Za poetickým názvem Zimní včely od německého spisovatele Norberta Scheuera se neskrývá jen další román z období druhé světové války, ale mistrně napsaný citlivý a nesmírně poutavý příběh. Ten vydalo v překladu Jitky Nešporové před dvěma lety vydavatelství Prostor, nyní se román dočkal i svého audiálního zpracování, a to v režii Jana Koukala a interpretaci Lukáše Hlavici. Nahrávka vyšla jako sedmihodinový poslech pod hlavičkou vydavatelství Tympanum.

Lukáš Hlavica je profesionál každým coulem, na kontě má účinkování ve více než stovce audioknih a byla mu svěřena interpretace i takových komplikovaných kusů jako modernistický opus magnum Odysseus Jamese Joyce, exceloval též (spolu s Danou Černou) v australské klasice Ptáci v trní od Coleen McCollough nebo v – mnoha miliony lidí milovaných – detektivkách od Agathy Christie. Hlavica také opakovaně sbíral ocenění v anketě Audiokniha roku a mezi posluchačstvem audioknih se po právu těší nesmírné oblibě.

Do četby románu Zimní včely nastupuje se svým typicky uklidňujícím projevem, výborně ladícím s narátorovým zabarvením hlasu. Knihu – napsanou jako deníkové zápisky – čte Hlavica pozvolným tempem, navozujícím zdánlivý pocit klidu, míru a jakéhosi nečinorodého bezčasí. Rozhodně při tom ovšem nepůsobí nudně, naopak. Román obsahuje jen naprosté minimum dialogů, což obecně interpretům poměrně omezuje manévrovací prostor, ale i na tento fakt jako by Hlavica dával zapomenout. Emoce přitom nijak výrazně neexponuje a spíše s nimi šetří, na správných místech jim dokáže dát o to větší důraz, byť často jen mírným náznakem.

Tím na jednu stranu výborně vystihuje ono deníkové pojetí románu, zároveň však koresponduje s tím, jak autor svůj text vystavěl. Tedy na kontrastu mezi klidem vypravěče, láskyplnými popisy života včel a rodinných historií, které stojí v ostrém protikladu ke každodenní realitě: Tedy k probíhající druhé světové válce, která se pro Němce teď už nevyvíjí nijak dobře, chýlí se k nevyhnutelnému konci a nad obyvateli Třetí říše, často jen semletými soukolím dějin, se povážlivě stahují mračna.
 
Scheuerův vypravěč je sice Němec, ale ne takový, na jaké jsme byli dlouhé roky v literatuře o válce  zvyklí. Hlavní hrdina románu Arimond je člověk na okraji, a to na mnoha rovinách: Žije jako vyvrhel společnosti, stará se na venkově o včely, zároveň nepatří ani do lidského společenství, ale o to blíže má k dokonalému včelímu, které autor často a rád staví jako protiklad lidské společnosti, byť tak činí zpravidla nenápadně. Arimond ovšem stojí na okraji společnosti i s ohledem na dějiny a nacistickou nadvládu v Německu: Za prvé se živí jako převaděč Židů (v čemž je trochu nejednoznačnou figurou, nečiní tak ze samaritánství, ale hlavně z nutnosti, nejde tedy o jednoznačného hrdinu, přitom ale rozhodně není antihrdinou), za druhé je nevyléčitelně nemocný a podle říšských zákonů měl být usmrcen, před čímž ho zachránilo jen to, že jeho bratr je válečný hrdina, byť ani ten není zrovna zapáleným nacistou.

Neprozrazujme příliš o ději, který pochopitelně brzy dostane spád a patřičný dramatický oblouk, spokojme se s tím, že rozporuplná postava Arimonda, stejně jako zmíněné kontrasty na mnoha rovinách Scheuerova románu, potřebuje interpreta, který ji dokáže právě takto vykreslit: S klidem, avšak zároveň s obrovským vnitřním pnutím, které není na první dobrou flagrantně slyšitelné. A to se Lukáši Hlavicovi podařilo beze zbytku, aniž by při tom nějak tlačil na pilu, což by samozřejmě vůbec nefungovalo. Hlavica se ujal vyprávění audioknihy s nenuceností a zdánlivou civilností, čímž text vystihl přesně tak, jak si to zaslouží.