jež pojednávají o umělcích, kteří tvořili celý život, o osobnostech politiky nebo třeba o firmách. Co je spojuje, je to, že na jejich příkladě je možné krásně sledovat, jak se to které kulturní odvětví vyvíjelo spolu s dobou. Audiokniha LEGO: Rodinný příběh nejslavnější hračky na světě mezi ně rozhodně patří.
Jens Andersen, autor této publikace, kterou letos v českém překladu vydal Host jakožto tištěnou knihu a v koprodukci s Audiotékou pak také jako audioknihu, jako první získal úplný přístup do rodinných a podnikových archivů firmy LEGO.

Díky tomu, že nám Andersen dává nahlédnout celou historii nejen společnosti LEGO ale i hračkářského odvětví v průběhu 20. století, má posluchač jedinečnou možnost připustit si, jak šla tahle stavebnice s dobou, kdy ji předběhla, ale hlavně jak ikonickou se stala. Ne nadarmo se bolestivé šlápnutí na kostičku LEGA stalo už dávno příslovečným. Nejspíš každý u nás pozná ten nezaměnitelný zvuk, kdy se sypou plastové kostičky, a o některých domech nebo autech jsme schopní poznamenat, že vypadají, jako by byly postavené z LEGA.

Všechno to ale začalo v dánském Billundu, když se truhlář a tesař Ole Kirk Christiansen na počátku třicátých let přeorientoval z nábytku na výrobu dřevěných autíček, kachen, joja a lakovaných kostek. Což bylo svého času z podnikatelského hlediska pořád trochu odvážné, jelikož sám si jako dítě ještě hrál s děravým kamínkem na provázku a úplně mu to stačilo. Ještě jeho syn Godtfred ho spolu s bratry zrazoval od toho „šíleného“ nápadu vyrábět z plastu. Tentýž později zakládal po Evropě Legolandy a po něm převzal firmu zase jeho syn Kjeld.

V průběhu poslechu třináctihodinové audioknihy si musí posluchač chtě nechtě mnohokrát připustit následující skutečnost: Doba se změnila. Proměňoval se také náhled na výchovu dítěte, na jeho vzdělávání, na to, jak by si mohlo mělo nebo nemělo hrát. Na to, k čemu všemu by hračka měla sloužit a co dalšího bychom od ní chtěli. Zatímco se pozornost obrací k dítěti, filozofii dětství a výchovy, rodí se také cosi na způsob filozofie hry. A vhled do toho všeho je, krom dokumentu o vývoji firmy vyrábějící stavebnice, na něž máme mnozí sentimentální vzpomínky (nebo patří do naší každodenní reality, dle věku a nátury), pravděpodobně ten největší přínos této publikace.
 

Drtivou většinu času při poslechu uslyšíme hlas Petra Štěpána, zatímco druhý interpret se ujal četby citací, kterými je kniha protknuta – jde o vzpomínky vnuka zakladatele firmy LEGO Kjelda a čte je Luboš Ondráček. Přičemž Štěpán i Ondráček mají oba silný talent poutavým způsobem interpretovat výklad, tím spíš výklad o historii. Připomeňme si, že svého času Luboš Ondráček načetl mimo jiné knihy Yuvala N. Harariho Sapiens: Stručné dějiny lidstva a Homo deus.

Co říci závěrem? Ole Kirk Christiansen dal kdysi firmě název LEGO, což byla zkratka dánských slov leg godt, čili „hrát si dobře“. Teprve později zjistil, že slovo má význam i v latině a znamená „sbírat“ nebo také „dát dohromady“. Už Ole Kirk byl hravý člověk se smyslem pro humor. A důraz na hru a nacházení záliby v hravosti se pak jako téma line napříč generacemi i celou audioknihou. Kdo by byl řekl, že skandinávský národ, z nějž vzešel tvůrce krásně smutných pohádek Hans Ch. Andersen, existenciální filozofie S. A. Kierkegaarda nebo režisér Lars von Trier, bude… tak hravý.