Fenomén komisaře Maigreta je v mluveném slově spojován především se čtrnáctidílným cyklem rozhlasových dramatizací s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Na ty, kromě několika pokusů s jinými herci, nepřímo navazuje i povídka Maigretova dýmka, kterou v nahrávce z roku 2002 vydala roku 2010 na CD společnost Levné knihy. A ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, jde v rámci Simenonových detektivek o výjimečný počin. Je to totiž jediný doposud vydaný nezkrácený příběh proslulého komisaře.
S Maigretem mají posluchači pevně spojeného právě výše zmíněného Rudolfa Hrušínského, a ačkoliv se o tuto roli pokusilo ještě několik dalších herců, šlo vždy o dramatizace, které se nevyhnuly srovnání s nedostižným „originálem“. Tato čtená povídka však stojí trochu neprávem stranou. Vyprávění se ujal zkušený Miroslav Moravec, který už tou dobou příliš často za mikrofon neusedal. A to byla při jeho zkušenostech a výjimečném hereckém umu škoda. Celý příběh vede hlasem právě tak akorát důrazným a dramatickým, ale zároveň melodickým a přívětivým.
Příběh je díky přítomnosti vypravěče popisnější, což umožňuje nahlédnout na tvorbu Georgese Simenona z jiného úhlu. Maigretova dýmka bývá považována za jednu z nejlepších Maigretovských povídek. Autor umí velmi rychle vtáhnout do děje a zaujmout posluchače předloženou záhadou. Kromě zápletky však hraje nemalou roli i popis atmosféry míst, na které komisaře pátrání zavede. Posluchač si tak může barvitě představit, jak spolu s Maigretem zamyšleně bloumá po pařížských ulicích a nábřežích, odkud se spolu s pátráním příběh přesouvá na ponurý venkov. Finále příběhu se odehrává v zanedbaném a temném hostinci a jak se na správnou detektivku patří, rozuzlení nechybí napětí a akce.
Nezkrácené detektivní romány staršího data vydání by v současné vlně severských krváků mohly působit rozvlekle a neatraktivně. Důraz na psychologii postav a vykreslení atmosféry příběhu dnes nepatří k největším lákadlům. Jak ale můžeme vidět například na psychologickém dramatu Příběh kriminálního rady, občas tento trend dokáže některá audiokniha prolomit. Kratší povídka se stopáží okolo sedmdesáti minut však nudit nebude a pro běžné posluchače detektivek je rozhodně přístupnější, než četba celého románu.
A to i přesto, že se nahrávce Maigretovy dýmky nedostalo žádného hudebního doprovodu. S tím souvisí i její hlavní slabina. Pomineme-li malinko nižší čistotu zvuku, nelze si nevšimnout chybějícího úvodu – názvu povídky a autora, a zvláště několika drobných přeřeků, které v nahrávce zůstaly. Že interpret nečte jméno inspektora Lucase s francouzkou výslovností (jakou známe i z dramatizací) by šlo snad přeslechnout, ale když se k tomu přidá zopakování jedné věty z konce stopy na počátku té následující, nezbývá než si nad prací režiséra a potažmo i zvukaře povzdechnout. Pochvalu si naopak zaslouží dělení nahrávky do několika stop, což nebývá u audioknih tohoto rozsahu vždy samozřejmostí.
O technicky bezchybný titul tedy bohužel nejde. Pokud se však nad to posluchač povznese, získá dosud jinak neznámý pohled na tvorbu jednoho z nejproslulejších autorů detektivek. Maigretova dýmka je sám o sobě promyšlený a zároveň lehce plynoucí příběh, což v kombinaci s hlasem Miroslava Moravce tvoří pro milovníky komisaře Maigreta spojení, které by neměli opomenout. Díky tomu, že jde o jedinou dostupnou maigretovskou četbu, lze Maigetovu dýmku ušetřit nerovného srovnávání s dramatizovaným rozhlasovým cyklem a posuzovat ji nezávisle. Pak možná sami zjistíte, že se budete k dílu Georgese Simenona rádi vracet i bez Rudolfa Hrušínského.
