Zpět

Školní povídkobraní

recenze, , 22.11.2023
Ve škole i za školou
Povídka má v české literatuře nezastupitelnou roli, ať už vezmeme v potaz jakékoli vymezení žánru, kterých nám literární věda poskytuje hned několik. Drobné skvosty najdeme v každém období moderního českého písemnictví a jsou spjaty s takovými velkými jmény jako Vítězslav Hálek, Jan Čep, Franz Kafka nebo Ivan Klíma. I z čtenářského hlediska povídky získaly značnou oblibu, obzvlášť tam, kde se spisovatelský um setkává s jistou čtivostí či nadsázkou – typickým příkladem jsou Povídky z jedné a druhé kapsy Karla Čapka, jejichž popularita je velká i po téměř sto letech od jejich prvního vydání v roce 1929.
Povídková tvorba se nejednou stala předmětem společného úsilí spisovatelů jak na půdě žánrových časopisů, tak v řadě sborníků a antologií s texty tvořenými na dané téma přímo pro ně. Tuto disciplínu dovedlo k dokonalosti nakladatelství Listen z okruhu značek Euromedia Group, když v roce 2002 založilo edici Česká povídka, která právě na monotematických antologiích stojí. Do roku 2018 v ní vyšlo čtyřicet maloformátových sborníků, do kterých přispěla jak velká jména současné literatury (Jiří Kratochvil, Petr Šabach, Jan Trefulka, Daniela Fischerová atd.), tak populární autoři spotřební prózy (Michal Viewegh, Halina Pawlowská), ale také potěšující řádka mladých autorů. Od roku 2019 nakladatelství ve vydávání pokračuje novou řadou a ve spolupráci s vydavatelstvím Témbr, které patří do stejné rodiny, už dostávají všechny antologie i příjemnou audiopodobu (obecně jsme o této řadě publikovali obšírný článek).

Ve škole i za školou je nejnovějším svazkem i nejnovější dávkou mp3 souborů z této edice. Obsahuje deset různě dlouhých a různě kvalitních textů od deseti autorů, až na dvě výjimky žen. Spojuje je téma školy a obecně je zajímavé sledovat, jak k němu různí autoři přistupují a kolik invence jsou ochotni či schopni do svého textu vložit. Kvalitativně jde o soubor rozkročený od lepších slohových prací po velmi dobré a v lecčem objevné texty, kterým velkou měrou vychází vstříc i šestice interpretů.
 

Začínáme nekomplikovanou, dobře vystavěnou, ale také poněkud neoriginální vzpomínkou Aleny Mornštajnové Kuchyně slečny Irmy. Se zaujetím a velkým pochopením ji čte Marcela Holubcová, věkem a tudíž i barvou hlasu odpovídající herečka známá například z hostování v divadle v Celetné nebo Národním divadle.

Sympatický, byť lehce prvoplánový pokus o vyrovnání se s tématy, které v české liberalizující se společnosti rezonují čím dál víc, tedy třeba s homosexualitou a genderovými stereotypy, je povídka Petry Dvořákové Řezníkem. Příběh řeznického učně, který byl obdařen výtvarným talentem, je jedním z nejčtivějších textů v antologii a výtečně ho vypráví Jan Maxián, který zde zúročuje své letité zkušenosti z dabingu i bezpočtu namluvených audioknih.

Vrchol sbírky přichází téměř přesně v její polovině, a to v povídce s lakonickým titulem Učitelka, kterou napsala plzeňská rodačka, spisovatelka a výtvarnice Tereza Jandová, tvořící pod pseudonymem Jakuba Katalpa. Svou narativní úvahu o vině a trestu vystavěla na kontrastu zrození a smrti, sebeobviňování i smíření. Obzvlášť v lakonicky věcném podání herečky Jitky Ježkové se jedná o nečekaně kvalitní literární zážitek, text, který sice není snadný ani strukturou, ani námětem, ale který ve čtenáři vzbuzuje množství otázek a vybízí ho k hlubšímu zamyšlení. Tematicky podobná, dějově i stylisticky však mnohem snazší – a také o dost mělčí – je povídka Marka Epsteina Dobrý skutek, jehož sympatickou nadsázku, ba sarkastičnost opět dobře podtrhuje výkon Jana Maxiána.

Druhý kvalitativní vrchol pak nalezneme na samém konci sborníku v podobě textu zkušené pražské prozaičky a oceňované básnířky Kateřiny Rudčenkové Můžeš všechno, opět v interpretaci Jitky Ježkové. Ta poklidným, neměnným tempem vyprávění zvýrazňuje zneklidňující atmosféru vzpomínkové prózy na téma setkávání a míjení, ba dokonce touhy a averze, ale v druhém plánu také konsekvence a náhody, akce a trpnosti.

Ani zbytek povídek rozhodně není žádná vata, jde o solidní a dobře odvyprávěné texty. K již zmíněným interpretům musíme uvést ještě Libora Hrušku, Michaelu Klenkovou a Pavlu Charvátovou. Audiokniha v režii Jana Drbohlava vyniká velmi vyrovnanými výkony, odlehčující hudbou klasického i jazzového skladatele Petra Hanzlíka a přesným střihem i plným zvukem, které jsou skvělou vizitkou zvukaře Rostislava Koňaříka.

Ani v jednom případě nejspíš nejde o text, který by snad směřoval do českého literárního kánonu, autoři snad ani nemají tu ambici. Celkově i v jednotlivostech jde „jen“ o příjemnou, inteligentní a často i podnětnou zábavu, která však rozhodně neurazí ani náročnějšího čtenáře či posluchače.