Zpět

Spejbl a Hurvínek: Zvuková historie 5

téma, , 02.05.2020
Miloš Kirschner – první adoptivní otec Spejbla a Hurvínka
Letos si světoznámé Divadlo Spejbla a Hurvínka připomíná celou řadu významných výročí: pan Spejbl má 100 let, Mánička se Žerykem oslavili on-line své 90. narozeniny, stejný počet roků bude divadlo profesionálním souborem, 75 let sídlí v Praze a už má za sebou čtvrt století působení v Dejvicích. V jeho historii vzniklo spolu s divadelními inscenacemi také velké množství zvukových záznamů a právě těm se v tomto celoročním seriálu věnujeme. Tentokrát se budeme zabývat dalšími nahrávkami s Milošem Kirschnerem.
◄ Zpět k předchozímu dílu seriálu S+H: Zvuková historie – Mániččiny proměny.
 

Hurvínek a Supraphonská léta sedmdesátá 1

Od roku 1970 dochází v nahrávkách Spejbla a Hurvínka k pozvolným, ale přesto významným posunům z hlediska nosičů, příběhů a formy využívání zvukových možností. SP desky vycházejí jednak samostatně, vzniká ale i několik souborných vydání sdružující více malých vinylů se Spejblem a Hurvínkem, z nichž některé jsou začleněny k jiným, s S+H nesouvisejícím pohádkám. Pamětníci či sběratelé si možná vzpomenou na edici Pohádkové album, která obsahovala čtyři malé desky vložené do papírového obalu v kroužkové vazbě připomínající knížku. Nebo si možná vybaví plastové a uzavíratelné pouzdro, v němž bylo také možné deskami ve foliích listovat.

Kromě SP desek se v tomto desetiletí Spejbl s Hurvínkem postupně objevují na LP a do popředí se dostávají magnetofonové kazety. Z hlediska záznamu zvuku se z mono snímků pozvolna přechází na stereo. 70. léta jsou u Spejbla a Hurvínka co do počtu desek jedno z nejplodnějších období – vyšlo více než čtyřicet nosičů a my se jim budeme věnovat ve dvou článcích.

1970–1971

Jak jsme již psali v předchozí části, Mánička se na gramofonových deskách vyskytovala velmi sporadicky, avšak po zvukovém debutu Heleny Štáchové se v audiu objevuje už pravidelně. Zatímco dříve bylo pro nahrávky dominantní prostředí bytu, od roku 1970 se postavy stále častěji vydávají i mimo něj. V příběhu Hurvínek a neúnavná Mánička (obsaženém v kompilaci Jak Hurvínek do lesa volá, tak se Spejbl ozývá) se ocitáme v přírodě. Mánička je ještě tou přehnaně způsobnou dívenkou – urputně recituje básničky opěvující krásu krajiny, poezie však přichází do střetu s neutěšenou realitou.

Do přírody je situována i deska z téhož roku s názvem Spejbl, Hurvínek, Mánička a niva (Ať žije Hurvínek) a Oběd v přírodě (Hurvínkovy přírodozpytné výlety). Změna prostředí se projevuje i na vinylu Hurvínek na výstavě / Hurvínek a paní Fafrová o Žerykovi nemluvě (Hurvínkův bigbít a devět dalších scének). Ve druhém zmíněném snímku postavy o sobě poprvé na audionosiči filozoficky uvažují jako o loutkách.
 

V roce 1971 se mezi posluchače dostaly tři SP desky, Kravička pana Spejbla (Hurvínkovy trampoty s taťuldou), která vznjikla coby propagace mlékárenského  průmyslu Praha, Loutkové divadlo u Spejblů (Hurvínek a pohádky) / Ze starých čítanek (Hurvínkova strašidýlka) a Hurvínkovi před spaním (Hurvínkova strašidýlka). Pro vytyčení stěžejních znaků zvukové historie se zastavíme u posledně jmenované. V Hurvínkovi před spaním totiž Hurvínek na konci první strany upozorňuje posluchače, že si mají vinyl obrátit. Dodejme, že tento způsob informování několikrát použil i Josef Skupa ve 30. letech a Miloš Kirschner na něj navázal. Vtípky ohledně otáčení nosičů se pak často objevovaly i na dalších deskách, v reedicích je ale většinou už nenajdeme.

Rok 1971 navíc přinesl na trh první hurvínkovskou magnetofonovou kazetu s prostý názvem Spejbl a Hurvínek. Kompilace obsahovala scénky vydané z tohoto roku a několik starších Kirschnerových snímků. 

1972–1973

Rok 1972 můžeme považovat za průlomový. K 80. výročí narození Josefa Skupy vychází druhá kompilační magnetofonová kazeta S+H tentokrát se Skupovými nahrávkami. V únoru je natočena první stereo LP deska Miloše Kirschnera a Vladimíra Straky s názvem Mánička v pasti, o které jsme sice již v předchozím dílu krátce referovali, nyní se na ni ale podíváme z pohledu sterea a způsobu natáčení, neboť právě užívané principy byly určující pro další snímky.

Možnost míchání více stop umožnila Spejblovi s Hurvínkem promluvit současně. Slyšet je to například hned v úvodní scéně, kdy si Hurvínek hraje na orchestr a Spejbl ho zároveň napomíná. Stereo inscenace se nahrávaly podobným způsobem jako divadelní činohra – herci po studiu chodili od jednoho mikrofonu k druhému, různě se od nich vzdalovali, kráčeli ke dveřím apod. Před posluchačem se tak rozprostřel komplexní prostor, v němž se jednající figury mezi sebou různě míjejí nebo doopravdy spolu v tanečním sále tancují – před mikrofony se herci otáčejí. V Máničce v pasti se také ve větší míře pracuje s ruchy (úklid uhlí, zavírání kotle a zaklapnutí zástrčky), dominantní jsou rovněž zvukové efekty zastoupené echem (dozvukem tvořící velkou místnost kotelny či chodbu). Jednotlivé obrazy se zde mění tak, že na konci scény dojde k postupnému zeslabení zvuku, jako předěl většinou slouží krátké ticho, které střídá postupné zesílení zvuku pro náběh nové scény. Máničku v pasti najdete v mírně zkrácené podobě na albu V hlavní roli Mánička.
 
Obal LP Mánička v pasti (1972)

Protože se s termínem zkrácení budeme setkávat v seriálu ještě vícekrát, dovolte drobnou vysvětlující odbočku: Většina Kirschnerových desek byla natočena za minulého režimu, a ne vždy se podařilo protagonistům vyhnout dobovým výrazům typu Veřejná bezpečnost či soudruh. Po revoluci bylo rozhodnuto, že nová vydání starých nahrávek mají být co nejvíce aktuální, a tak docházelo ke krácení. Zatímco ale v knize či na divadle je možné text inovovat, zvukový záznam je už jednou daný a jakýkoliv další střihový zásah se do nahrávky promítne ať už do logické stavby příběhu či do hereckého projevu. Mánička v pasti je toho zářným případem. V upravené verzi například Bábinka říká: „Radši mi poraďte...“ a Spejbl odpovídá: „Nechte to na mně.“ V psané formě vše vypadá v pořádku, ovšem v původní verzi repliky zní takto: Bábinka: „Radši mi poraďte, mám zavolat bezpečnost?“ A Spejbl na to: „To vás nesmí ani napadnout, na to přece stačíme sami, počkejte, nechte to na mě.“ Střih v upravované nahrávce je bohužel příliš patrný, zní jako přeskočení poškrábaného nosiče, neboť Bábinčina věta není interpretačně ukončena otázkou a je nelogicky useknuta.

Z reedic však mizely i celé dlouhé pasáže, a to i místa, která s minulým režimem nesouvisela. Pamatuji si, jak mě jako dítě takové zásahy mátly a děj jsme s mými vrstevníky z okolí mnohdy nechápali. Až teprve po poslechu originálu nám vše dávalo smysl. Naštěstí se v posledních letech Supraphon rozhodl postupně uvolňovat do digitálního prodeje i některé původní nahrávky, které ukazují, že kvalitě a půvabu záznamů nemohou dobové výrazy nijak uškodit. Ale zpět k naší historii.
 

V roce 1972 rovněž vychází velké množství SP vinylů, z nichž některé byly natočeny už dříve. Došlo tak i k jedné zajímavé situaci: posluchači už mohli znát z divadla či z Máničky v pasti postavu Kateřiny Hovorkové, ovšem snímek Syslus Modrobulvus, který v tomto roce vychází, byl natočen už v listopadu 1970, kdy Kateřina ještě nebyla vymyšlena. Na záznamu sice vystupuje Bábinka v podání Heleny Štáchové, má ale ještě úplně jiný hlas.

K dalším zajímavostem patří i skutečnost, že mono nahrávky se kombinují se stereem: v monu je tak nahráno například Nádraží u Spejblů (Legrácky a drobničky ze Spejblovy mošničky), ve stereu v kombinaci s monem vzniká kupříkladu deska Popšou u Spejblů / Waldemar u Spejblů (Pohádky 9), v níž je slovo nabráno ve více kanálech, písně jsou umístěny doprostřed.

Ostatně deska sama je svým pojetím pro Spejbla a Hurvínka neobvyklá: postavičky byly jednoho dne hosty televizního pořadu Dobrý večer s Waldemarem (Matuškou), kde zazpívaly dvě písně. Gramofonová deska je koncipována podobně: na první straně se loutky chystají na návštěvu Waldemara Matušky a čekání si zpříjemní songem Ach ta láska nebeská, na druhé straně desky Matuška přichází a společně si dají Houpavou.
 
Od roku 1973 Supraphon u Spejbla a Hurvínka definitivně opouští natáčení v monu. K nejzajímavějším počinům patří druhá rozsáhlá inscenace Hurvínkův sněhulák autorské dvojce Miloš Kirschner a Vladimír Straka. 1. 6. 1973 měla tato hra divadelní premiéru a natáčení audio verze bylo dokončeno v září téhož roku. Zajímavostí je, že Vladimír Straka příběh původně nepsal pro S+H, spolu s Milošem Kirschnerem jej pro dvojici až dodatečně upravil. Hurvínek při sáňkování narazí do chaloupky a vlivem nárazu se mu v hlavě odehraje pohádka, v níž vystupuje hloupý král se svými ještě hloupějšími dvořany. Král si splete sněhuláka se vzácnou sochou a poručí ho postavit ke krbu. Do děje se zapojí Hurvínek jako čaroděj a zlobí pana krále tzv. odčarováním sochy.
 

Krabička s 3× SP Hurvínkův sněhulák

V inscenaci až na Žeryka sehrál všechny postavy Miloš Kirschner a v pětiroli se mu podařilo účastníky modulačně důkladně odlišit tak, aby každý měl svou nezaměnitelnou polohu. Kromě typických hlasů Spejbla a Hurvínka mluví jeden dvořan velmi hluboko, král je témbrem uprostřed a druhý dvořan vysoko. Díky míchání více stop můžeme v jednu chvíli slyšet Miloše Kirschnera hned v několika figurách. V nahrávce se navíc poprvé pracuje se scénickou hudbou. Kromě písniček jsou zde podkresy a hudební nástroje znázorňují i zvukové efekty – přikládání do krbu či nárazy. Kompletní záznam inscenace Hurvínkův sněhulák najdete na stejnojmenném albu.
 

Další nahrávky ze 70. let představíme 21. května. V tento den roku 1939 byla po zásahu okupačních úřadů z repertoáru definitivně stažena jedna z nejodvážnějších her v historii Divadla Spejbla a Hurvínka Kolotoč o třech poschodích. Inscenace metaforou o závažném rozhodování osudu o nás bez nás statečně reagovala na tehdejší politické a společenské dění. Do zákazu dosáhla 59 repríz.

Za poskytnutí fotografií i tentokrát děkujeme Divadlu Spejbla a Hurvínka.