Některé jeho zážitky jsou veselé a jiné zase naopak smutné. Všechny jsou ale dojemné a vyvolávají u recipientů účast. Při čtení a zejména při poslechu máte opravdu chuť dát těm opuštěným nebo týraným pejskům nový a spokojený domov. Byť tedy ani jedna z knih nemá velké literární ambice, nelze jim upřít obrovskou čtivost a potenciál zaujmout a do značné míry aktivizovat – respektive nenuceně požádat o pomoc, a to nejen finanční.  

Většina knih s psími hrdiny sází na příběh psí lásky, která je schopná překonat jakékoli překážky. Stejným způsobem je vystavěno i Gumpovo první dobrodružství – jako cesta jednoho pejska za svým milovaným páníčkem Bedřichem Kozím bobkem, jak si ho pro sebe Gump pojmenoval. Statečný psík na své cestě zažívá všelijaké věci, potkává lidi zlé i dobré a všechny se snaží naučit žít. Druhý díl Gump – Jsme dvojka je v tomto ohledu méně dobrodružný, Gump už má stálý domov, i své poslání, chodí navštěvovat lidi do nemocnic, a mimo to je hvězdou knih o Gumpovi, které podle „jeho“ vyprávění napsal další z jeho páníčků Oříšek. Že by se zde částečně protínala realita s fikcí a tím Oříškem je sám Rožek? 
 
Druhý příběh je formálně i obsahově méně propracovaný, přičemž (audio)knižní anotace navíc slibuje, že „nová Gumpova cesta začne přesně tam, kde ta předchozí skončila“. To ale není tak docela pravda. Zatímco první díl končil Gumpovým spokojeným soužitím u Oříška, na začátku druhého dílu je už Gump zase se svým původním páníčkem Bedřichem. Jak se k němu zpět ale dostal, se čtenáři ani posluchači nedozví a mohou jejich shledání jen odtušit z filmové verze z roku 2021. To je velká škoda, protože právě tato cesta by byla jistě velice zajímavá a mohla by mnohem nenuceněji upozornit na problém nechtěných psů a vlastně i zvířat obecně. Je ale pochopitelné, že Rožek nechtěl první příběh kopírovat.
 
Audioknižně první Gump vyšel v roce 2019 v péči Radioservisu (bez předchozího odvysílání v rozhlase) a stejně je tomu i v případě druhého dílu. V obou titulech (stejně jako ve filmu) hlas Gumpovi propůjčil výtečný Ivan Trojan, který zvolil civilní projev, oproštěný od jakéhokoli přehrávání a přemrštěných emocí. Trojan s citlivým zájmem popisuje všechny Gumpovy příhody, jako by je sám zažil. Herec tak svým výkonem posouvá knihu na vyšší úroveň, přispívá k aktivizaci posluchačů a vybízí k zamyšlení nad osudem nechtěných a týraných zvířat.
   
Gumpovo první audioknižní dobrodružství mělo formát prosté četby bez jakýchkoli dalších zvuků a hudby (pouze na konci jako bonus zazněla píseň Protože to nevzdám od Olgy Lounové). Režisérem byl u obou dílů Lukáš Hlavica, který v případě druhého dílu Trojanovo vyprávění doplnil o hudební předěly Jana Jiráska. To v zásadě není špatně, jednotlivé hudební pasáže jsou příjemné na poslech a jsou provázané s filmovou verzí, avšak na druhou stranu je jich zejména ve třetím a čtvrtém tracku (z celkových čtyř) příliš. Nějaká hudební vsuvka v těchto dvou „kapitolách“ zazní každých pár minut a zbytečně ruší poslech. V konečném důsledku se ukazuje, že formát prosté procítěné četby slušel tomuto tématu mnohem více a lépe podporoval zdání, že jde o „skutečnou“ Gumpovu zpověď. 
 
Jestli čekáte odpočinkovou audioknihu, budete nejspíš zklamáni. Gumpovo nové vyprávění vám spíš než záchvaty smíchu vyvolá vzpomínky na všechny vaše čtyřnohé společníky. Některé Gumpovy příhody vás dojmou a citlivější povahy tak budou zřejmě jen stěží zadržovat slzy. Navzdory tomu, že první díl byl o mnoho lepší, přichází Gump – Jsme dvojka s důrazněji zpracovaným poselstvím, které je zvlášť teď před Vánoci třeba připomínat. Psí láska je sice nezměrná, ale taky je nezměrný psí smutek a stesk, když se po pár dnech stanou nechtěným dárkem a skončí v tom lepším případě v útulku.