Záhadu na zámku Styles sice Agatha Christie napsala už během první světové války, trvalo ale ještě čtyři roky, než v roce 1920 našla vydavatele, který její rukopis publikoval. V době psaní příběhu pracovala ve výdejně léků, což ovlivnilo i zápletku románu. Jak na začátku besedy podotkla překladatelka a současná předsedkyně Společnosti Agathy Christie Jana Ohnesorg, odhodlání stvořit detektivku odstartovala její sázka se sestrou.
Herec Lukáš Hlavica spolu s režisérem Michalem Burešem poté zavzpomínali na první společné setkání s Poirotem, kterým byla audiokniha Vražda v Orient expresu. „Romány s Poirotem nejsou detektivkami, kde by šlo jen o pátrání po vrahovi, ale vždy je přítomna katarze. Poirot pachatelům vždy dopřeje chvíli, kdy si uvědomí svůj přečin, a je pak už jen na nich, jak se s tím vyrovnají,“ popsal Michal Bureš. Dodal tak, že právě ve Vraždě v Orient expresu si nakonec i sám Poirot uvědomí, že svět není černobílý.
O aktuální novince Záhada na zámku Styles hovořila redaktorka Tereza Špetlíková v souvislosti se ztvárněním bookletu fyzického nosiče, který měla na starosti. Ti, kdo si koupí CD, najdou uvnitř přebalu mimo jiné i plánek styleského sídla tak, jak je otištěn i v papírové knize. Posluchač tak může procházet místnost za místností spolu s postavami příběhu a snáze dedukovat, jak se asi zločin udál.
Přítomni na debatě byli i interpreti dalších audioknih Agathy Christie. Herec Petr Jeništa se svěřil s tím, že natáčení románu Plavý kůň s režisérem Michalem Burešem nebývá snadné. „Normálně jsem zvyklý načíst čtyřicet stránek za čtyřhodinovou natáčecí frekvenci, ale s Michalem to bylo i jen sedmnáct stran,“ přiznal se. S úsměvem pak dodal: „Dokonce jsem se ve studiu chvílemi svlékal do půli těla, jak jsem byl vydeptaný a zbrocený potem. Tato práce mi ale dala hodně, protože Michal je zkušený režisér. Snad mi všechna ta příkoří k něčemu byla a naše úsilí je v té nahrávce slyšet.“
A protože na pódiu nechyběli ani Dana Černá a Miloslav Mejzlík, řeč samozřejmě přišla i na Vraždu v Mezopotámii, prozatím jediný případ z řady, kdy Lukáš Hlavica není jediným interpretem poirotovského románu. Velkou část románu totiž zabírá deník zdravotní sestry, kterou Černá ztvárnila spolu s dalšími ženskými postavami. Na Hlavicu vyšly čistě party Hercula Poirota, díky tomu si tak mohl přistoupit k látce více herecky než obvykle. Ostatní mužské role připadly na Miloslava Mejzlíka. Ten ocenil spolupráci s kolegy i s režisérem Burešem, s nímž v tandemu získal ocenění Audiokniha roku za četbu románu Lolita a oba se podíleli i na další úspěšné nahrávce v této ceně, kterou byla audiokniha Od Ortelu k Doupěti – tucet Kafkových povídek. Majitel vydavatelství OneHotBook Martin Pilař pak vyzdvihl celou řadu nahrávek příběhů Agathy Christie jako prestižní záležitost, která se dobře převádí do audio podoby i díky skvělým českým překladům.
Ve stejný den se konalo i setkání vyznavačů a milovníků díla Terryho Pratchetta. O specifickém kouzlu jeho literárních skvostů hovořila režisérka Tereza Verecká, režisér Hynek Pekárek a interpreti Zuzana Slavíková a Jan Zadražil. Beseda nesla název 10 let bez Terryho Pratchetta.
Hodinu vyprávění hosté naplnili vtipnými, ale i dojemnými historkami zejména v tom duchu, co pro ně Pratchett znamená. Například Jana Zadražila přivedla k Pratchettově poetice v patnácti letech jeho maminka, která byla rovněž v publiku. „Byl to pro mě iniciační moment,“ prohlásil herec, který zmínil velký obdiv k překladu Jana Kantůrka. Z vyprávění Zuzany Slavíkové pak vyplynulo, že knihy Terryho Pratchetta hrají často roli v osobních či rodinných vztazích: „Můj syn nečetl jednu dobu nic jiného. Když jsem dostala podnět načíst jednu z knih o Čarodějkách, tak jsem se do ní začetla, a najednou jsem zjistila, že jedu metrem a směju se nahlas a vypadám jako blázen. Tehdy jsem jeho zaujetí plně pochopila.“
Tereza Verecká ve studiu režijně vedla právě Zuzanu Slavíkovou, která o natáčení prohlásila: „Byla to krásná chemie. Asi jako kyselina a voda.“ Sama Verecká strávila roky studia na gymnáziu čtením Pratchetta pod lavicí. Prvně však k němu přičichla na lyžařském zájezdu, kdy byla pro kázeňský přestupek poslána na samotku. K dispozici měla knížku Zajímavé časy, která jí dělala společnost. Po hodině četby přestala litovat, že je na samotce.
Při uchopení Pratchettových knih pro interpreta i režiséra nastává mnoho úskalí. Například musejí zůstat konzistentní ve výslovnosti a typu hlasu určenému jednotlivé postavě. Tereza Verecká naskočila do rozjeté série se Zuzanou Slavíkovou po Jitce Škápíkové až ve čtvrté audioknize, spolupráce Hynka Pekárka a Jana Zadražila na řadě Městská hlídka trvá již od začátku. Jedním z posledních výsledků jejich práce je pak audiokniha Noční hlídka, mnohými označovaná za nejzdařilejší příběh z celého univerza Úžasné Zeměplochy. Režisér Pekárek měl ale k Terrymu Pratchettovi zpočátku složitější cestu, než jeho kolegyně. „Bylo to pro mě novum. Nicméně díky interpretaci Jana Zadražila jsem získal dojem, že jsem se octl v živém komiksu,“ dodal závěrem.
Jak to na obou besedách vypadalo se můžete podívat v naší galerii:
Besedy 105 let s Herculem Poirotem a 10 let bez Terryho Pratcheta
