Zpět

Spejbl a Hurvínek: Zvuková historie 2

téma, , 23.02.2020
Poslední foto Josefa Skupy (leden 1957)
V roce 2020 slaví legendární Divadlo Spejbla a Hurvínka řadu významných výročí. Spejbl má 100 let, Mánička se Žerykem 90, stejný počet roků bude divadlo profesionálním souborem, 75 let sídlí v Praze a právě dnes je 25 let v Dejvicích. Po celou dobu existence vznikaly vedle divadelních inscenací také zvukové záznamy, které ukazují nejen vývoj charakterů loutek, ale mapují také vlastně i audioknižní průmysl. Tento seriál se věnuje právě nahrávkám Divadla Spejbla a Hurvínka.
◄ Zpět k předchozímu dílu seriálu S+H: Zvuková historie – První republika a Protektorát.
 

Poválečné období Josefa Skupy

Po skončení Druhé světové války nebylo jisté, že se činnost Divadla S+H obnoví. Josef Skupa se totiž věnoval svému dalšímu zájmu – působení v plzeňském rozhlase. Přátelé ho nakonec přesvědčili a divadlo se natrvalo usídlilo v Praze. Od 8. října 1945 mělo svou domovskou scénu v Římské ulici.
 

Průčelí Divadla S+H v Římské ulici na pražských Vinohradech (asi 1960)

Následující roky však nebyly pro vývoj divadla příliš šťastné. Skupu od začátku provázela nejistota. Obával se, jak po vynucené válečné pauze diváci loutky přijmou. Přestože byl na vrcholu svých hereckých kvalit, byl jako člověk zlomený, unavený a už nesršel vtipem a energií jako dřív. Snad za to mohly i zážitky z německého vězení. Válka proměnila i společenskou atmosféru a loutky tedy nemohly navázat na své avantgardní působení.

V divadle se nejprve uváděly znovu nastudované kusy, po únoru 1948 se dokonce v Divadle Spejbla a Hurvínka hrály nehurvínkovské tituly (Klicpera, Charkov, Čechov, Dorochin, Geguzin aj.) Skupovi se také nepodařilo nepodlehnout vnějšímu politickému tlaku a nastudoval poplatnou hru, v níž se Hurvínek hrdě hlásí k Pionýrům.

Ani zdravotní stav Josefu Skupovi příliš nepřál. Prodělal dva infarkty a hledání nové cesty S+H nepomohly do roku 1956 vyřešit ani změny dramaturgů. Osm dní před smrtí, konkrétně 31. 12. 1956, však odehrál satirickou a odvážnou premiéru hry Spejbl na Venuši. Kritický duch se však tu a tam objevoval i dříve, a to i ve zvukových nahrávkách.
 

Ze hry Spejbl na Venuši (1956)

Supraphon

Po znárodnění vzniklo státní vydavatelství Supraphon, které je až do roku 1989 nejsilnějším hráčem na trhu. Skupovy nahrávky vycházejí stále na šestiminutových šelakových deskách, některé delší snímky jsou rozvrženy na více nosičů.

Satira

Mezi nejvýznamnější satirické snímky patří Hurvínkovo řečnické umění a scénka s podivným názvem Hurvínek a Spejbl – Taťuldo. Obě se nesou v kritické a odvážné atmosféře. V Hurvínkově řečnickém umění má synek za úkol připravit si do školy projev o tehdy velmi populárním zemědělském tématu a Spejbl Hurvínkovi mimo jiné radí, že je důležité nepřestat mluvit, zdůrazňuje, že myšlenka není důležitá, hlavně je nutné do řeči nacpat spoustu balastu a nic neříkající fráze.

Zvláštní název snímku Taťuldo má možná své logické odůvodnění. Po nástupu komunismu rozvinutá cenzura mnoho děl zakazovala a kritické myšlení nebylo žádoucí. V 50. letech navíc probíhaly dnes už známé politické procesy. Název Taťuldo tak možná měl zakrýt před cenzory obsah. V nahrávce se totiž Skupa strefuje do neuvěřitelného zmatku na úřadech, který panoval v souvislosti se zabavováním majetku. Příznačné také je, že se snímek prvního vydání dočkal až v roce 2019. Hurvínkovo řečnické umění a Taťuldo najdete na albech Smích prodlužuje život 5 a 6.
 

Podobné poselství jako v případě Hurvínkova řečnického umění má i snímek Spejbl řeční – Ožehavá situace, což je původně Spejblova vědecká přednáška z 30. let, v níž je jediným cílem nic neříct v dlouhém monologu. K mání je na albu Spejbl řeční, Co je to Gaskoněc.

Náznaky kritiky obsahuje i jediný vydaný záznam živého představení s publikem. Zapomenutá slova se pravděpodobně odehrála 31. 12. 1952 v inscenaci s názvem Skupa aj. – Silvestr pro dospělé. Spejbl vyplňuje Sazku a Hurvínek si čte starší knížku, v níž jsou slova, která nové politicky nastolené myšlení nepřipouští. Pointa dialogu je více než výmluvná.
 

Reklamy

Ne vždy však bylo možné glosovat aktuální dění a Spejbl s Hurvínkem natočili i řadu neprodejných reklamních desek. Nutno ovšem podotknout, že reklama v té době se od těch dnešních značně lišila: důležitým faktorem samozřejmě zůstávalo propagovat konkrétní produkt, ovšem na rozdíl od dnešních spotů, dominoval tehdejším snímkům příběh či delší dialog, jehož pointou bylo spotřebitele nalákat.

V roce 1953 nahrávky Jak Hurvínek zachránil rodinnou dovolenou a Co měl Hurvínek za lubem poukazují na tehdejší důležitost brigád. Pionýři tehdy sbírali všechno možné a utržené peníze si ukládali na spořitelní knížku. Nutnost spoření ukazuje i příběh Spejbl šetří (1955), v němž byla vyzdvihnuta možnost ukládání financí na výherní vkladní knížku. Vzájemnou výpomoc dvou subjektů ukazuje snímek Dovolená u Spejblů, v němž divadlo propagovalo organizaci Turista a Turista naopak propagoval Divadlo.
 

Ostatní dialogy

Nejznámější scénky se nesou v duchu drobných dialogů. Jedním z ukazatelů jsou, stejně jako ve 30. letech, scénky zabývající se probíráním učební látky. Hurvínek tak taťuldovi povídá o tom, co je to pes, společně se zabývají přírodopisem i hudebními nástroji. Školní látka však v 50. letech prodělávala určité změny. Na rozdíl od předválečných snímků se zde tu a tam Hurvínek obrací na taťuldu, aby mu on něco vysvětlil – příkladem je Spejblova kuchařská kniha či Spejbl a doba kamenná. Spejblův zeměpis či Hurvínkova fysika ukazují Spejblovo snažení učivo synkovi předvést názorně. Drobné příběhy můžeme nalézt v návštěvě zoologické zahrady či při pečení bábovky. Magnetofonový pás zachytil i oblíbené jazykové hříčky, dnes už legendární a jedna z nejznámějších scének Užovky je toho dokladem.
 

Dalším proslulým snímkem je dnes Spejbl sportovcem, který pochází ze hry Spejblovo rodinné album. K nahrávce se váže jedna zajímavost: v 50. letech bylo často zvykem, že interpreti namluvili na jeden pás vystoupení dvakrát. Jedním z důvodů mohla být skutečnost, že střih tehdy ještě nebyl tak propracovaný. Spejbl sportovcem tak existuje ve dvou variantách. V prodeji je však pouze jedna. Kdyby posluchači měli zájem seznámit se s druhou verzí, nechť sáhnou po gramofonové desce Skupův Spejbl a Hurvínek, která byla vydána u příležitosti dvacetiletého Skupova úmrtí, tedy v roce 1977.
 

Ze hry Spejblovo rodinné album (1954)

Pro úplnost dodejme, že nahrávky Hurvínek se učí příslovím a Hurvínkovo dobré vychování najdete na kompilaci Album pohádek – Supraphon dětem 16.

Kuriozity

Nahrávek s civilním hlasem Josefa Skupy je velmi málo. I proto stojí za pozornost Hygiena v dopravě a Osudy pana Pijáka, které vyšly v roce 1952 v sérii Zdravotně výchovné desky Ministerstva zdravotnictví.

V roce 1957 vyšla pravděpodobně první vinylová gramofonová deska S+H s názvem Spejbl si povídá s Hurvínkem, která byla chystána ke Skupovým narozeninám. Protože ale Josef Skupa zemřel, stala se důstojným nekrologem obsahující vybrané dialogy včetně Zapomenutých slov.

Od roku 1959 a 1963 si zákazníci pošty mohli pořídit tzv. fonokarty – pohlednice, na jejichž přední straně byly gramofonové drážky s krátkým záznamem. Mezi písničky se tak dostaly i některé výstupy S+H. 
 

Fonokarta – přední strana

Pokud není uvedeno jinak, všechny snímky vyšly v kompilaci Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy.

 

Rozhlas

Nahrávek s Josefem Skupou existuje v rozhlasovém archivu velké množství a můžeme konstatovat, že i zde docházelo k rozmanitosti témat i jejich zaměření. Narozdíl od supraphonských desek, které byly limitovány délkou záznamu, rozhlasové vysílání umožnilo natočit rozsáhlejší snímky.

V roce 1952 vznikl humorný příběh Spejbl u lékaře, který později natočil i Miloš Kirschner. Před měnovou reformou Skupa nahrál v odpovědné redakci humoru a satiry vskutku satirický unikát s názvem Hurvínek jde do čistírny. Ve scénce se Skupa glosátorsky strefuje do nedostatku zboží a dlouhých front, kvůli kterým je obtížné si čištěný oděv vyzvednout v požadované lhůtě. Kromě satiry samozřejmě došlo i na poplatné snímky, z nichž jmenujme pohovoření o holubičce míru a edukativní záznam o důležitosti pionýrských brigád. Důležitost vzdělávání ukazuje i příběh Jak to s Hurvínkem málem špatně dopadlo, v němž je dětem zdůrazněno, že ne všude se může sáňkovat.

V archivu jsou také vlastní vzpomínky Josefa Skupy, které namluvil v roce 1954. Rozhlasové hry daly několik příležitostí i Máničce v podání Boženy Welekové, blíže se jimi budeme zabývat v dubnovém vydání tohoto seriálu.

Bohužel žádná ze Skupovských nahrávek není dosud Radioservisem zpřístupněna, na webu Českého rozhlasu jsou alespoň dvě ukázky. Tou první je příběh o tom, jak u Spejblů probíhá úklid.
 

Druhá nahrávka je zahalena tajemstvím. Jak už bylo napsáno, Skupa si na Silvestra 1956 zahrál představení Spejbl na Venuši, nepodařilo se mi však zjistit, zda hrál ten den i nějaké silvestrovské představení pro děti. K 31. 12. 1956 je totiž datována i nahrávka Spejblova výchovná silvestrovská lekce aneb Kdo šetří bude mít Spartaka. Na kolik je uvedený den záznamu pravdivý si netroufám odhadnout – na magnetonovém pásu je štítek s nápisem Vánoce 1956 a jde o poslední Skupův záznam pro Československý rozhlas. Scénka je na svou dobu otevřeně kritická a docela odvážná. Spejbl s Hurvínkem chtějí ušetřit na auto značky Spartak, které v té době stálo kolem 28 000 Kčs. Průměrný plat byl však asi 1 200 Kčs a tak si vůz mohl pořídit málokdo a Spejbl s Hurvínkem proto obětují všechno možné. Záznam je natočen pravděpodobně v divadle S+H při živém vystoupení, neboť v nahrávce slyšíme reakce dětského publika. Rozhlasový archiv v popisku k nahrávce uvádí, že scénka měla být vysílána v rámci pořadu Veselá estráda Pionýrské jitřenky. Režie se ujal Miloslav Disman, který  je podepsán pod mnoha rozhlasovými snímky s Josefem Skupou. Ukázka zazněla v rámci cyklu Rozhlasový rok.

 


V dalším dílu našeho seriálu se podíváme na začátky Miloše Kirschnera. Těšit se na něj můžete v den jeho narození, tedy 16. března. A i tentokrát děkujeme Divadlu Spejbla a Hurvínka za laskavé poskytnutí obrazového materiálu.