Audiální nahrávka Mauglí v dramatické úpravě Marie Špalové (ta z množství překladů zvolila ten od Hany a Aloyse Skoumalových) a pod režijní taktovkou Bely Schenkové je plná hereckých hvězd a nabízí nesmírně živý a živočišný poslech, který určitě chytne a nepustí nejen mladší posluchače (i když na příliš mladé by mohly být tyto příběhy poměrně drsné), ale všechny, kdož mají rádi dobrodružná vyprávění s přesahem.
 
Od prvních vteřin nahrávky zaujme kombinace hereckých výkonů, množství animálních zvuků a atmosférické orchestrální hudby Miroslava Tótha, nahrané Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pod taktovkou Davida Ševce. Herci v rolích vlků od počátku vrčí a křičí, což přidává na autenticitě nahrávky, byť nepřipravenému posluchači tato bohatá kombinace zvuků (tedy lidských slov, zvířecích hlasů a hudby) může připadat skoro až chaotická. Avšak když už se posluchač zorientuje, musí toto spojení naopak ocenit. Z množství herců, kteří se objeví už v úvodní scéně, zaujmou nejvíc Martin Finger a Helena Dvořáková v rolích vlčích rodičů, avšak i jejich výkon mírně zastiňuje excelující Jiří Vyorálek, který se zhostil role tygra Šer Chána, hlavního antagonisty příběhu. Vyorálek po celou nahrávku předvádí výbornou kombinaci podlosti, úskočnosti a děsivosti, občasně doplněnou vztekem a dalšími emocemi a občas nad ostatními zúčastněnými vyniká vervou a zároveň přirozeností a lehkostí, s jakou se své role ujal. Z těch, kdo se mu vyrovnají, zaslouží zmínit určitě Vasil Fridrich v menší – avšak těžko zapomenutelné – roli starého vlka Akély.
   
Herci se kromě dialogů zhostili i zpívaných partů, snad ve jménu tradice animovaných Disney filmů, s gustem sklouzávajících až k muzikálům. Bohužel, tady přichází kámen úrazu, stejně jako je tomu poměrně často v dabingu zmíněných filmů – zpěv totiž místy není zrovna profesionální, někdy je vysloveně podprůměrný. Někteří herci jako by se ani zpívat neodvážili a jejich projev spíš připomíná jakousi zrychlenou recitaci. To by se ještě dalo snést, avšak když někteří přechází až do rapu – bohužel opravdu nijak oslnivého, spíš nepovedeného – dostavuje se u mě, coby posluchače, chvílemi dokonce mírný pocit trapnosti. Přesto v nahrávce najdeme i několik dobře zvládnutých zpívaných pasáží: Například v cca čtyřicáté minutě zpívané party o suchu a několik dalších. Škoda jen, že takové nejsou zdaleka všechny.
 
Hereckým výkonům ovšem jinak není co vytýkat, naopak je mezi množstvím účinkujících mnoho, kteří by si zasloužili vypíchnout. Vedle výborného – byť vedle některých jiných méně výrazného – Jana Ciny v titulní roli či nezapomenutelně frázujícího Lubora Šplíchala v roli Mauglího učitele medvěda Balúa, jsou to třeba Klára Suchá, Antonie Formanová a Petra Kosková v roli otravných opic. Jen ten rap si mohly odpustit. Jako uvřeštěná poťouchlá trojice ale působí skvěle a co je hlavní, v chaosu zvuků (hlavně toho opičího vřeštění) a svižných dialogů nezanikají a každá z hereček pojala svou opičí postavu jinak, s dobře čitelnou charakteristikou. Nijak nezaostává například ani Miloslav König jako had Ká nebo Lenka Zbranková se svým pojetím slonice Háthí. Výčet by mohl pokračovat, co se hereckého obsazení týká, není tu jediný slabý článek, a to jsme se ještě nedostali k těm, kteří hrají lidské postavy ve druhé části, jako například Eva Elsnerová, Václav Neužil nebo Ladislav Hampl. V celé nahrávce taktéž dobře fungují i různé sbory a vícehlasně podané pasáže. Za zmínku určitě stojí práce se zvukem, která je na velmi vysoké úrovni.
 
Celkový zážitek z nahrávky je rozhodně více než pozitivní – audiokniha Mauglí je nesmírně živelná, hravá, náladotvorná a nabízí vyváženou kombinaci hudby, zvířecích zvuků (a dalších ruchů) a často vynikajících hereckých výkonů. Škoda jen těch zpívaných (a hlavně rapovaných) pasáží, které v nemálo případech citelně kulhají. Naštěstí tu nakonec není zpěvu a rapu až tak moc, takže i přes jejich přítomnost si troufám tuto dramatizaci označit za výjimečnou a nadmíru zdařilou.