Na čem v současné době pracujete?
Martin Zahálka: Po dvaceti pěti letech angažmá ve Divadle na Vinohradech jsem odešel do důchodu a hraju ve třech či čtyřech zájezdových hrách. Můj pracovní diář však zůstává plný, a to i díky natáčení audioknih. Ty jsem načítal už před obrovským boomem, který audioknižní trh zažívá v současnosti, už to bude dobrých dvacet let.
Michal Bureš: K onomu boomu bych rád doplnil, že nyní vychází na našem trhu jeden premiérový audioknižní titul denně. Nabídka se navíc rozšířila o specifické žánry, jako jsou dokudramata nebo adaptace.
Vzpomenete si na své začátky rozhlasové a audioknižní tvorby?
MZ: Největší škola pro mě byla v Českém rozhlase, kde jsem měl to štěstí pracovat s geniálními režiséry a režisérkami. Byl to například Jiří Horčička, vzpomínám na jeho vůbec poslední hru Hermana Melvilla s názvem Billy Budd. Velmi rád jsem pracoval také s Hankou Kofránkovou, Ivanem Chrzem, Ivanem Holečkem a Janem Bergrem. Poslouchám ale i ostatní skvělé režiséry či režisérky, s kterými jsem bohužel nepracoval. Třeba Josefa Melče, který například nezapomenutelně natočil Urfausta s Eduardem Cupákem a Rudolfem Hrušínským. Ještě před svým působením ve vinohradském divadle jsem natáčel rozhlasové hry v Plzni a později v Praze, například pohádkové inscenace s Karlem Weinlichem. Rozhlasovou a audioknižní tvorbu kontinuálně sleduji a naposledy jsem si vychutnal poslech Kmotra v interpretaci Oldřicha Kaisera. Velký zážitek pro mě znamenala repríza hry Krále Leara s Martinem Růžkem v titulní roli, už proto, že jsem sám v minulosti hrál v Learovi roli Edgara v divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni v režii Oto Ševčíka.
Na jakých audioknihách se chystáte pracovat?
MZ: Čeká mě titul od Vlastimila Vondrušky a v březnu to bude román jednoho slovenského autora.
MB: Nu a nyní dokončujeme pátý díl detektivní série Håkena Nessera s inspektorem Gunnarem Barbarottim, ke kterému jsme v průběhu předchozích audioknih oba postupně nacházeli cestu. Martin je jakožto interpret obrovský pracant se smyslem pro detail. Text kvalitativně sám o sobě každým dílem série roste a Håken Nesser se autorsky zdokonaluje, ubývá slepých dějových odboček. Román Řeznice z Malé Barmy je tak ucelenější, i přes obsáhlost textu je naplněný nejen informacemi, ale i pocity vycházejícími z velmi dobře postavených situací, což se speciálně Martinovi dobře hraje. Zásada je hrát, ale nepřehrát, což je lehké balancování v zájmu toho zůstat nad příběhem, kdy se vypravěč nestává zcela postavou, ale ztvárňuje vhled do ní. Je to hlubší ponor, ale nejedná se o činoherní uchopení role. Při delším monologu má Martin přirozenou tendenci jít hlouběji, v partech vypravěče se pak snaží být věcnější, ale cílem je, aby ten rozkmit nebyl přílišný. Záměr se odvíjí vždy od konkrétního textu, aby rezonovalo i to, co je v něm podprahově zaneseno. S Martinem jsme na této vlně už dobře společně naladění.
Já sám pak mám před sebou třeba těžký titulVítězný oblouk Ericha Marii Remarquea. Interpretem bude Martin Preiss, což bude v dobrém slova smyslu náročné. Také rozjíždíme další audioknihy s Herculem Poirotem, kterého publikum miluje, konkrétně čtyři původní případy od Agathy Christie a jeden od autorky Sophie Hannah. Interpetem bude Lukáš Hlavica, s nímž je to vždycky jak říkám jako jízda mercedesem.
Jaký jste typ režiséra?
MB: Můj specifický způsob práce někdy herce, než si na sebe zvykneme, zahltí podněty a informacemi. Je v tom určitá živelnost, ale promyšlená. Jiní režiséři dělávají pauzu se slovy: Pojďme to nyní probrat a zamyslet se, co a jak. Na to já nemám čas, mám za to, že při natáčení se už realizuje, na vymýšlení byl vyhrazen čas před prací ve studiu, protože pak má tendenci věc ztrácet na síle nebo se může stát, že se bezúčelně přešlapuje na místě. Také je třeba si uvědomit, že jen vzorně přečíst všechna slova v textu rozhodně neznamená předat posluchači obsah díla, natož jeho sdělení.
Co se týče skrytých informací, v předcházejícím díle série s inspektorem Barbarottim nazvaném Osamělí jsou dlouhé pasáže, v nichž netušíme, kdo je vypráví, dokonce ani to, zda je to mužská či ženská postava. Objevuje se takový jev i v Řeznici z Malé Barmy?
MB: Vlastně ano. Pracuje se tam s jedním neznámým, což souvisí s prvotním momentem, a to odloženým nevyřešeným případem, který dostane na starost Gunnar Barbarotti ve chvíli, kdy je považován za jemného profesního outsidera, protože se vyrovnává s úmrtím své ženy. Jde o případ zmizení muže, který si jen tak prostě odjel na pumpu koupit cigarety, jeho kolo našli v nedalekém rybníce. A tento muž žil se ženou, která rozčtvrtila svého prvního manžela. Případ nahlížíme v podobné situaci jako Barbarotti, který stojí před mnoha otázkami. Je v tom až diderotovský postup konstatování faktů a na jejich základě nutných rozhodnutí o pravdě.
Setkáváme se před koncem natáčení Řeznice z Malé Barmy, kdy bude posluchačům audiokniha k dispozici?
MB: Určitě do pár týdnů. Lidé si oblíbili audioknižní série už proto, že v každém dalším díle najdou svého oblíbeného vyšetřovatele, kterého dobře znají, a vědí, do čeho jdou. To je i případ série s forenzním psychologem Sebastianem Bergmanem z pera autorské dvojice Michaela Hjortha a Hanse Rosenfeldta. Zrovna dnes odpoledne natáčíme s Alešem Procházkou Vyšší spravedlnost, navazující na román Poslední zkouška.
Mohou se posluchači těšit na další audioknihu Håkena Nessera? V sérii s Gunnarem Barbarottim je jich celkem deset.
MB: To záleží na dramaturgii vydavatelství a také na zájmu publika, který se nedá předvídat. Některé série se úspěšnými nestanou, například dílo Volkera Kutschera Babylon Berlín zabodovalo jako seriálové zpracování, ale audioknižně se prý příliš neuchytilo. Nicméně nesnažíme se dělat jen tituly, které jsou aktuálně moderní, protože některé fungují v čase a může se stát, že začnou rezonovat později.
Mnoho audioknih je atraktivních díky charakteru vyšetřovatele. Čím si vás konkrétně získal Gunnar Barbarotti?
MZ: Asi tím, že to není tuctový akční hrdina nebo policajt bez zásad, ale obyčejný člověk, který do své práce vkládá sám sebe a své osobní zkušenosti.
MB: Zároveň je v jeho uvažování velmi zajímavé téma víry, víry v člověka, ve svět kolem nás a v Boha. Baví mě, že to není druh detektiva ohaře, který všechno ostatní v životě odsune, ale dokáže vnímat barvy světa. Je tam obsažen silný prvek naděje, což je v dnešní době velmi důležité. Některé severské detektivky jsou jako ukovány z chirurgické oceli, neustále se tam doslova pitvá, řeže, mučí a týrá. Takový druh literatury je možná pro někoho poutavý, ale já se zařekl, že už se něčím takovým zabývat nechci. V situaci, kdy Evropa zažívá hrůzy jako válku na Ukrajině, nechci takový druh tvorby podporovat, ani do ní vkládat energii. Potřebuji v příbězích naději. Barbarotti nám ukazuje, jak jsme křehcí a že i my muži jsme křehcí a zranitelní.
MZ: Indické přísloví praví, že muži, kteří se v životě chovají špatně k ženám, se v dalším životě ženami stanou. Proto buďme k ženám ohleduplní, protože jsou to vlastně chlapi ve výkonu trestu.
