V předmluvě ke sbírce Škvíra, kterou audioknižně vydal Témbr v roce 2023 a kterou čtenáři přijímali se smíšenými pocity, jelikož se při svém žánrovém rozpětí ani nemohla zavděčit každému, C. J. Tudor vzpomíná na pro ni obtížný rok 2021, pandemii, i to, jak jí vydání Škvíry umožnilo pustit se do vytoužené práce na románu Závěj. Je svým způsobem přirozené, že se autor po tvůrčí krizi drží zpátky a pomůže si tím, že zvolí pro sebe snazší cestu. Po krátkých prózách tak Tudor nenaskočila do práce na jednom dlouhém příběhu: Kompozice Závěje od začátku dává najevo, že jde o tři oddělené – byť úzce související – příběhy tří protagonistů, odehrávající v zasněženém, poněkud postapokalyptickém světě mimo jiné stiženém virovou pandemií. I zde Tudor zužitkovává svou obtížnou zkušenost.
 
V roce 2023 vyšla její kniha v českém překladu Jany Kunové, která překládala i autorčina Kříďáka a Upálené. Hlavní protagonisté Meg, Hannah a Carter čelí nástrahám a nezbývá jim než pokusit se vyváznout se zdravou kůží. Hannah je uvězněná v havarovaném autobusu spolu s mrtvými a raněnými. Meg visí s dalšími v kabině lanovky a Cartera zimní bouře ponechala odříznutého za okny horské chaty. Vyprávění je plné různých více či méně předvídatelných zvratů, z nichž některé působí jaksi násilně – a čtenáři i posluchači brzy pochopí, že tahle kniha je hodně odlišná od předešlých autorčiných počinů. Časté výbuchy, střílení, projevy apatie nebo naopak nenávisti však potřebují silnou motivaci stran postav – té se jim ale příliš nedostává, podobně jako zapamatovatelných charakterů. Situace, reakce postav i jejich repliky působí často až křečovitě a celkově budí příběhy jen těžko uvěřitelný dojem. Dílo tedy nelze brát v podstatě jinak než jako „oddychovku“, a řekneme si, proč vlastně ne? Takových už tu bylo, vzpomeňme třeba Parazita od Davida Koeppa. Tím spíš, kdyby se skvěle poslouchalo.
 
Audioknižního vydání se tradičně ujalo vydavatelství Témbr a slyšet můžeme i dobře známé hlasy. K Vasilu Fridrichovi a Jitce Ježkové, kteří se střídali u četby předchozích autorčiných titulů, se v režii Jana Drbohlava připojila tentokrát i Zuzana Slavíková. Přestože jde o vyprávění ve třetí osobě a mohl by se četby zhostit jeden jediný herec nebo herečka, jelikož kniha má de facto jednoho vypravěče, zvolil Témbr vícehlasou četbu. Navíc v případě Závěje šlo o řešení celkem pohodlné, bez rizika nesouladů výslovností místopisu a podobně.
 

 
Jenže, jak už bylo řečeno, charaktery postav jsou zde poněkud nevýrazné, snad až na Carterův kousavý humor. Tak jako tak bude obtížné si po letech některou z postav této knihy vybavit. Bývalo by tedy audioknižnímu vydání prospělo, kdyby interpreti pod režijním vedením zapátrali alespoň po náznacích charakterových rysů – byť takových indicií Tudor v textu mnoho nenechala – a na jejich základě dali postavám možnost ožít. Bohužel se tak nestalo a zdá se, jako by Ježková i Fridrich tentokrát odváděli až rutinní práci a nedali tomu nic navíc, nic, čím by tato četba mohla být specifická a odlišovala se od Upálených nebo třeba Jámy. V podání Slavíkové pak pasáže s hrdinkou Meg působí až neadekvátně – jako by šlo o lehkou, ne-li humoristickou prózu například Petry Dvořákové.
 
Malá snaha nebo nedostatek sil pak souvisí i s nízkou úrovní pozornosti, a tak v nahrávce najdeme nespočet podivných mezer ve stylu "Za pokus to určitě stojí," (pauza) řekl Lukas, nebo známky rezignace na snahu pídit se po správné výslovnosti. Například takové typicky francouzské quelle surprise! (jaké překvapení!) zazní jako „Kvej S-prajz“ (namísto kel syrprýz).
 
Na druhou stranu nutno dodat, že jedenáct a půl hodiny dlouhou nahrávku provázejí příjemné atmosferické jingly Petra Hanzlíka, oddělující jak segmenty uvnitř jednotlivých kapitol, tak i zvukové plochy mezi kapitolami. Audioknize by však bývalo prospělo více pozornosti a – pokud ne přímo zápalu pro věc – pak alespoň elementární pečlivosti. Zároveň jde také o případ, kdy se ukazuje, že číst to jako všechno ostatní, zkrátka někdy nestačí.