Nakladatelství Bookmedia se v posledním roce zařadilo k těm nejplodnějším audioknižním vydavatelům a není divu – vždyť patří společnosti Pemic Books, která je spoluvlastníkem i české Audiotéky. A stejně tak není divu, že při takové kvantitě vydávaných titulů kolísá kvalita jejich zvukového zpracování od těch nepovedených, přes dobré až ke špičkovým. Vzhledem k tomu, že v Bookmedia volí cestu neupravovaných četeb a nepouští se do žádných dramaturgických úprav a náročných naplňování režisérských záměrů, stojí úroveň jejich audioknih především na interpretačním výkonu, režijním dohledu, práci zvukaře a případné hudební či ruchové složce. Obsadit interpreta, který je schopen se do jisté míry režírovat sám, má cit pro mluvené slovo a rozumí textu, je tedy v tomto ohledu zásadní. A ve Velkém sešitu se to povedlo.
Agota Kristofová zasadila děj svého románu do válečné a těsně poválečné doby, blíže však nespecifikuje ani přesnější vročení, ani místo, ani věk či jména postav. Přesně v intencích jednání hlavních představitelů uvádí jen přesný popis událostí zbavený jakýchkoliv emocí. Ty se naplno probouzejí až v posluchači samotném, o to intenzívněji, že nečekaně. Tento autorčin jasný záměr ctí i interpretace Kryštofa Hádka. Také on svým racionálním přednesem nechává posluchače nepřipraveného, aby ho pak přesně mířenými slovy mohl neomylně zasáhnout. Pod vedením režiséra (a zároveň mistra zvuku) Miloše Vrány, předkládá posluchačům vyprávění oproštěné od čehokoliv nadbytečného, ve výsledku však působivé svou naléhavostí – popisovanými událostmi a chováním jednotlivých postav.
Co ovšem se smyslem literární předlohy nekoresponduje, je hudební složka audioknihy. Podivuji se hned třikrát, že k ní tvůrci vůbec sáhli: poprvé proto, že Bookmedia má za sebou už celou řadu titulů zcela bez hudebních předělů a je zvláštní, že se je rozhodla použít zrovna u strohého Velkého sešitu. Podruhé proto, že jednotlivé kapitoly románu jsou vždy uvozeny názvy, které je, dle mého názoru, oddělují dostatečně. A potřetí proto, že více než šedesátkrát se opakující hudební předěl je u tak krátkých kapitol přinejmenším obtěžující. Zejména, když se hodí spíše pro nevkusný multimediální CD-ROM z poloviny 90. let, než pro Velký sešit, který si pro svou literární kvalitu zaslouží důstojnější zacházení.
Bookmedia zatím zjevně v hudební režii tápe, přesto však už několikrát dokázala, že s ní umí pracovat (například u nedávno vydané audioknihy Smrt je mým řemeslem). Zatím to ale vypadá, že se ze svých nedostatků učí, a snad se tedy můžeme těšit na po všech stránkách kvalitní tituly. Třeba mezi nimi budou i na Velký sešit navazující Důkaz a Třetí lež.
