O autorovi se toho v dostupných zdrojích příliš nedozvíme, respektive to, co se dozvíme, je třeba navíc brát s rezervou. Jak je totiž poměrně očividné, jméno Patrick Griel je pseudonymem českého autora (či autorky?), který podle medailonu uvedeného na webu vydavatelství publikoval dosud jen vlastním nákladem, přestože se v současné době věnuje především psaní a skládání hudby. Má totiž být také hudebníkem, scénáristou, režisérem a příležitostným hercem. O skutečné identitě Patricka Griela pochopitelně nenajdeme nic, ale na tom vlastně až tolik nezáleží. Stejně jako na tom, zda je medailon pravdivý, nebo zcela fiktivní, jak už to tak u autorských pseudonymů bývá. Lze ovšem tušit, že autor fantasy povídek Příběhy z Mezivěku se ve skutečnosti pohybuje v audioknižním světě, nebo v něm má přinejmenším dobré kontakty, případně nejde ve skutečnosti o žádného debutanta. Jiný debutant (nadto ani po audioknize knižně nepublikovaný) by těžko mohl vydat knihu s hvězdným obsazením interpretů a interpretek, tak dobře známých ve světě mluveného slova, ať už audioknižním a/nebo dabingovém.
 
Povídky totiž načetla tato sestava: Petr Lněnička, Jaromír Meduna, Vojtěch Hájek, Radek Hoppe, Jitka Moučková, Otakar Brousek ml., Petra Špindlerová, Viktor Dvořák. Režie se pak ujala sama zakladatelka a dvorní režisérka AudioStory, Jindřiška Nováková. Byť tedy autorovo jméno (respektive pseudonym) je zcela neznámé, všechna ostatní vzbuzují nejen zvědavost, ale i naděje.
 
Povídková sbírka stojí na principu klasické fantasy, odehrávající se v takzvaném pseudostředověku, přičemž autor tento model okořenil o originální prvek. Zasadil totiž své povídky do postkatastrofické budoucnosti, do éry, kterou nazval Mezivěk, v níž se pozůstatky budoucí lidské rasy vrací na úroveň středověku.
 
Povídky nejsou vyloženě špatné, ale upřímně řečeno ve většině případů nejde ani o žádný zázrak. Popravdě si nejsem jistý, zda by texty na papíře fungovaly. Fanouškům hrdinské (chcete-li „conanovské“) fantasy by však mohly vyhovovat, ale i v rámci žánru jde spíše o průměr.
 
Výkon většiny zúčastněných interpretů a interpretek je velice profesionální a není mu příliš co vytknout, jen snad, že někteří by mohli nasadit o něco svižnější tempo. Nejslabším článkem je v tomto ohledu Vojtěch Hájek, který text podává se slyšitelnou nejistotou a místy jaksi bez života. Jednotliví narátoři a narátorky se k povídkám jinak hodí a příjemně se poslouchají, dokonce i ty slabší z povídek díky tomu baví. Příjemná je i volba hudby, která má navozovat středověkou náladu. Zůstává však otázka, proč autor vlastně své příběhy – které jsou v žánru jinak poměrně klasické – zasadil do budoucnosti a nespokojil se zkrátka s normálním fantasy pseudostředověkem, neboť existence fiktivního Mezivěku není nakonec až tak důležitá.
 
Výsledná nahrávka je tedy z větší části profesionálně a kvalitně načtená, navíc doprovozená výborně vybranou hudbou od Karpof Brothers, byť kvalita textů je kolísavá – ty lepší jako by si autor nechával spíše do druhé poloviny a pokud první povídky nezaujmou, vyplatí se počkat si na ty další. Fanouškům žánru – především těm, kteří mají rádi jeho obvyklé podoby a klasické postupy se vším pozitivním i negativním, co k nim patří – Příběhy z Mezivěku s klidným srdcem doporučit lze.