Měl jsem tu čest v nedávné době všechny tři audioknihy poslechnout a vřele mohu doporučit totéž i vám.
Zaměřme se tentokrát na vzpomínkové CD Všechno si pamatuju… Právě to totiž, v souvislosti s nedávným úmrtím Otakara Brouska, ve mně doznívá nejintenzivněji. Vyprávění velikána českého divadla a rozhlasu o jeho dětství, dospívání, hereckých začátcích a dalším působení na divadelních scénách je poutavé a laskavé. Bohužel, často až po odchodu takových osobností, doceňujeme podobné vzpomínkové nahrávky. V tomto případě o to více, že záznam setkání otce Brouska s dcerou Jaroslavou, synem Otakarem a manželkou Lukou má dokonale uvolněnou a neopakovatelnou atmosféru.
Nejednomu posluchači se při poslechu Brouskových vzpomínek možná vybaví jiná nahrávka – rovněž hlasový záznam hereckých memoárů pořízených v rodinném prostředí. Komplet osmi CD Táto, povídej!, který vyšel loni péčí Supraphonu a na němž Jana Werichová zpovídá svého otce, má i přes jinou dobu vzniku, delší stopáž a odlišný vydavatelský záměr s titulem od Kanopy mnoho společného. V obou případech jde o příjemný historický exkurz, oba vypravěči mají kultivovaný projev, fenomenální paměť i schopnost na detailech ukázat charakter doby. Především však ani Werich ani Brousek nenudí – oba prožili zajímavý život v zajímavé době, setkávali se s výjimečnými lidmi a vykonali pořádný kus dobré práce – oba tedy měli o čem vyprávět. Werich s živelným vtipem, Brousek s noblesou jemu vlastní.
Porovnání s Werichovými vzpomínkami, prosím, berte pouze jako přiblížení žánru. Všechno si pamatuju… dokáže stát samo o sobě a žádné poměřování se známějšími memoáry není nutné. Doporučit je lze nejen zájemcům o osobu Otakara Brouska či divadelním nadšencům, ale své si v něm najde běžný posluchač, který kulturu vnímá jako přirozenou součást svého života.
Bez deseti minut tři hodiny vyprávění jsou doprovázeny hudbou Ondřeje Brouska a na konci doplněny třemi bonusy – krátkou archivní nahrávkou z rozhlasového cyklu Rok v dopisech, vojenským kupletem Kanonýrská a několika pasážemi, které v hlavní části CD nebyly použity. A nutno podotknout, že poslední ze zmíněných je, díky pohostinnosti pana Vladimíra Suchého v jeho hostivickém China restaurantu U Koruny, přídavkem vskutku lahodným.
