Zpět

Když Maigret neznamená Hrušínský

recenze, , 25.11.2015
4x komisař Maigret počtvrté
Existuje u nás v rámci detektivních rozhlasových her silnější pouto mezi postavou a jejím interpretem, než vzniklo mezi komisařem Maigretem a Rudolfem Hrušínským? Říká se, že nikdo není nenahraditelný. Ale v případě hereckých osobností, které určitému literárnímu hrdinovi vtisknou osobitou a nezaměnitelnou, třebas jen pomyslnou rozhlasovou tvář, by mnozí o tomto tvrzení pochybovali. Když se v polovině devadesátých let chystala pokračování Maigretovského cyklu, vznikla nelehká situace. Po dvaceti letech a čtrnácti rozhlasových hrách, ve kterých utkvěla českému posluchači představa Maigreta jako Rudolfa Hrušínského, nastala chvíle, kdy bylo nutné najít za zemřelého herce náhradu. Ukázalo se, že dva režiséři zvolili dva přístupy a také dva odlišné interprety.
Nejprve pod režijním vedením Karla Weinlicha padla v roce 1995 volba na Josefa Vinkláře pro hru Případ Saint-Fiacre, zatímco o čtyři roky později vsadil režisér Ivan Chrz na Josefa Somra, se kterým natočil hned dvojici příběhů. Nešlo však o první příležitost, kdy se v roli Maigreta představil jiný herec, než Rudolf Hrušínský. Z dochovaných nahrávek vyplývá, že se do dobráckého komisaře převtělil přinejmenším ještě jeden herec. Tím byl v roce 1979, tedy jen dva roky po vzniku prvních Hrušínského maigretovek, Ota Sklenčka ve hře Maigretovy Vánoce. Aby vydavatelství Radioservis dokončilo započaté dílo, rozhodlo se vydat i tuto různorodou čtveřici rozhlasových her, kterou přiřadilo po bok dříve vydaných třech kompletů s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli.

Ani v předchozích dílech maigretovské série nebylo cílem uspořádat příběhy chronologicky dle roku vzniku. Nepřekvapí proto, že v pořadí první dramatizací posledního souboru je namísto nejstaršího vánočního dílu Weinlichův Případ Saint-Fiacre. Josef Vinklář se v něm coby zádumčivý komisař vrací do své rodné vesnice, kde se kromě zločinu musí vypořádat i s vlastním rozčarováním nad tím, jak se zde vše od dob jeho dětství změnilo. I přesto, že komisař celému dějství spíše přihlíží, než že by do něj zasahoval, vznikla zde plocha, ve které se mohl herec formátu Josefa Vinkláře skvěle uplatnit. Mimo něj se zde výrazněji představili Michal Dlouhý jako mladý hrabě, nebo v roli žoviálního advokáta František Němec.
 
Po této úvodní, obvyklou hodinovou stopáž přesahující dramatizaci, následuje první ze dvou Chrzových děl, a sice Maigret a případ Cecilie. V něm se úlohy Maigreta zhostil jiný Josef, tentokrát Somr. Toho přijde požádat o pomoc jistá Cecilie Pardonová v nezaměnitelném podání Barbory Hrzánové, ale dříve, než se jí komisaře podaří přesvědčit o tom, že se u ní v bytě děje něco nekalého, dojde k tragédii. Jestli se policie dokáže dostat k samotné podstatě zločinu, bude záviset na komisařově znalosti psychologie a lidských povah. Ve třetím příběhu Maigret a přízrak čeká na pařížskou policii nelehký úkol – objasnit útok na jednoho muže z jejích řad. Maigret, opět ztvárněný Josefem Somrem, musí rozplést hustou síť vedoucí z uměleckých kruhů možná až do podsvětí, aby se dopátral pravdy. Oproti prvnímu příběhu s Josefem Vinklářem se v následujících případech setkáme i s dalšími postavami, které do maigretovského světa patří. Ivan Chrz obsadil do rolí inspektorů výrazné hlasy herců Miroslava Táborského, Jiřího Brudera a Michala Pavlaty. Ačkoliv všichni předvedli naprosto profesionální herectví, trochu mi, snad až na Michala Pavlatu, připadali až příliš odlišní od pojetí inspektorů z původních maigretovek. Totéž platí i o hudební složce obou dramatizací, které sice mají francouzský původ, kromě titulní melodie však ničím nepřipomínají klasickou atmosféru staré Paříže. Právě kouzlo minulých dob v této metropoli, silně přítomné u původních maigretovek, se tady jakoby vytratilo. Ivan Chrz zkrátka chtěl v nové době pojmout Maigreta po svém, bez návaznosti na práci předchůdců, čemuž se na druhou stranu asi nelze moc divit.
 
Čtveřici detektivek uzavírají sváteční Maigretovy Vánoce, které jsou ze všech nahrávek tohoto dílu kompletu nejstarší. A zde se podle mne podařilo to, co chybí nejnovějším dvěma dramatizacím, totiž zachovat atmosféru, která je s Maigretovkami spjata. I když jsem si na hlas Oty Sklenčky zvykal delší čas, při opakovaném poslechu musím uznat, že roli Maigreta ztvárnil přesvědčivě. Stárnoucí přísný policista sice postrádá Hrušínského hlasové žonglérství v přecházení z polohy do polohy, vyvážit to však dokáže spád příběhu, zajímavá zápletka a výkony dalších herců. I přes to záhadou zůstávají důvody, které vedly Josefa Červinku k neobsazení Rudolfa Hrušínského, který si jinak komisaře zahrál jak v předešlé sérii z roku 1977, tak v navazujících příbězích z přelomu osmdesátých a devadesátých let.
 

Porovnávat čtyři nahrávky obsažené v kompletu 4x komisař Maigret počtvrté s původními příběhy nejspíš není fér, jen těžko se tomu ale lze ubránit. Zatímco Maigretovy Vánoce ještě vycházejí z původního pojetí a odpovídají, i díky době vzniku, zvukově specifické atmosféře původních maigretovek, nejnovější příběhy se od minulosti snaží zřejmě záměrně odvrátit. Netypicky pojatý Případ Saint-Fiacre se zdařile vydává svou vlastní cestou – rozdílné prostředí, absence ostatních známých postav i fakt, že Maigret je zde na velkém prostoru i vypravěčem, mu v tom napomáhá. Maigret a případ Cecilie i Maigret a přízrak přes nesporně zajímavé zápletky a dobré zdramatizování v celkovém vyznění pro někoho trochu zaostávají a postrádají tempo. Co se týče samotných představitelů titulní role, lze s povděkem konstatovat, že ani jeden z nich tradici nepošlapal. Všichni odvedli profesionální práci, přesto si možná ne všichni, u posluchačů navyklých na projev Rudolfa Hrušínského, získají stejnou oblibu.

Navazovat úspěchy starší verze je vždy těžké. Zatímco britská televize ITV se pouští do natáčení minisérie s kontroverzním Rowanem Atkinsonem, Český rozhlas sáhl ve své době po osvědčeném Josefu Somrovi a Josefu Vinklářovi. Maigrety v jejich podání stojí za to slyšet. A je jedno, zda kvůli srovnání s Rudolfem Hrušínským, promyšleným zápletkám či jen pro vychutnání si bohatého hereckého obsazení, zahrnujícího mimo jiné Otakara Brouska, Ladislava Freje, Jana Vlasáka, Simonu Postlerovou, Věru Kubánkovou nebo Oldřicha Vlacha. Přijměte proto pozvání na poslední návštěvu v kanceláři kriminální policie na Zlatnickém nábřeží u Julese Maigreta v závěrečném kompletu 4x Komisař Maigret počtvrté. Na shledanou u pana komisaře!