Pustit se do čtení posledních řádků k smrti odsouzené ženy vyžaduje velkou interpretčinu zodpovědnost, odvahu, dokonale zvládnutou techniku práce s mikrofonem i životem nasbírané zkušenosti. Taťjana Medvecká všechny tyto podmínky splňuje. V jejím podání text neztratil nic ze své opravdovosti a zároveň si uchoval atmosféru prostředí, v němž byl psán.
Tvrdit, že se Medvecká do postavy dokonale převtělila, by bylo troufalé. I kdyby naplno aplikovala minulým režimem mnohokrát zneužitou Stanislavského metodu, nemohla by bezezbytku uchopit autorčino rozpoložení, ani namodelovat situaci, v níž se Horáková ocitla. Medvecká zvolila civilní způsob interpretace. Tak jako je každý z dopisů malinko jiný, odlišila svůj přednes i herečka, přičemž se snažila zachovat smysl textu. V úvodním listu určenému nejbližším rodinným příslušníkům, se její dojetím rozechvělý hlas upřímně vyznává z lásky k adresátům a kriticky nahlíží na pisatelkou zmiňované vlastní chyby. V řádcích určených tatínkovi, tchýni, sestře Věře a jejímu manželovi, se melodie mění na vzpomínající tón a vroucně míněnou zpověď. Slova přítelkyním jsou pronášena s určitou nadějí a vlévají dotyčným optimismus a hospodyni Marii Švehlové humor. Interpretka citlivě zachází i se vzkazy Horákové dceři Janě, kterou v souladu s textem mateřsky nabádá a dodává jí sílu. Poslední listy ve zvukové podobě nesou statečnost a smíření se s Bohem a osudem.
K velkému kladu nahrávky přispívá i mistrně zvládnutá síla hlasitosti, s jakou je text sdělován. Na mikrofon Medvecká nekřičí, není hlasitá ani razantní, ale naopak mluví tiše a komorně, což dokreslují i melancholické hudební předěly. Jedinou výtku směřuji k postprodukci: zvukař záznam bohužel nezbavil mlaskání. V běžné řeči naživo jsou tyto zvuky snadno přeslechnutelné, mikrofon je ovšem nepříjemně zdůrazňuje.
Zvuková podoba Dopisů Milady Horákové z pankrácké cely smrti je úctyhodným počinem s trvalou uměleckou a historickou hodnotou. Její součástí jsou i závěrečné poznámky, které ovšem, jak samy uvádějí, poskytují pouze základní informace. Zájemce proto mohu odkázat na rozsáhlý rozhlasový cyklus dnes již neexistující stanice Leonardo, který podrobně představuje dobový kontext a zpřístupňuje všechny dochované záznamy ze soudní síně včetně dobové propagandy. Seriál Proces s Miladou Horákovou a spol. je volně dostupný v iRadiu Českého rozhlasu.
