„Když jsem četl první knihu od Petera Maye, připadala mi výborně napsaná a díky doslova hmatatelné atmosféře i jiná než ostatní detektivky. Skálu jsme se tedy rozhodli vydat a nahrávka se u posluchačů setkala s úspěchem. V anketě Audiokniha roku 2013 byla také nominována v kategorii Nejlepší jednohlasá audiokniha. Pustili jsme se tudíž i do pokračování, v němž nemohl chybět ‘větrem ošlehaný hlas’ Jiřího Dvořáka, který načetl už předchozí díl. Napětí i mlha by se v něm opět daly krájet,“ uvedl Martin Pilař, majitel vydavatelství OneHotBook.
Policejní detektiv Fin Macleod opustil svou práci a život v Edinburghu, aby se mohl vrátit na rodný ostrov. Hlavní město Irska jej deprimuje vzpomínkami na synka, kterého srazilo auto, ale návrat do rodného kraje přináší naději na obnovení vztahu s bývalou láskou Marsaili i s nedávno objeveným společným potomkem. Zatímco se snaží opravit zchátralý dům po rodičích, místní policie v rašeliništi na ostrově Lewis objeví tělo mladého muže zavražděného v 50. letech, který je podle testů DNA spřízněný s Marsailiným otcem Tormodem. Ten však celý život tvrdil, že žádné příbuzné nemá a v současné době už mu příliš neslouží ani paměť, neboť trpí stařeckou demencí. V zájmu nově nalezených rodinných pout se tedy Finn pouští do vlastního vyšetřování, ovšem s nezanedbatelnou pomocí konstábla Gunna.
Ve vyprávění se opět střídá současná linie z pohledu „vševědoucího vypravěče“, která se soustředí na Finovo pátrání, a subjektivní vzpomínkové pasáže v ich formě. Retrospektivu má tentokrát na starosti právě zestárlý Tormod Macdonald, jehož bloudění labyrintem vjemů, pocitů a slov kvůli nemoci často přeskakuje po asociačních oslích můstcích. Z chaosu jeho mozkových synapsí se však postupně vynořují přehlednější útržky minulosti, v níž staří lidé často tráví své dny. Dokáže si chorý stařec vybavit dávné události? A neměly raději zůstat pohřbené v bažině? Jak se nová zjištění podepíšou na komplikovaných vztazích všech zúčastněných? „Fascinuje mě Finův vztah s Marsaili, který se táhne už od jejich dětství ve Skále a pokračuje právě v Muži z ostrova Lewis. Přestože si navzájem ublížili, stále je k sobě něco táhne. Autor má výborně odpozorované ze života, jak se lidské osudy se mohou zaplést, takže i když se spolu dva lidé třeba nevidí spoustu let, jsou na sebe pořád nějakým způsobem napojení. Podle mě má každý někoho, kdo ho nějakým způsobem provází celý život, aniž by se spolu museli vídat. Mohou žít v různých zemích, ale když se pak potkají, mají pocit, jako by se rozešli před chvilkou,“ líčí herec Jiří Dvořák, který se zhostil četby.
Podobně jako ve Skále pomáhá melancholickému ladění příběhu působivě vylíčené prostředí a podnebí skotských Hebrid plné kvílení silného vichru, kapek počínajícího deště či přeskupujících se mračen, jež zahalují ostrovy do potemnělého přítmí. Na vlastní kůži jej okusila i režisérka audioknihy Jitka Škápíková: „Oba dva romány Petera Maye se mi moc líbily a navíc jsem shodou náhod těsně před tím, než jsme začali točit, projela Vnější Hebridy, kde se trilogie Lewis odehrává, takže jsem zažila tu atmosféru drsného kraje, pustin, větru, hry slunce a oblaků, které May ve svých knihách popisuje. Tyhle silné dojmy jsme se pak pokusili přenést i na posluchače.“ Právě na udržení určité ponurosti příběhu se soustředil také Jiří Dvořák, jehož podmanivý hlas dokáže sugestivně podat napínavé Finnovo pátraní i ponor do minulosti starého muže stiženého demencí. „Obě linie se od sebe liší především intonačně, ale příběh Tormoda byl pro mě výzvou i v tom, že se ve svých vzpomínkách vždycky vrací do dětství. Takže bylo potřeba začít vyprávět jako starý člověk a v průběhu nepozorovaně přejít do tónu mladého kluka,“ vysvětluje herec.
Vypravěčským oříškem byla i gaelština. „Všechny ty pro Středoevropana neobvyklé výrazy byly náročné, protože se nikdy nečtou tak, jak se píší, takže jsem neustále zapomínal, jak se co vyslovuje. Výjimkou byl hlavní hrdina Fin, protože má poangličtené jméno, a Marsailin syn Fionnlagh. Ale vždycky, když jsem narazil na místní jména nebo názvy zátok a ostrovů, musel jsem se zastavit a poradit se s režisérkou. Nepomohl ani trénink z prvního dílu, protože děj se odehrával někde jinde,“ popisuje Jiří Dvořák. „Na gaelštinu jsem měla naštěstí slovníček od překladatelky, ale stejně jsem se snažila co nejvíc vyhledávat informace a radit se s odborníky i lingvisty,“ objasňuje režisérka a dodává: „Na druhou stranu je to další aspekt audioknihy, díky kterému může mít posluchač komplexnější zážitek než čtenář románu, který si správnou výslovnost psaného slova třeba ani neuvědomuje.“ Audiokniha v režii Jitky Škápíkové opět disponuje původním a originálním hudebním doprovodem, který znázorňuje prolínání minulosti a současnosti zapojením motivů tradiční skotské hudby v moderním pojetí a navozuje tak pochmurnou, ale čarovnou atmosféru ostrovů Vnějších Hebrid tak působivě, až z toho mrazí v zádech.
