Útěky a hledání se

Mankellův start do života nebyl zrovna lehký. Ještě mu nebyl ani rok, když rodinu opustila matka, takže na výchovu jeho i starší sestry zůstal otec, soudce místní oblasti, sám. I přes to později Mankell popisoval roky strávené v bytě nad soudním dvorem jako jedny z nejšťastnějších. Třebaže v té době hodně četl, jeho další kroky nemířily směrem k formálnímu vzdělání. V šestnácti utekl ze školy, z domova i ze země a vydal se do Paříže, odkud si to namířil přímo na palubu obchodní lodi, kde strávil dva roky. Po návratu na suchou zem se stal kulisákem, vedle toho ale začal psát. Když se v Paříži v roce 1968 účastnil studentských stávek, bylo to poprvé, kdy projevil své levicové názory, které měly od té doby silně formovat jeho další osudy. Zkraje sedmdesátých let se načas vrátil do Švédska, kde začal vydělávat slušné peníze. Ty obratem použil na cestu do Afriky, která se mu stala nejen druhým domovem, ale částečně i inspiračním zdrojem. V Mosambiku dokonce vedl místní divadlo.

Literární protestsong

Henning Mankell z hloubi duše nesnášel rasismus, kolonialismus a veškeré formy utlačování a násilí. Bohaté magnáty i nejrůznější sekty a církve považoval za zkažené. Obzvláště stav švédské společnosti počátku devadesátých let pro něj představoval deziluzi. Rozčarovaný z toho, že jeho vlast není zdaleka tak svobodomyslná a otevřená, jakou si ji ze šedesátých let pamatoval, jej přivedlo k psaní detektivek. Vystupoval proti apartheidu nebo Izraeli, který kritizoval za útlak Palestinců z pásma Gazy. Třebaže tvrdil, že není protižidovský a nepodporuje islamisty z hnutí Hamás, nálepky krajně levicového autora s kontroverzními postoji se už nezbavil. Sám se považoval za bojovníka za životy obyčejných lidí, kterým se děje příkoří, ze svého jmění nemalými částkami podporoval různé levicově zaměřené organizace. Kdyby byl písničkářem, nejspíše by skládal protestní skladby. Jako spisovateli mu ale nezbylo nic jiného, než v duchu švédské tradice Maj Sjöwallové a Pera Wahlöö zakomponovat kritiku společenských poměrů a reflexi Skandinávie v postsovětské éře do série detektivních románů s Kurtem Wallanderem.

Kurt Wallander

A tak roku 1991 spatřil světlo světa kriminální komisař Kurt Wallander. Osamělý rozvedený bručoun, s kterým není lehké žít ani pracovat, posedlý svou prací tak, že zapomíná na své zdraví. Taková charakteristika nezní jako prototyp typického literárního hrdiny. Ale přesto u čtenářů skvěle zafungoval. Jeho pesimistické životní postoje a krachující osobní život zapadaly do poněkud depresivně vyznívajících příběhů, které si nebraly servítky. Hned v tom prvním, nazvaném Vrazi bez tváře, tak čelí policie nejen pachateli, ale i protiuprchlické náladě místních, kteří ze zločinu viní migranty ze Somálska. Vydávání wallanderovek jako audioknih se ujali ve OneHotBook v roce 2014 a svěřili je režiséru Michalu Burešovi a herci Jiřímu Vyorálkovi. Tato dvojice pak spolupracovala na všech dalších titulech s drobnou výjimkou, o níž bude řeč později.
 
Následující Psi z Rigy z roku 1992 zvedli otázku narůstající xenofobie vůči migrantům z Pobaltských zemí, kteří do Švédska houfně mířili po pádu Sovětského svazu v roce 1991. Teprve třetí román Bílá lvice, vydaný o rok později, ale zarezonoval na mezinárodní úrovni a vynesl Mankella na výsluní. Zmizení realitní makléřky, členky metodistické církve, postrádá jakýkoliv motiv. Kurt Wallander už od počátku tuší, že je žena po smrti, ale neví, jak a kde začít hledat pachatele. Brzy ale nabere případ větší obrátky, a to když začne vyplouvat na povrch tajný plán na politické změny v Jižní Africe, která se snaží zbavit okovů apartheidu. Rok 1994 přinesl nový příběh, Usměvavý muž, v němž Wallander stojí na rozcestí, zda neodejít od policie poté, co ve službě zabil člověka. Je rozhodnutý pověsit řemeslo na hřebík, takže odmítne žádost svého dávného přítele, jehož otec zemřel za podezřelých okolností. Jenže vzápětí je i on nalezen mrtev, což vyburcuje Wallandera k návratu.
 
Oproti předchozím čtyřem nahrávkám, které u OneHotBook vyšly v průběhu dvou let 2014-15, přišlo v roce 2016 pouze audiální zpracování románu Ve slepé uličce. Ten se odehrává pro severské příběhy netypicky v horkém létě. Wallanderovy vyhlídky na klidnou dovolenou v něm berou za své, když se v řepkovém poli přímo před jeho očima upálí mladá dívka. Aby toho nebylo málo, brzy na to ystadskou policii začne trápit sériový vrah, který zabíjí s neobvyklou bestialitou. Pátá žena se dočkala zvukové podoby v roce 2017 a Jiří Vyorálek v ní opět jako Kurt Wallander vyšetřuje násilnou smrt starého muže, jehož tělo kdosi nabodl na kůly, vyrobené z ostrých bambusových tyčí. Následující rok přišel na řadu sedmý díl O krok pozadu, který začíná opět bizarně. Skupina mladých se rozhodla oslavit slunovrat v dobových kostýmeh a maskách z 18. století, trojici ale od té doby nikdo neviděl. Pátrání po pohřešovaných bere vážně snad jen Wallanderův kolega Svedberg, který je ale jednoho dne nalezen ve svém bytě mrtvý. Jeho smrt, v kombinaci s nedávným úmrtím Wallanderova otce, ale není tím jediným, co komisaře zasáhlo. Uprostřed náročného pracovního tempa totiž začne vypovídat i jeho zdraví…