Howard napsal o barbaru Conanovi necelou třicítku povídek a novel, které doplňuje jediný román. Jmenovaný silák a barbarský válečník je dodnes postavou nesmírně populární a stal se v podstatě synonymem pro fantasy bojovníka ovládajícího nadlidskou sílu, a to nejen díky filmu s Arnoldem Schwarzeneggerem, ale i díky mnoha spisovatelům, kteří na Howarda navázali, ať už romány, nebo povídkami.
 
Howardova Conana u nás audiálně vydává Tympanum a dvojice povídek Meč s fénixem a Šarlatová citadela je zatím třetím takovým počinem, přičemž vydavatel uvádí, že nahrávka vychází z českého knižního vydání Král Conan. Zmíněnou knihu však ještě navíc doplňuje jediný Howardův conanovský román Hodina draka. Ten jako audiokniha vyšel samostatně již minulý rok. Meč s fénixem je přitom první publikovaná povídka s barbarem Conanem, Šarlatová citadela také patří k raným pracím, audiokniha by tak mohla být ideálním vstupem do tohoto fikčního světa.
 
Režie a dohledu nad zvukovou stránkou nejnovějšího počinu se ujal Vratislav Hubička. Ten převzal dohled nad sérií po Janu Koukalovi, který má na kontě zmíněnou Hodinu draka a také povídkovou sbírku Conan z Cimmerie. Se stopáží necelých čtyř hodin je pak aktuální Meč s fénixem, Šarlatová citadela ze všech třech nahrávek nejkratší.
 
Zatímco na pozici režiséra došlo ke změně, interpretem ve všech zmíněných nahrávkách zůstává Jiří Schwarz, herec s nezaměnitelným hlasem a s desítkami audioknižních nahrávek na kontě. Jeho výkon je velice kvalitní, v první z povídek mu však nohy podráží práce se zvukem.
   
Zvuk je sice jinak v pořádku, ale Schwarz možná nebyl úplně správně nasnímán, často zní, jako by si šlapal na jazyk, což je poměrně rušivé (v několika momentech až příliš rušivé a herci je hůř rozumět, zvláště při sykavkách) a kazí to dojem z jeho projevu, který stojí na charismatickém hlubokém suchém hlase. Také příliš hlasitě zaznamenané nádechy interpreta by bylo lepší ztlumit nebo odstranit. Nutno dodat, že zatímco hlasité nádechy jsou slyšitelné v obou povídkách, problém se sykavkami a šlapání na jazyk je patrný jen v první, tedy v Meči s fénixem, zatímco ve druhé části, tedy Šarlatové citadele, tento neduh zcela mizí a nahrávka je po této stránce v pořádku. Škoda takových chyb, protože jinak je Schwarzův projev výborný, k dílu se hodí bezmála perfektně, a to nejen barvou hlasu, ale i intonací a způsobem, jakým vykresluje emoce. Za zmínku též stojí použitá hudba, která k hrdinské fantasy – zasazené do klasického žánrového pseudostředověku – sedí výborně.
 
Výsledek působí tedy poněkud rozpačitě, byť hlavně vinou interpretova (zdánlivého) šlapání si na jazyk. Vzhledem k tomu, že tímto trpí pouze první ze dvou povídek, zatímco druhá je v pořádku, nejspíš nepůjde o chybu narátora, ale o ne úplně povedenou práci mistra zvuku. Zbytek je ovšem velmi zdařilý a fanoušci klasické fantasy – a nejspíš té nejzákladnější z žánru hrdinské – si i tak přijdou na své. Drobná pachuť, že k perfektní nahrávce trocha schází, ale nejspíš zůstane.