Zpět

Osudové ženy jednoho klauna

recenze, , 21.09.2023
O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha
Veselý i smutný. Mistr slova i nemluvný morous. Klaun s namalovaným obličejem i elegán v klobouku. Obdivovaný i zatracovaný. To všechno byl Jan Werich. Jeho život a zejména jeho vztah ke třem osudovým ženám – manželce Zdence, dceři Janě a vnučce Zdence, které se říkalo Fanča, ve své poslední knize O Janě a Zdenkách okolo Jana Wericha zaznamenala spisovatelka a scenáristka Tereza Brdečková. Audiální podobu knihy nyní vydal Radioservis.
Tereza Brdečková ve své tvorbě často propojuje realitu a fikci a zajímají ji postavy lapené centru historických událostí. Jejím otcem byl filmový scenárista Jiří Brdečka (jeden z nejbližších Werichových spolupracovníků), takže se autorka už od dětských let pohybovala mezi filmovými umělci. Není proto divu, že se ve své tvorbě často zabývá osudy filmových herců a tvůrců. V případě knihy O Janě a Zdenkách okolo Jana Wericha vycházela nejen ze svých osobních vzpomínek, ale také ze vzpomínek Werichovy vnučky Fanči a zejména pak z dosud nepublikované rodinné korespondence a z Werichových soukromých deníků z let 1958–1974, které autorce poskytla Fanča. Brdečková v této velice čtivě napsané biografii zobrazuje Wericha nejen jako všemi obdivovanou „modlu“, ale také jako náladového muže, který často „své ženy“ podceňoval a nedával jim mnoho příležitostí k seberealizaci. V tomto ohledu je kniha zcela unikátním proniknutím do soukromí Werichových.
 
Režie audiální verze se ujal Tomáš Soldán a původně byla na přelomu května a června 2023 vysílána v pořadu Radiokniha Českého rozhlasu Plus, přičemž o rozhlasovou úpravu se postarala sama Brdečková. Autorka četbu rozdělila mezi tři hlasy – vypravěčku a ženský a mužský hlas. Největší prostor dostala vypravěčka v podání Aleny Sasínové-Polarczyk. Přestože je hereččino jméno v audioknižním světě téměř neznámé, jde o interpretku s bohatými rozhlasovými zkušenostmi, což je na jejím výkonu znát. Narátorka velice umně pracuje s hlasem a dokáže jej variovat. Vzhledem k tomu, že některé pasáže jsou psány v ich-formě a reflektují autorčiny osobní zkušenosti, byla Alena Sasínová-Polarczyk vedena k tomu, aby byl její projev lehce citově zabarvený a díky tomu uvěřitelnější. Posluchač má vskutku pocit, že je příběh vyprávěn samotnou autorkou. K tomu napomáhá i skutečnost, že hlas Sasínové-Polarczyk není všeobecně známý.
 
Citace z dopisů a dalších archivních materiálů čtou Magdaléna Holcová (ženské hlasy) a Norbert Lichý (mužské hlasy). A nutno podotknout, že si režisér nemohl vybrat lépe. V hlase Holcové se mísí naivita a smutek s jakousi podřízeností a rezignovaností na vlastní život, což se skvěle hodí pro Werichovu ženu a dceru. Lichý má zase podobnou dikci jako Jan Werich, i barvou hlasu jsou si mnohdy podobní, tato volba mnohdy vyvolává domnění, že jde o autentickou Werichovu citaci.
 

Režisér Tomáš Soldán navíc četbu na vhodných místech doplnil o ukázky z legendárních forbín, písní, z pořadu Táto, povídej a mnoha dalších. Tato „drobnost“ dodává Werichovu životopisu přidanou hodnotu a zprostředkovává tuto osobnost velice autentickým způsobem. Režisérovi a zejména dramaturgyni Evě Lenartové také nelze upřít odvahu, když se rozhodli ponechat některé citace z dopisů v angličtině. Byť se jedná o jednoduchou angličtinu, nebývá to u rozhlasových četeb zvykem. Zajímavé je režijní řešení těchto pasáží. Norbert Lichý se v nich nesnaží předstírat anglický přízvuk, což je ale dobře. Skvěle to odpovídá Werichovu naturelu a tomu, jak občas anglická slova sám používal.
 
Titul O Janě a Zdenkách okolo Jana Wericha je formálně i obsahově velice propracovaná audiokniha, ve které se dozvíte mnoho zajímavostí a netušených detailů ze soukromého života Jana Wericha (například: dcera Jana oslovuje své rodiče v dopisech křestním jménem) a zejména o „jeho“ ženách. Jedinou vadou na kráse je místy technicky nedočištěný part hlavní interpretky, který se (zejména ve sluchátkách) projevuje opravdu nepříjemným mlaskáním nebo slyšitelným pohybem narátorky. Ze své zkušenosti si ale dovolím tvrdit, že lépe už nahrávku „odmlaskat“ nešlo a zvukový mistr Marek Hoblík si s výslednou postprodukcí dal skutečně práci.