Stephen King se v posledních letech odchýlil od hororů, které ho kdysi proslavily, a pustil se po pro něj doposud méně probádané stezce thrillerů. Démony z jiných světů v nich vyměnil za monstra ukrytá v každém z nás. Autor se s románem Billy Summers vytasil na prahu pětasedmdesátky, v pozdní fázi své spisovatelské dráhy, kdy kvalita jeho knih už poněkud kolísá. Tentokrát ale z jeho stránek konečně opět více cítíme toho starého dobrého Kinga, jakého jsme znali z dřívějška.
První půlka příběhu se odehrává v pomalejším tempu. Billy se připravuje na svou poslední práci, což, jak sám zná z filmů, obvykle znamená problémy. Většina gangsterů, která si na stříbrném plátně plánuje, že už jen jednou vystřelí a pak si bude do konce života jen užívat kdesi daleko v tropech, nakonec špatně dopadne. Billy se ale snaží si nic takového nepřipouštět, je přece připravený a všechno jde navíc dobře. Až příliš dobře. Potíže se dostaví ve druhé polovině románu, kdy tempo vyprávění zrychluje a příběh nabírá typické Kingovské grády. I v první, takřka sluncem zalité části (když tedy pomineme, že plánovaný atentát na zločince je stále vražda), se občas nečekaně ze tmy blýsknou tesáky, které King vycení v podobě zničujících vzpomínek na události z dětství. Ne každému se musí nutně líbit, kam se příběh ve druhé půlce ubírá, někdo ale naopak závěr knihy upřednostňuje před poklidnější první částí. Ať už jste na straně jedné či druhé, nedá se upřít, že nový King budí vášně, což po tolika letech vůbec není špatná vizitka.
Příběh Billyho Summerse vlastně není jen jeden. Sama titulní postava má nejen několik verzí svého života, ale i vícero identit, které pro utajení svého pravého poslání před okolím využívá. Čekání na den, kdy má naposledy zbavit svět zlého člověka, si Billy krátí sepisováním toho, co jej formovalo. Dětství, jenž ukončila děsivá událost, roky v armádě, kdy vymetal jeden strašlivější kout během invaze do Iráku za druhým. Tato vedlejší linka by jinému autorovi vystačila na další knihu. Pro Kinga jde však jen o prostředek, jakým si pohrávat s náklonností čtenáře k hlavnímu (anti)hrdinovi, jak nastínit motivace jeho jednání a trochu zamotat hlavy čtenářům v otázkách etiky, morálky a svědomí.
Audioknižní podobu vtiskl románu herec Jan Teplý ml., který příběh pod režijní taktovkou Hynka Pekárka načetl pro vydavatelství OneHotBook. V poslední době jste jej mohli slyšet například v detektivce Bretaňské poměry, jenže v Kingovi se jeho interpretační pojetí odlišuje. Malebná Bretaň je ta tam a spolu s ní i jemnější tóny hercova hlasu. Tady jsme v až noirovém americkém zapadákově, kde se to jen hemží zbraněmi a lidmi, kteří s nimi umějí zacházet. Teplého hlas tak často sklouzne do drsnější, chraplavější polohy, kde působí mnohem syrověji a nesmlouvavěji. Obskurní postavičky, hrající roli nevýznamných pěšáků na šachovnici, pojímá lehce přitroublým hlasem, z nějž je cítit jejich vnitřní nejistota a strach. Není lehké být malou rybkou v akváriu plném žraloků. Z toho, jak jednotlivé charaktery herec odstiňuje, hned poznáte, zda máte tu čest s predátorem nebo jeho potenciální kořistí. Jan Teplý se na téměř dvacet hodin stává Billym Summersem ve všech jeho identitách a každé z ní dává unikátní hlasovou polohu, kterou si nelze splést s projevem žádné jiné postavy.
Stephen King stále umí vyvolávat ve čtenářích a fanoušcích emoce. V případě jeho prozatím nejnovějšího příběhu Billy Summers naštěstí převážně ty pozitivní, což platí i pro audioknihu. Jestli ale existují pozitivní konce i pro nájemné zabijáky, to už si budete muset poslechnout sami.
