Celkem 1400 stran textu, který pokrývá roky 1945-1980, zaujímá ve zvukové podobě 68 hodin záznamu. Na této obrovské ploše se posluchačům představí tři prvotřídní interpreti, jmenovitě Norbert Lichý, který čte Werichovy dopisy, Václav Knop, interpretující Voskovcova psaní, a Daniela Kolářová, která zastupuje Zdenku Werichovou. V jejich nezaměnitelném podání ožívají vzpomínky, stesky, i plány na, bohužel nikdy neuskutečněná, budoucí společná natáčení. Oproti tištěné knize, kde v závěru následuje Voskovcova korespondence s přáteli a lékaři, ošetřujícími v posledních dnech Jana Wericha, uzavírá audioknihu dojemné vyznání Jiřího Voskovce zemřelému kamarádovi.

Herecký koncert, který Norbert Lichý, Václav Knop a Daniela Kolářová rozehráli nad mnohdy až intimními dopisy, vychází v dárkovém balení na 6 kompaktních discích ve formátu mp3 a v digitální podobě ke stažení. Hudbou na motivy skladeb Jaroslava Ježka nahrávku obohatil dvorní skladatel vydavatelství Tebenas Raven. Nahrávku dne 12. října ve Werichově vile pokřtili architekt Jiří Boudník a režisér Antonín Procházka. Slavnostní křest se odehrál nejen za přítomnosti vydavatele Jiřího Buřiče a všech interpretů, ale i za hojné účasti publika.
 
Při této příležitosti jsme vyzpovídali vydavatele Jiřího Buřiče.

Jak probíhalo natáčení? Jaká úskalí skýtalo načtení takového množství textu, zvláště v covidové době?
Jiří Buřič: Natáčelo se celkem čtyři roky, ve třech nahrávacích studiích. Právě covid je příčinou té dlouhé výrobní doby Korespondence. Nejprve se pracovat nesmělo a když už by se mohlo, herecký diář přetékal nedokončeným natáčením filmů, seriálů, odložených divadelních premiér i jiných aktivit. Najít v něm ucelenější prostor alespoň několika dnů v řadě, kdy by se mohlo v klidu pokračovat, bylo velkou výzvou.

Jak jste vybíral interprety?
Od založení naší firmy se držím zásady, že oslovuji zásadně herce, jehož hlas v duchu slyším již při čtení knižní předlohy. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. A je mi velikou ctí, že nikdo z oslovených interpretů neodmítl.

O čem podle vás rozsáhlá korespondence vypovídá, co o životě obou hereckých legend V+W se posluchač z nahrávky dozví?
Myslím, že z nahrávky lze vycítit atmosféru té komunistické éry mnohem více, než z jakékoli odborné publikace. Ani jeden z autorů neměl tušení, že se jejich osobní korespondencí někdo někdy bude probírat. I proto je otevřená a upřímná. Na své si přijdou například i filmový fanoušci. Ti sice dobře vědí, ve kterých filmech Voskovec a Werich hráli, ale už netuší, v jakých jiným mohli hrát a z různých důvodů se tak nestalo.

Překvapilo Vás osobně něco, co v textech zaznívá?
Překvapivých informací je celá řada. Ať už z profesního nebo i rodinného života. Jsem přesvědčen, že i když si řada lidí myslí, že V+W díky knihám, filmům, televizním pořadům dobře zná, až po přečtení nebo poslechnutí jejich osobní konverzace pochopí, že tomu tak není.

Jak složité bylo ukočírovat tak dlouhé natáčení z hlediska produkce, postprodukce?
Byl to po všech stránkách nejnáročnější projekt, na jakém jsme zatím pracovali. Spousta plánů a termínů vzala časem za své a museli jsme hledat neobvyklá řešení. Celé dílo je hlavně mnohem větší a náročnější, než jsme si na začátku dokázali představit. Což platilo pro natáčení, ale právě i pro závěrečnou postprodukci, která nám zabrala prakticky celé prázdniny.

Po zkušenosti s tak rozsáhlým natáčením, chystáte se na podobně rozsáhlé projekty, nebo máte v plánu spíše kratší nahrávky?
Další takhle obří projekt neplánujeme, ale to je spíše tím, že naše dramaturgie nehledí na obsáhlost knihy. Buď máme pocit, že konkrétní knihu dělat chceme nebo ne. A je jedno, zda má 50 stránek nebo 500.

Můžete čtenáře naposlechu nalákat na chystané novinky?
Práce máme před sebou dost. V nejbližší době přineseme třetí díl úspěšné špionážní tetralogie Kamila Peštáka, tentokrát pod názvem Co se do vás vejde. Jako předchozí dva díly čte Martin Stránský.  Příznivce detektivek snad potěší další pokračování Doteků od Romana Cílka. Opět devět povídek z kriminálních archivů načtených devíti herci. Ve fázi postprodukce jsou i tři velmi neotřelé povídky s šachovou tematikou, které vydáme postupně na třech samostatných nosičích. Čte je Luboš Veselý. Pokračovat bude i společný projekt vydavatelství Tebenas a Igora Bareše - kompletace díla Vladimíra Körnera. A asi úplně nejvíc se těším na audioverzi knihy Poslední prvotina od Olgy Sozanské. Nádherně napsaný neveselý osobní příběh vyrůstání v 50. letech v komunistickém Československu. Pro mě osobně jedna z nejsilnějších výpovědí za poslední roky. Knihu načetla famozním způsobem Bára Munzarová a na pultech se objeví jako náš první titul roku 2024.