Miloň Čepelka
Rok do požehnané devadesátky ode dneška schází Miloňovi Čepelkovi, herci, básníkovi a spisovateli, zakládajícímu členu legendárního Divadla Járy Cimrmana. Jeho autorský i interpretační záběr je neuvěřitelně široký a právem jsme mu v recenzi jeho autorsky načtené prózy Josefové přisoudili roli živé ilustrace termínu renesanční člověk.
Titul Josefové, novelistické vylíčení životních osudů několika generací nositelů titulního jména, je jen jedním z mnoha autorských interpretací. Před Supraphonem, který za ním stojí, se jim věnovalo AudioStory, kde vyšly třeba novela Pokrývač vracející se k období husákovské normalizace nebo povedenou absurdní hříčku Nebožtík na rynku o muži, který se stane nálezcem své vlastní mrtvoly a zároveň i hlavním podezřelým z vraždy sebe sama.
Kdyby se mělo hlasovat o jeho nejlepší cimrmanovské divadelní roli, hodně vysoko by skončila jeho matka Žílová ve vůbec první inscenaci Divadla Járy Cimrmana Akt. Komedie o postarších manželích, kteří si domů pozvou zdánlivě nesourodou trojici mužů, aby se ze všech vyklubala ztracená rodina, měla premiéru 4. října 1967 a v podobě, jakou hru známe dnes, o šest let později. Ve zvukovém záznamu hry z pera Zdeňka Svěráka dále hrají autor, Ladislav Smoljak, Jan Hraběta a Jaroslav Weigel.
V roce 2020 Čepelka načetl knihu cestovatele a spisovatele Ladislava Zibury 40 dní pěšky do Jeruzaléma, která pojednává přesně o tom, co slibuje její název. Zibura pěší cestu bez pomoci mapy absolvoval v roce 2014.
Kdo zažil Miloně Čepelku na autorském čtení jeho poezie, ví dobře, jak citlivě a přesto bez známky jakéhokoli patosu, zato s touhou obsáhnout smysl a rytmus básně dokáže recitovat. Lze říci, že Jaroslav Seifert si pro svou Píseň o Viktorce nemohl přát lepšího interpreta. Třiatřicet minut dlouhý, mimořádný poslech zprostředkovalo posluchačům v roce 2021 AudioStory.
Jiří Plachý
Devětasedmdesáté narozeniny by dnes oslavil herec Jiří Plachý mladší. Okouzlující hluboký hlas dlouholetého člena hereckého souboru Divadla na Vinohradech je samozřejmě znám z dabingu, jeho hlasem ale zní i čtyřicítka dostupných audioknižních titulů, ať už rozhlasových nahrávek nebo běžných audioknih.
V roce 1996 načetl spolu s Věrou Galatíkovou jako desetidílnou četbu na pokračování knihu historika a publicisty Pavla Kosatíka Osm žen z Hradu, která je věnována manželkám československých prezidentů od Chartotty Masarykové po Olgu Havlovou.
Literaturu faktu v jeho portfoliu dále zastupují třeba Krvavé země předního amerického historika Timothyho Snidera, beletristický pohled do dějin spjatých dokonce s československou historií pak interpretace románu francouzského postmodernisty Laurenta Bineta HHhH věnovaného okolnostem atentátu na Heydricha.
V jeho interpretaci vyšlo u Audioteky několik dnes už bohužel nedostupných detektivek amerického představitele drsné školy Eda McBaina o případech detektivů 87. revíru ve fiktivním městě Isola v čele se Stevem Carellou. Takto v roce 2019 vznikla i nahrávka jednoho z nejlepších autorových textů, nazvaného Útočník.
Detektivní žánr v jeho tvorbě zastupuje i britský klasik Gilbert Keith Chesterton, v dramatizaci jehož povídky Salát plukovníka Craye si zahrál titulní postavu poněkud zmateného muže, který tvrdí, že zastřelil lupiče. Otec Brown v podání Petra Pelzera bude mít co dělat, aby rozmotal poněkud bizarní události související s láskou dvou mužů k jediné ženě. Povídka je součástí titulu 6x Otec Brown.
Martin Růžek
23. září 1918 se v podorlickém Červeném Kostelci narodil Erhard Martin, později Martin Růžek, legendární herec velkého rejstříku, který byl dlouhá léta oporou Národního divadla. Vynikal schopností přetvořit se do charakterních, často protikladných rolí, a jeho kultivovaný projev se promítl i do četných rozhlasových nahrávek.
Svůj pseudonym začal používat v roce 1944 a zvolil jej dle otcova a svého příjmení a podle příjmení svého strýce, štábního kapitána Otmara Růžka, který byl pro svou odbojovou činnost popraven nacisty.
Jeho hlas zaznívá z více než stovky dostupných titulů, převážně z rozhlasových her. V roce 1974 ztvárnil titulní roli v dramatizaci románu Otec Goriot Honoré de Balzaca příběhu obchodníka, který obětuje majetek pro své dvě dcery, aby se vinou jejich sobeckosti ocitl v zoufalství a opuštěnosti. Další role v této výtečné inscenaci ztvárnily v režii Jiřího Horčičky Alena Vránová, Růžena Merunková a Viktor Preiss.
Dramatizaci románu Anna Kareninová ruského klasika Lva Nikolajeviče Tolstého o tragickém osudu ženy z aristokratické společnosti, která se vzepře konvencím a kvůli lásce k důstojníku Vronskému opustí manžela i dítě, natočil v roce 1967 podle vlastního překladu i scénáře kmenový režisér Národního divadla Jaromír Pleskot. Do hlavních rolí obsadil Blanku Bohdanovou (Anna), Vladimíra Ráže (Vronský) a Martina Růžka (Karenin).
Jeho promyšlený, civilní a přesto výsostně herecký způsob čtení prózy lze obdivovat třeba v nahrávce Čapkovy povídky Zločin na poště, která vznikla v rozhlasových studiích v roce 1975. Příběh nešťastné poštovní úřednice Helenky, která pro křivé obvinění z krádeže spáchá sebevraždu, je součástí rozsáhlejšího archivního titulu Detektivní povídky.
