Dick Francis
31. října 1920 se ve Walesu narodil Richard Stanley Francis, známý jako Dick Francis, britský žokej, novinář a autor populárních detektivních románů z prostředí dostihového sportu. Během své jezdecké kariéry zvítězil ve více než třech stech dostizích a po jejím ukončení se stal sportovním redaktorem listu Sunday Express. Od roku 1962 psal každý rok jeden nový román detektivní román z dostihového prostředí, v posledních letech života společně se synem Felixem, který se také stal spisovatelem dostihových detektivek.
Řada jeho románů a povídek byla ozvučena ve studiích Českého rozhlasu. Ladislav Mrkvička zde v roce v roce 1994 natočil povídku Noční můra o neblahých následcích jednoho autostopu, v roce 2022 vznikly zvukové verze povídek Smršť na Kingdom Hill a Jasná bílá hvězda, obě v podání Aleše Procházky. Jedna z prvních audioverzí textu oblíbeného spisovatele však byla v roce 1989 četba na pokračování z jeho vlastního životopisu nazvaného Sport královen v podání Jiřího Adamíry.
O pět let dříve natočil režisér Vladimír Tomeš podle scénáře Alexandra Jerie dramatizovanou podobu Francisova románu Motiv koní, v němž propojil dostihové prostředí se světem výtvarného umění v jednom monstrózním zločinu. V nahrávce, která už bohužel není dostupná, si zahráli René Přibil, Václav Neužil st., Daša Neblechová, Monika Švábová, Jiří Samek a další.
Stejný scenárista a stejné studio pak stojí i za dalším dnes již nedostupným titulem, dramatizací románu Hrozba, kterou v roce 1990 natočil režisér Miroslav Buriánek s Pavlem Soukupem v hlavní roli. Tentokrát je ústředním hrdinou odborník na vyjednávání výkupného Andrew Douglas, který řeší únos mladé italské dostihové jezdkyně.
Hned tři detektivky jako jednohlasé četby vydal v letech 2022–2024 Témbr. Protože Francis málokdy opakoval ve svých knihách téhož protagonistu, nezní ani zvukové verze jeho románů jedním hlasem. Jako první se za mikrofon posadil Marek Holý, který načetl román Cena krve. V něm se čerstvě ovdovělý Gene Hawkins vydává do Spojených států, aby se zde pokusil objasnit krádeže vzácných plemenných koní.
Posledním načteným románem jsou Nervy, které načetl herec plzeňského Divadla J. K. Tyla Jan Nedbal. Řada nečekaných vítězství i porážek favoritů přivede žokeje Roba Finna na stopu rafinované dopingové aféry, jejíhož původce se rozhodne usvědčit. Nelítostný protivník mu připraví řadu horkých chvil a hrdina mnohokrát riskuje život, než se mu podvodníka podaří chytit do vlastní léčky.
Karel Hašler
Poslední říjnový den roku 1879 se na pražském Zlíchově narodil herec, písničkář, textař a skladatel Karel Hašler. Po působení v Národním divadle se stal výraznou osobností pražské kabaretní scény, zejména v Lucerně a Rokoku, kde uváděl své satirické a vlastenecké písně. Za okupace byl pro svůj odpor k nacismu – který však čím dál víc dostával podobu obdivu k českému fašismu a získával i antisemitské rysy – zatčen a roku 1941 zahynul v koncentračním táboře Mauthausen. Jeho jméno dodnes připomínají populární bonbony hašlerky i písně, které se staly součástí české národní tradice.
Duet v podání Miloše Kopeckého a Waldemara Matušky Když nad Prahou se večer uklání je součástí titulu Známá i neznámá tvář, píseň Proč si si zase zpívají Voskovec a Werich v rámci kompletu Osvobozené divadlo 1929-1938, táž nahrávka vyšla i v rámci souhrnného vydání veškerých nahrávek s Janem Werichem Suma sumárum.
Dva původní texty k hudbě Johna Gollwella (vlastním jménem Jana Borůvky) napsal v roce 1929 (melodram Legionář Doubrava) a v roce 1938 (Pražská pohádka). Obě jsou součástí vysoce zajímavého archivního kompletu dobových melodramů Historie psaná šelakem – Pryč, ach, pryč je všechno. Šelakové melodramy. První jmenovaný kus interpretuje František Smolík, druhý je pak autorskou záležitostí.
(Nejen) jeho písně doprovázejí i zvukovou procházku pražskými dějinami od 13. do 20. století, která zachycuje pestrou mozaiku příběhů z minulosti Prahy a průhledů do každodenního života v různých dobách historie. Napsal ji pod názvem Kniha o staré Praze spisovatel a scenárista Jiří Horák, čtou Veronika Gajerová, Marie Štípková a Filip Rajmont.
Karel Havlíček Borovský
31. října 1821 se v Borové na Vysočině narodil Karel Havlíček Borovský, novinář, spisovatel, básník a politik považovaný za zakladatele moderní české žurnalistiky a politické satiry. Po studiích v Praze působil krátce v Rusku, kde se přesvědčil o nereálnosti slovanské vzájemnosti. Jako redaktor Národních novin a Slovana se stal neúprosným kritikem absolutismu a církevního konzervatismu, za což byl internován v tyrolském Brixenu. Z vyhnanství se vrátil těžce nemocen a krátce poté zemřel. Jeho epigramy a publicistické texty zůstávají symbolem odvahy, ironie i občanské neústupnosti.
V Brixenu sepsal satirickou epickou veršovanou skladbu Křest svatého Vladimíra. Car Vladimír nechá popravit Peruna za neposlušnost, čímž Rus ztratí víru, a protože se lidé přestanou modlit i platit desátky, vypíše carův rádce Mates konkurs na nového boha, do něhož se hlásí poslové všech náboženství a sekt. Skladba se stala námětem pro jeden z voicebandů Emila Františka Buriana, jehož rozhlasová rekonstrukce v podání bývalých členů a členek Burianova „déčka“ v režii Míly Semrádové a Jiřího Hrašeho nese vročení 1970, bohužel však nebyla uvolněna do běžné distribuce. V roce 2016 celou skladbu přednesl v produkci AudioStory Jan Přeučil.
Skladba je také součástí supraphonského titulu Básně, kde ji nádherně čte Jan Pivec. Komplet obsahuje i Tyrolské elegie v podání Zdeňka Štěpánka, Krále Lávru v interpretaci Karla Högera a méně známkou, ale výtečnou satirickou báseň nazvanou První jenerální schůze Českého národního muzea 1847, v níž si Havlíček bez skrupulí utahuje z tehdejších vlasteneckých spolků. Se slyšitelným potěšením ji zde recituje Ladislav Pešek.
Jaroslav Ježek v roce 1935 zhudebnil Havlíčkovu báseň Tys bratr náš pro politický protifašistický kabaret Osvobozeného divadla nazvaný Panoptikum, v podání Jana Wericha a Jiřího Voskovce se zachovala například na archivním kompletu Osvobozené divadlo 1929-1938.
