Zápletka je vcelku jednoduchá a ne příliš nápaditá. Danny jednoho dne zjistí, že jeho milovaný otec po nocích chodí pytlačit bažanty do lesa jednoho zazobaného chlapíka. Danny je z toho ponejprv rozmrzelý, ale když po jedné nezdařilé výpravě svého otce zachraňuje, vymyslí s ním kulišárnu, jak zavařit zbohatlíkovi při pravidelném odstřelu bažantů. Vše se samozřejmě zamotá a věci dopadají jinak, než by měly. Nerad to říkám, ale plán, jak vypálit zazobanci rybník – pardon, les – je jedinou, vcelku nápaditou situací jinak nezáživného scénáře.
I nahrávka působí dosti neživotně byť herci např. Ilja Racek (doktor), Josef Somr (majitel lesa), se snaží z postav vymáčknout maximum. I dětský představitel Dannyho, Karel Kratochvíl, hraje uvěřitelně. Horší je to už s jeho otcem (Ivan Gübel), který většinou hrával u Weinlicha malé role, či s policistou (Antonín Hardt). Tito ve svých rolích nejsou příliš přesvědčiví. Hardtův policista postrádá veškerou autoritu, otec Dannyho rovněž.
Roald Dahl je kvalitní autor, Karel Weinlich zase kvalitní režisér, ale někdy zkrátka k symbióze nedojde. I autor může napsat slabší povídku, režisér pak logicky nemůže jinak, než natočit slabou hru. Nevím, kdo má v Radioservisu na starosti zařazování dětských her a pohádek do vydavatelských plánů, ale dovolil bych si radit: nestavět jenom na jménu autora, či režiséra, ale jít více po podstatě příběhu, zaměřit se na spád, na dobrodružnou linku, a tak podobně.
Existuje řada dodnes atraktivních titulů, verneovky, ať ty nové režii Dimitrije Dudíka, či ty archivní, rytířské příběhy, které sepsal Michal Lázňovský, příběhy z antiky, sepsané Františkem Pavlíčkem, např. Odysseus, atd. atd. Určitě je z čeho vybírat.
