Daniel Barták je ostříleným autorem hudby pro původní české muzikálové projekty – jeho Mefisto, uváděný v Divadle Hybernia se dostal i na prestižní muzikálový festival v jihokorejském Daegu. Pečlivě aranžované skladby s výraznou popovou melodikou jsou Bartákovým poznávacím znamením. Obratně umí jednotlivým interpretům otevřít správný žánrový šuplíček. A že je i v Malém princi těch českých hudebních osobností nepočítaně: Josef Vojtek má jako Král k dispozici zvuk ostřejších kytar, Jiří Korn jako Domýšlivec dá zavzpomínat na zlaté časy americké Broadwaye, operetní bard Jan Ježek je ve spojení s orchestrem pro roli zasněného Zeměpisce jako stvořený. Všichni dostali písničku ušitou takřka na míru.

Celá koncepce muzikálového Malého prince i práce se zvukovými efekty ctí principy rozhlasové audiotvorby. Pečlivá režie spoluautora scénáře Víta Pokorného dává tušit, že se interpreti vedle pěveckých partů cítili komfortně i ve velmi dobře vedených hereckých pasážích.
 
Ačkoli si tvůrci dovolili vystavět nový lákavý vyprávěcí rámec, který se přímo dotýká Exupéryho kariéry letce, je adaptace knížce velmi věrná a ani jedna část putování Malého prince nepadla za oběť nůžkám střihače či náladě dramaturga. Snad jen u citů květiny (Ivana Korolová) k princi lze vycítit unáhlenější změnu v chování, jelikož ale potřebný můstek dotvořuje písnička, je to snadno obhajitelné. Stejně tak se může zdát, že se povahové vlastnosti jednotlivých postav díky písním trochu posunuly – například Král z první planety působí přísněji, postava Exupéryho v podání Vojtěcha Dyka zase o dost optimističtěji (mladistvý náboj dodává i chytlavá swingová melodie při jeho vzletu do oblak). Celkově je atmosféra nahrávky mírně projasněna, čemuž napomáhá i výkon Viktora Antonia v titulní roli, který posluchače nejednou přivede k pousmání, aby postupně eskaloval v přirozené dojetí.
 
Obecnou slabinou původních divadelních českých muzikálů posledních let, zejména
z pražské produkce, jsou nepříliš dobře dramaturgicky pohlídaná libreta a slabší texty písní. I tento neduh se ale Malému princi vyhnul a texty Richarda Bergmana se poslouchají velmi příjemně.

Pozorné posluchače mohou potěšit i drobné „easter eggy“: Vít Pokorný v symbolické roli rozhlasového spíkra možná v mnohých zažehne vzpomínku na vysílání Evropy 2 na začátku 90. let, Liška (Dita Hořínková) a Malý princ mají v reálném životě to vůbec nejbližší rodinné pouto matky se synem (což samozřejmě scéně dodává citový náboj navíc), malá rolička hostinského byla svěřena Bartákově častému spolupracovníku, filmovému režiséru Zdeňku Zelenkovi.

Ocenit lze i takovou praktickou drobnost, jako je rozdělení nahrávky do 46 souborů, včetně samostatně umístěných písniček. Pokud tedy budete mít v Malém princi svůj oblíbený song (horkých kandidátů je hned několik, za sebe jsem si oblíbil například píseň Lampáře, kterou si zazpíval sám autor hudby Daniel Barták), lze jej poslouchat stále dokola, nebo si ze všech můžete v přehrávači sestavit samostatný písničkový playlist.

Malý princ v rozhlasovém muzikálovém kabátku je ambiciózním počinem. Jeho tvůrčí tým k nové adaptaci přistoupil zcela zodpovědně a poctivě. Snadno si lze představit i jevištní formu, například v koncertní verzi. Jde o důstojný kousek ve sbírce nejrůznějších zpracování Malého prince napříč formami a žánry.