Naposlech

Letošní suché léto přálo octomilkám, mouchám a vosám. Otravné bzučení přehlušilo varování odborníků, že hmyzu ubývá, a naopak nahrálo temným představám a atavistickým obavám. Možná tedy bude snesitelnější trávit poslechem Koruny démonů podzimní dny. Titul z pera Jamese Rollinse je už třináctou knihou ze série Sigma Force, v audioknižní podobě vychází u vydavatelství Bookmedia jako pátý.

Pokračování Prašiny, v níž Vojtěch Matocha umně kombinuje napínavě vystavěný dobrodružný příběh s prvky sci-fi, fantasy a detektivky, nese tajuplný název Černý merkurit a případné obavy z nastavované kaše lze z velké části zapomenout jako neopodstatněné. Autor sice používá stejné vypravěčské postupy, stejné rekvizity i podobné situace jako v prvním dílu, přesto se Černý merkurit předchozí knize solidně vyrovnává.

Jiřího Čáslavského jste dost možná „potkali“, když jste ve své obci zavítali na promítání filmu, kdy louč „filmového světla“ vycházel z malé pojízdné maringotky. Před svými kulatými sedmdesátinami si ve vlastním nákladu vydal vzpomínkovou knížku Šlápoty.

Zatímco v minulém dílu článku jsme se zabývali rokem 2017 pouze z hlediska série Temná věž, nyní se zaměříme na audioknihy, které vznikaly paralelně. Jednu z nich měla na svědomí KTN a nesla název Svědectví. Druhou pak byl velký projekt vydavatelství OneHotBook, které ještě před koncem roku uvedlo na trh dvaapadesátihodinové TO v podání sedmi herců.

Skupina Albatros Media nově soustředí svou audioknižní produkci pod značku Voxi. Reaguje tak na stále rostoucí oblibu audioknih a s ní sílící audioknižní trh.

Ještě před tím, než Pavlu Kosatíkovi vyšla (v tom dobrém slova smyslu) vyčerpávající monografie Jiný TGM, sesbíral do knižní podoby sto Masarykových citátů a svým komentářem je uvedl do kontextu. Tuto, vlastně občas i vtipnou, exkurzi do myšlení našeho „Tatíčka“, si můžeme nyní poslechnout.

Mladá autorka Kristýna Sněgoňová, která zaměřila svou pozornost především na městskou fantasy, začala naplno psát teprve před několika lety, přesto v daném žánru posbírala cen, až člověk žasne. Do širšího povědomí se dostala především delší povídkou Na vlastní kůži, která patří k tomu nejlepšímu, co nabízí Františkem Kotletou editovaná antologie Ve stínu říše z roku 2018. Úspěchy kratších útvarů přirozeně vedly k tomu, že si zkusila román – a nejen v mezích žánru je Krev pro rusalku vynikajícím počinem.

Honza do třídy zrovna dvakrát nezapadl. Městečko, v němž nově bydlí, je malé a jeho spolužáci se znají už od školky. Jediný, kdo se s ním více kamarádí, je Monika, jejíž máma cvičí psy pro handicapované lidi. Honza by moc rád také nějakého psa měl, ale rodiče mu ho nechtějí dovolit. Pořád mu předhazují, že oni se o zvíře starat nebudou – dospělácké důvody jsou logické, maminka musí vedle práce a starosti o domácnost dávat pozor i na babičku s Alzheimerem a táta je věčně na služebních cestách. Honza ale ví, že jejich pomoc nepotřebuje, vždyť to nic není, mít psa. A bude to jeho pes, ne mámy a táty. Vymyslí tedy projekt, jehož cíl je jasný: přesvědčit rodiče, aby mu pořídili štěně.