Lauren Graham prozatím napsala čtyři knihy, česky se překladu jako první dočkal její debut (a prozatím jediný román) Jednoho dne, možná…, následovaly osobně laděné eseje Rychleji mluvit nedokážu: Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (a všechno mezi tím), které letos doplnila podobně laděná Už jsem ti to říkala?, která v knižním českém vydání čítá dvě stovky stran, v audiálním zpracování se vešla do pěti hodin.

Načítání audioknih známých herců jejich českými dabéry není ojedinělé a vlastně ho lze považovat za zcela logickou první volbu. Aleš Procházka četl autobiografii nedávno zesnulého Matthewa Perryho, Radek Škvor se ujal vzpomínkové knihy mladého herce Toma Feltona, známého jako Draca Malfoye ze série o Harry Potterovi, přičemž předmluvu – napsanou herečkou Emmou Watson – přečetla dabérka filmové Hermiony Anežka Pohorská. A není to jen otázka letošního roku, alespoň jedním příkladem za všechny může být šest let staré audiální zpracování pamětí Jean-Paula Belmonda, kde si vzal četbu na starost jeden z jeho dabérů Jiří Krampol, spojený pro české publikum s mnoha ikonickými rolemi.

Není tedy vůbec s podivem, že novinku Lauren Graham si vzala na starost Simona Postlerová, hlas hereččiny nejslavnější seriálové postavy Lorelai Gilmore ze seriálu Gilmorova děvčata, který se i u nás těšil a stále ještě těší velké popularitě a může se pyšnit opravdu kvalitním dabingem, byť občas poměrně úsměvnými chybami v překladu, mnohdy pramenícími z mezer ve znalostech kulturních narážek.
 
Simona Postlerová je známou personou českého dabingu (vedle Lauren Graham dabovala například Audrey Hepburn, Cate Blanchett nebo Tildu Swinton), hrála v množstvím filmů a – což je pro tuto chvíli nejzásadnější – jedná se taky o velmi zkušenou interpretku audioknih. V nahrávce „mluví hlasem Lorelai Gilmore“, avšak nedrží se role nijak na sílu: Zaprvé knihu čte příjemně volným (nikoli však příliš pomalým) tempem, což by k seriálové postavě sedělo jen těžko, za druhé ani její poloha hlasu není posazená tak, aby splývala se seriálovou postavou – hereččin hlasový fond je vcelku široký a zde se nepokouší „být Lorelai“, což možná souvisí i se skutečností, že od výroby českého znění poslední řady seriálu uplynulo již dlouhých šestnáct let. To, že herečka přistupuje ke knize jako ke svébytnému médiu, a nejen jako k přívažku známého seriálu, je ovšem veskrze pozitivní, nadto se její projev poslouchá opravdu velice hezky. Ostatně ani autorka nepíše v této knize o zmíněném seriálu nijak mnoho.

Kniha samotná nemá o moc vyšší ambice, než zasáhnout fanynky a fanoušky herečky, popřípadě postav, které ztvárnila. Tak už to však u memoárů bývá, zejména pokud – při vší úctě k ní i její úspěšné kariéře – za nimi stojí persona, která není z globálního hlediska až tak významnou. Už jsem ti to říkala? je v první řadě povídáním o hereckých i režisérských zkušenostech, psaných s příjemnou lehkostí a snad i osobitým humorem. K duhu autorce můžeme přičíst, že se nepasuje do žádné mudrlantské role, jejíž vzpomínky by měly zaujímat pozici vysoké důležitosti, přestože Graham bez zbytečného zdůrazňování trousí různé poznámky například o pozadí práce ve filmovém průmyslu a tlaku na přizpůsobení se nerealistickým ideálům ženy, tedy místy nalezneme i nějaký ten společenský přesah. Už podtitul „Historky, které nechci zapomenout“ ovšem upozorňuje na osobnější charakter, na psaní v první řadě pro sebe, které ale může udělat radost fanouškovské obci. A to je nakonec sympatické.