Není zde příliš místo na biografické a historiografické údaje, hrozilo by, že se článek rozroste do nesnesitelné podoby. Zájemce o Kafkův život a o rozbor jeho díla v souvislostech odkážeme na monumentální třídílnou biografii německého literárního vědce Reinera Stacha Kafka: Rané roky, Roky rozhodování a Roky poznání, která vyšla v překladu Petra Dvořáčka v nakladatelství Argo v letech 2017-2018. Podrobná, seriózní monografie, na které Stach pracoval osmnáct let, je napsána přístupným způsobem a přináší komplexní a plastický portrét pražského génia v rozsahu čítajícím 2000 stran.
V odlehčené podobě může zájemce načerpat mnoho užitečných informací třeba v komiksu Kafka v kostce Nicolase Mahlera (Argo 2024), sympatický je i pokus básníka Radka Malého a ilustrátorky Renáty Fučíkové Franz Kafka – Člověk své a naší doby (Práh 2017) a plná zajímavostí a nečekaných informací je publikace To že je Kafka? 99 odhalení, kterou sestavil již zmíněný Reiner Stach a která tvoří jakýsi odlehčený protipól k jeho hutné trilogii.
Autor, který má zvuk
Kafkovské výročí znamenalo i v éteru zvýšený výskyt jeho jména. Český rozhlas připravil desítky hodin obsahu od klasické četby, naučných pásem až po ohlasové zajímavosti, z nichž stály za pozornost třeba dvě epizody pravidelného pořadu ArtCafé nazvané Franz Kafka ve světě alternativní hudby, které se věnovaly spisovatelově vlivu na českou i světovou hudební scénu, v cyklu Hra pro pamětníky vznikla výtečná nahrávka korespondence s Maxem Brodem atd.
Rozhlasové pořady jsou už dnes z velké části nedostupné a posluchač si bude muset počkat na jejich reprízu nebo vydání v rámci Radiotéky, ale i tak je podob, které Kafkovým textům dali tvůrci audioknih a rozhlasových dramatizací, k dispozici celkem dost.
Povídky a jiné krátké útvary
Povídková tvorba v jistém smyslu zaujímá v práci plodného spisovatele (odhaduje se, že až 90 % své tvorby Kafka spálil) stěžejní místo, protože jako jediná vycházela už za autorova života – celkem jich v letech 1909–1922 vyšlo sedmnáct, dalších čtrnáct se našlo v Kafkově pozůstalosti.
Řadu povídek během let zpracoval Český rozhlas, který letos v červenci odvysílal ve dvanáctidílném seriálu hned šestnáct Kafkových krátkých próz v interpretaci Pavla Oubrama, Jaroslava Plesla, Pavla Soukupa, Jiřího Hartla a dalších.
K letošnímu kafkovskému výročí však přispěl i přední vydavatel audioknih OneHotBook, a to titulem Od Ortelu k Doupěti, který představuje dvanáct povídek vybraných literárním publicistou Peterem Nagy.
Vynikající zvukové zpracování je dílem pěti kmenových režisérů vydavatelství (Michal Bureš, Hynek Pekárek, Markéta Jahodová, Tereza Verecká a Vít Malota) a za mikrofonem se vystřídali Jaroslav Plesl, Miloslav Mejzlík, David Novotný, Lukáš Hlavica, Jaromír Meduna, Václav Neužil, Otakar Brousek ml., Jan Holík a Václav Marhold.
Nepřehlédnutelnou formou Kafkovy tvorby je aforismus. Kafka v této podobě zaznamenával své myšlenky ve svých denících, odkud také čerpal germanista a katolický básník Rio Preisner, který v roce 1968 sestavil a přeložil útlou publikaci Franz Kafka: Aforismy. Ta vyšla v na tu dobu minimálním nákladu u Československého spisovatele a zvukovou podobu částečně dostala v Českém rozhlase v roce 1994, kdy vznikl stejnojmenný, s patnáctiminutovou stopáží velmi hutný pořad, ve kterém úderné a často provokativní myšlenky („Jsem svobodný, a proto jsem ztracen,“ „první známkou začínajícího poznání je touha zemřít“ apod.) čtou Radim Vašinka a Jan Vlasák. A některé se o jedenáct let dříve dostaly do výběru Tomáše Vondrovice pro LP desku Supraphonu Rady a zlomyslnosti. Ze světa aforismu a epigramu, která je dnes k dispozici jako audiokniha ke stažení a v níž zaznívají myšlenky několika desítek autorů v podání Jaroslavy Adamové, Petra Kostky a Františka Němce.
Deníky a dopisy
Mezi krátké útvary lze řadit i Kafkovu korespondenci a v solidní míře zachovalé deníkové záznamy. Kafkovy deníky vydala v českém překladu Společnost Franze Kafky v 90. letech a staly se také předmětem několika rozhlasových zpracování. Vedle těch, které byly připraveny u příležitosti letošního výročí, stojí alespoň za krátkou zmínku seriál literárního historika Josefa Čermáka z roku 1997, který Kafkovy zápisky kategorizoval podle devíti kritérií (např. literární fragmenty, rodina, zaměstnání, Kafka jako čtenář). V deseti půlhodinových epizodách doprovodil svým zasvěceným komentářem herce Jana Hartla, který Kafkovy texty v režii Markéty Jahodové načetl. V rozhlasovém archivu je tak zhruba pět hodin vynikajícího materiálu, který by stál minimálně za reprízu, pokud ne za vydání v podobě audioknihy.
Velmi bohatá je Kafkova korespondence, z které je dobře patrné, že způsob psaní i uvažování a ironický nadhled známý z jeho uměleckých textů nebyl až takovou pózou či stylizací, jak by se mohlo zdát. Dopisy rodině, zejména sestře Ottle, nebo třem osudovým ženám (Mileně Jesenské, Felici Bauerové a Doře Diamantové) tak mimo jiné představují významný literárně historický dokument, který dokresluje mnohé z Kafkova života i z jeho způsobu uvažování. Opět jsou ve slyšitelné podobě zpracovány především rozhlasově, ale slavné Dopisy Mileně máme k dispozici na vzácné nahrávce Supraphonu z roku 1968. Ta vznikla na půdorysu představení Divadla hudby (z kterého dokonce Československý rozhlas v roce 1967 zprostředkoval posluchačům přímý přenos) a s doprovodem klavírních improvizací význačného skladatele Petra Ebena je čtou Radovan Lukavský, Jaroslava Adamová a Martin Růžek.
Nezvěstný čili Amerika
Sedmnáctiletý Karl Rossmann z dobře situované rodiny se zaplete v milostném románku se služebnou, která otěhotní. Následkem toho je za trest jako rodiči odvržený syn poslán do Ameriky, kde se ho ujme bohatý strýc. Od samého začátku komplikovaný vztah obou mužů se definitivně rozpadne ve chvíli, kdy Karl proti vůli svého opatrovníka navštíví venkovský dům jeho obchodního partnera. Karl se v jediném okamžiku ocitá bez prostředků doslova na ulici. Zde se seznámí se dvěma přistěhovalými tuláky, kteří v něm brzy začnou vidět příležitost opatřit si levnou služebnou sílu do bytu, který oba sdílejí s korpulentní pěvkyní Bruneldou.
Další Karlovy osudy zůstaly buď nezaznamenány, nebo jsou ztraceny, z dalšího děje už existují jen fragmenty. Z nich vyplývá, že se Karl pravděpodobně vydal do Oklahomy; motiv amerického snu, který znamená po jakémkoli nezdaru začít znovu novou kapitolu, je v knize akcentován na několika místech. Americký sen však s největší pravděpodobností zůstane nenaplněn.
Strohý, nekomplikovaný a vlastně svým způsobem plochý děj slouží Kafkovi jako projekční plocha k vykreslení všeho odcizení, nejistoty a lidské bezvýznamnosti tváří v tvář moderní době a jejím megalomanským velkoměstům. Obsahuje několik motivů, s kterými se v Kafkově díle setkáváme opakovaně, především samotný motiv odmítnutého dítěte a repetitivní vyhánění hlavního hrdiny z jakéhokoli místa, v němž by se snad cítil v bezpečí.
Nedokončený román vycházející v češtině střídavě jako Amerika nebo Nezvěstný (Amerika nebo Der Verschollene, napsáno 1911-14, vydáno posmrtně v roce 1927) se stal nejprve předlohou magicky syrového představení Studia Ypsilon (1989). To v dramatizaci Zdeňka Hořínka a v režii nedávno zesnulého zakladatele Jana Schmidta představilo plejádu svých hvězd od Martina Dejdara před Jiřího Lábuse až po Jiřího Schmitzera.
V roce 1994 představení převedli do podoby filmového scénáře Martin Duba a tehdy debutující režisér Vladimír Michálek, v jehož režii pak vznikl jeden z nejpozoruhodnějších českých filmů své doby. Snímek, v němž hlavní role hráli vesměs protagonisté ypsilonkovského představení, získal Českého lva pro Jiřího Lábuse jako nejlepšího herce ve vedlejší roli v mimořádně silném ročníku této ceny (mj. Anděl milosrdenství, Akumulátor 1 nebo Lekce Faust).
Dramatický potenciál textu dobře využila legenda rozhlasového mluveného slova Jiří Hubička. Ten v roce 1994 napsal dvanáctidílný seriál. V něm se v režii Markéty Jahodové představili Marek Eben, Miroslav Donutil, Jaroslava Adamová nebo Soběslav Sejk. Na nahrávce opatřené improvizovaným hudebním doprovodem Petra Mandela je sice trochu znát, že je třicet let stará, předloha i herecké výkony však zůstávají nadčasové.
Nezvěstný je však díky Audiotéce od letoška také k dispozici jako nezkrácená četba. Ve výtečné nahrávce se v režii Jakuba Taberyho ujal interpretace herec a rozhlasový hlasatel Kajetán Písařovic, který tak poskytuje i těm nejnáročnějším audiofilům další důvod k radosti.
Proměna
Zřejmě nejslavnější Kafkova věta zní: „Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz.“ Groteskní próza Proměna (Die Verwandlung), kterou Kafka napsal a zároveň vydal v roce 1915, je založena na kontrastu vážného a groteskního, racionálního a absurdního a přestože se jedná o jednu z nejhlubších autorových próz, která už víc než století zaměstnává nejlepší mozky literární vědy, jde zároveň o prózu čtenářsky nejpřístupnější.
Dramatizace z roku 1967 vznikla v Československém rozhlase v režii Josefa Henkeho, který je také se Zdeňkem Škopánem autorem stereofonického scénáře. Nahrávku založenou na přesném, byť dnešnímu uchu možná lehce přehnaném herectví a nenávodných zvucích doplňuje kongeniální hudba přední představitel české hudební avantgardy Marek Kopelent. Setkáme se v ní s Jiřím Adamírou jako vypravěčem, Petrem Haničincem v roli Řehoře Samsy a celou řadou dalších předních herců, z nichž svým výkonem vyčnívá František Filipovský v roli pana prokuristy.
Kdo preferuje nezkrácenou jednohlasou četbu, může se spolehnout na AudioStory, pro které v roce 2010 novelu načetl herec a hudebník Jan Budař. Jeho interpretace s výrazně hereckými, místy až karikujícími pasážemi zdůrazňuje groteskní prvky Kafkova textu.
Zámek
Třísetstránkový fragment nedokončeného románu Zámek (Der Schloss) z roku 1922 bývá pokládán za vrchol Kafkova spisovatelského úsilí. Příběh K., o němž Kafka nechává čtenáře na pochybách, zda je zeměměřičem, nebo se za něj pouze vydává, který je pozván k práci na zámku, ale z blízké vesnice se mu nedaří oslovit zámecké úředníky, ba dokonce se k budově zahalené mlhou ani přiblížit, nabízí řadu možných interpretací. Ta nejčastější pokládá Zámek za podobenství o bezvýznamném člověku tváří v tvář neosobní úřednické mašinerii. Román se každopádně zařadil vedle například Muže bez vlastností Roberta Musila nebo Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka (pokud není ochuzen o své nejsilnější motivy, jak se to stalo ve Werichově výběru či ve filmových adaptacích) k nejzajímavějším reflexím dobové i existenciální beznaděje.
Zdálo by se, že přepsat podobné dílo do osmdesátiminutové dramatizované podoby je buď nemožné, nebo se tak nutně stane na úkor kvality. Jan Vedral, který se v Českém rozhlasu úkolu ujal v roce 2007 a který stejnou látku dokonce o tři roky později adaptoval i pro divadelní jeviště, dokázal, že to není pravda. Jeho rozhlasová hra, kterou natočil režisér Dmitrij Dudík s hudbou Milana Svobody, poskytla mimořádné herecké příležitosti Vladimíru Dlouhému, Jiřímu Lábusovi, Vilmě Cibulkové, Simoně Stašové a plejádě dalších herců.
Kdo preferuje jednohlasou podobu, může sáhnout po audioknižně publikované rozhlasové četbě na pokračování. V režii Vlada Ruska román letos načetl výtečný Kamil Halbich.
Proces
Bankovnímu prokuristovi Josefu K. je v den jeho třicátých narozenin oznámeno dvěma úředníky, že je obviněn z blíže nespecifikovaného zločinu a vede se proti němu soudní proces. Jednou je pozván k výslechu do činžovního domu na předměstí, kde je přítomno mnoho neznámých lidí a kde proběhne jakési prapodivné soudní jednání.
Román je zvláštním způsobem nedějový, napětí a tíživé atmosféry zde Kafka dosahuje především v rámci dialogů, ale také tím, že opakovaně vystavuje svého hrdinu do absurdních, někdy až snově nelogických situací. Součástí románu je i podobenství o dveřníkovi, které je původně obsahem povídky Před zákonem (a ta je součástí výše uvedeného titulu Od Ortelu k Doupěti). Pro zajímavost, podle této povídky vznikl v roce 1986 zajímavý krátkometrážní studentský film – pod pedagogickým vedením Ludvíka Ráži ho podle vlastního scénáře režíroval kolumbijský scenárista a režisér Ricardo Coral Dorado.
Nedokončený opus, který titulem Proces označil Kafkův přítel Max Brod, když se rozhodl ignorovat jeho poslední přání, aby text nikdy nebyl publikován, byl zvukově zpracován v roce 2012. Původní dvanáctidílnou četbu na pokračování připravil již zmíněný Josef Čermák a za mikrofon se posadil herec Jiří Ornest, který předvedl další ze svých přesných a poučených výkonů.
Celkem je momentálně v českém jazyce k dispozici skoro padesát hodin nahrávek. Není to sice příliš, ale jde o padesát velmi dobrých, a v několika případech dokonce mimořádně kvalitních časových jednotek.
