Ivana Andrlová
Pětašedesáté narozeniny dnes slaví herečka Ivana Andrlová, výrazná tvář televizní tvorby konce 70. a 80. let. Do povědomí diváků vstoupila jako Alenka ve volné trilogii Františka Filipa Podnájemníci, Otec nebo bratr a Dopis psaný španělsky, později hrála hlavní roli v pohádce Princové jsou na draka. V posledních letech působí především na divadelní scéně a v dabingu, za nějž získala Cenu Františka Filipovského.
Jako rozhlasová herečka se představila třeba v roce 1988 v titulní roli v Pohádce o Popelce, kterou napsal původně pro Divadlo Jiřího Wolkera Jan Jílek.
Jako paní Perrenovou, majitelku penzionu, v němž spřádají plány němečtí nepřátelé Británie, které sem přijedou odhalit Tommy a Pentlička, jsme si mohli slyšet v dramatizaci detektivky Agathy Christie N či M?, kterou v roce 2016 natočil režisér Jaroslav Kodeš podle scénáře Hynka Pekárka. V hlavních rolích se představili Robert Jašków, Miroslava Pleštilová a Aleš Procházka.
Jejím hlasem zní série spisovatelky a komiksové scenáristky Ivany Peroutkové o devítileté holčičce Valentýnce, která žije s rodiči, babičkou, tetou, strýcem a psem Hugem ve starém domě se zahradou. Má tři nejlepší kamarády, s nimiž se pouští do nejrůznějších dobrodružství. To poslední, které vyšlo letos, se jmenuje Valentýnka na Šumavě.
Pavla Beretová
Dvaačtyřicáté narozeniny slaví herečka Pavla Beretová, která patří k výrazným osobnostem mladší generace české činohry. Absolvovala DAMU a od roku 2008 je členkou souboru Národního divadla, kde ztvárnila řadu výrazných rolí klasického i současného repertoáru (titulní ženská role v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně, plzeňská zpěvačka Zuzana Tylová v Havelkově životopisném muzikálu věnovaném osobnosti Jiřího Traxlera V rytmu swingu buší srdce mé nebo titulní role v Maryše bratrů Mrštíkových).
Za svou práci byla oceněna Cenou Jiřího Adamíry (udělovanou studentům posledního ročníku činoherního herectví DAMU) a nominována na Cenu Alfréda Radoka i Cenu Thálie. V roce 2025 získala Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Rok vdovy.
Patří také k vyhledávaným rozhlasovým herečkám a audioknižním interpretkám. V roce 2015 si zahrála hlavní ženskou roli v rozhlasové komedii Z pekla i z nebe. Tu napsal scenárista Pavel Göbl podle své groteskní novely Penis pravdy o dvou mužích a jedné ženě, kteří v moderní variaci na pohádku Dařbuján a Pandrhola putují světem, aby znovu nalezli ztracenou smrtelnost a unikli prokletí věčného života. V režii Tomáše Soldána dále hrají Leoš Noha, Norbert Lichý, Jiří Lábus a další.
V roce 2013 si zahrála jednu z hlavních ženských postav v černé komedii Petra Pýchy Benzina Dehtov o čtyřech čtyřicátnících, kteří si hrají na členy zásahové jednotky URNA a svou „hru na vojáky“ promění v nechtěné drama po tragickém incidentu na čerpací stanici. V režii Aleše Vrzáka si zdivočelou čtveřici zahráli Ondřej Vetchý, Hynek Čermák, Martin Myšička a Václav Neužil, velkou roli zde má i Oldřich Kaiser.
V roce 2013 vstoupila na pole interpretace audioknih spolu s Janem Vlasákem a Jaroslavem Pleslem ve zvukové verzi drsného válečného románu Porodní bába finské spisovatelky Katji Kettu. Ten se odehrává v posledních letech druhé světové války na severu Finska, kde se místní porodní asistentka zamiluje do německého důstojníka SS. Na pozadí drsné arktické krajiny se jejich vášnivý a tragický vztah prolíná s líčením válečných zločinů a otázkami zrady a osobní viny.
V roce 2020 přispěla do kroniky mluveného slova skvělou interpretací hororu amerického spisovatele Iry Levina Rosemary má děťátko, k jehož popularitě přispěla i skvělá filmová adaptace Romana Polańského z roku 1968 s Miou Farrow v hlavní roli. Příběh mladé ženy, která po přestěhování do starého newyorského domu postupně zjišťuje, že těhotenství, na které se těšila, je součástí děsivého satanistického spiknutí, vyšel nákladem vydavatelství OneHotBook.
S Ondřejem a Otakarem Brouskovými načetla o rok později povídkový román Kočka a město, který napsal britský japanolog Nick Bradley. Propletené příběhy o kočkách, Tokiu, osamělosti a vykoupení tvoří jakýsi beletristický protipól k jeho hlavnímu výzkumnému tématu, kterým je kočka v japonské kultuře.
