Nedávné audioknižní vydání Péráka v podání Davida Novotného je ovšem zároveň návratem k nejstarší Stančíkově zvukem vydané románové próze. Už v devadesátých letech měl Stančík co do činění s rozhlasem, kde v režii Dimitrije Dudíka vznikly nahrávky jeho poezie i prózy – byť tehdy ještě autor publikoval pod pseudonymem Petr Odillo Stradický ze Strdic. Ve stejné režii ovšem vznikl v roce 2009 podle stejnojmenné knihy dvanáctidílný „vlastenecký rozhlasový komiks“ s názvem Pérák. Toho už Petr Stančík publikoval pod vlastním jménem.

Satirické vyprávění si dobírá protektorátní legendu o českém superhrdinovi vzdorujícímu nacistům, slovutného Frantu Péráka a nejen jej – nit totiž nezůstala suchá prakticky na nikom. Stančíkova imaginace a smysl pro absurdní humor daly zazářit létajícímu talíři poháněnému šesticí levitujících Tibeťanů, složitým kostním konstrukcím Pérákových nohou nebo bizarním snům dobových představitelů moci.

Nahrávka, která onehdy v roce 2013 vyšla jako audiokniha v produkci Radioservisu, počítala s vícehlasým provedením v podání Dany Černé, Přemysla Ruta, Aleše Procházky a samotného Petra Stančíka. Ten se ujal oddílů „slovo autora“, tedy četby vysvětlujících boxů, které po stranách doplňují beletristický text v knižním vydání.

Pérák se však necelých šestnáct let od knižního a jedenáct let od prvního audioknižního vydání dočkal pomyslného remaku díky vydavatelství Tympanum – tentokrát v režii Jana Rimona. A nutno říct, že šlo o skvělý tah. Jednak si Pérák skutečně zaslouží být slyšet znovu, na jeho vtipu a poselství nevybledlo ani zbla, jednak toto nové vydání dává plně vyniknout autorově vynalézavému humoru. Rozdíl v přístupu k četbě vycházející z jiného pochopení a tím i uchopení jednotlivých scén je patrný od prvních minut poslechu.
 

David Novotný čte výrazně rychleji než kdokoli z předchozích interpretů a zábavností, kterou je s to vytáhnout z textu, značně zastiňuje starší nahrávku. V jeho podání je legenda o krásném, mladém, a především schopném Frantovi Pérákovi groteskním poklusem mezi odloženými nástroji jazzových muzikantů. Někteří by možná mohli namítnout, že rozhlasová interpretace byla leckdy jaksi výstižnější, šla do větší hloubky a dařilo se jí (tedy hlavně Přemyslu Rutovi) postihnout chmurnou atmosféru protektorátu. A že se Novotný dopouští komické herecké etudy i v úsecích, kde k tomu není důvod, na místech spíše bezpříznakových. Na druhou stranu lze takový přístup přičíst na vrub celkovému režijnímu uchopení tohoto barvitého vyprávění.

Jednohlasé četbě se zde podařilo sjednotit, co dříve Dudíkova režie rozbíjela ustavičným a vcelku nesmyslným střídáním tří interpretů (v rámci vyprávění jednoho vypravěče) ve snaze docílit efektu slibovaného komiksu. Audiokniha navíc dostala patřičný švih ve chvíli, kdy se v duchu zde zcela pochopitelného purismu zbavila oněch informativních boxů, které v nahrávce z roku 2009 značně zpomalovaly na dnešní poměry trochu rozvážné vyprávění. Pérák od Tympana tedy nemá boxy, nemá Stančíka zastoupeného vlastním hlasem, zato má ničím nerušený autorův text v jeho ryzí literární vytříbenosti a neméně také poťouchlosti.

Ruku v ruce s tím jde také hudební aranžmá. Zatímco původní vydání vsadilo na pianino ve stylu honkytonk, hudba aktuálního vydání příjemně koresponduje s duchem interpretace, je hravá, dobrodružně kriminální a krom pro hot jazz typických dechových nástrojů využívá mimo jiné i theremin. V obojím případě zaznívají samply různorodého akusticky znělého pružení, které je sice poněkud v rozporu s tím, co se v příběhu dozvíme o mechanice Frantových skoků, ale co naplat, motiv pružiny má Pérák i na svém oděvu, takže tato licence je nejspíš přijatelná. A nakonec i tentokrát se dočkáme zhudebněných i nazpívaných písňových textů, jako je „hymna sabotérů“.

Celkově lze říci, že nové vydání je ukázkou toho, jak odlišně lze přistoupit ke zvukovému provedení téhož díla a jak výrazný – a v tomto případě příznivý – posun v jeho interpretaci nastal s ohledem na uplynulé roky.