Zájemce o audioknihu, který se nemůže opřít o jméno zkušeného režiséra a jeho tým, navzdory dostupné ukázce kupuje tak trochu zajíce v pytli. Titul sám sbírá v knižním vydání příznivá hodnocení. Jak si tedy stojí jeho audioknižní verze?
Příjemné zvukové entrée využívající hudbu charakteristickou pro danou dobu uvede postupně tři interprety a tři časové linie, třicátá a padesátá léta dvacátého století a rok 2017. Protože některé kapitoly jsou poměrně kratičké, úvodní znělka, která se obměňuje jen minimálně, se postupně stává nadbytečnou, především nadbytečně dlouhou. Čas zde vůbec mate. Nahrávka zabere jen něco málo přes osm hodin, přesto poslech sám subjektivně trvá déle. Velké množství postav vpletených do dějinného soukolí vyžaduje soustředění a jakési osobní odevzdání se tématu.
Spisovatel Jan Štifter spjatý s jihočeskými reáliemi a uhranutý česko-německými křivdami zvolil schéma, u kterého od prvních vět tušíme, že lidé, události a motivy ze tří období spolu nějak souvisí. Nezbývá nám než špicovat uši a pátrat v toku řeči po spojitostech a styčných bodech. Zatímco v současnosti postupuje příběh po dnech, ba hodinách, rok 1956 ukrajujeme po týdnech a nejstarší vyprávění obsáhne celých třináct let. Jestli něco na první poslech postavy spojuje, jsou to špatně rozdané karty života.
Tahouny zvukové knihy jsou bezesporu herci. Nejvíce pod kůži zalézá hluboký hlas Jiřího Schwarze. Přestože nás provází klukovským světem tří kamarádů, jeho zdrsnělý projev rezonuje se surovou poválečnou dobou plnou ruin a pokroucených charakterů. I Jakub Saic si s Dominikem, kterého sledujeme v současnosti, poradil na výbornou. Není úplně snadné vzbudit sympatie k tomuhle zaťatému Romákovi, ale rytmická četba s ironickým nádechem udržuje zájem posluchačů. Nejméně mi přerostla k srdci nejstarší vrstva románu. Jaromír Meduna nám realitu třicátých let servíruje s přepečlivou výslovností a staromódním nádechem, i když život sourozenců Pumprlových válcují dějiny i osobní tragédie.
Štifter kutá ve vzpomínkách lidí z Českých Budějovic podobně jako se strejda Karel prokopává do podzemí domu dávno srovnaného se zemí. Paměť lidí nelze nikdy zcela vymazat. Vzpomínky se vracejí. Zůstávají ve vzduchových bublinách, ve sněhových koulích uložených v mrazáku a možná i neklidných duších nebožtíků, kteří neodejdou, dokud nevydají svá svědectví. Text sám disponuje velkou naléhavostí, i audiokniha zanechá silný dojem. Poslech Sběratele sněhu však neotřese naším svědomím tak důkladně, jak by při důsledném budování atmosféry a usměrňování proudu četby mohl. Kvalitní nahrávce chybí pár kroků k metě zvané „vymazlený titul“.
