Vzápětí se v dalším příběhu téhož autora, nazvaném Modré stíny, můžete spolu s olomouckými detektivy od Svaté Trojice pustit do odhalování finančních machinací na půdě olomoucké univerzity. Nepůjde o lehké vyšetřování, zdá se totiž, že v případu s politickým podtextem bude z cesty odklizen každý, kdo se pokusí odhalit pravdu.
Dvojice detektivek domácího autora Michala Sýkory vznikly před časem ve studiu olomouckého rozhlasu, tedy takřka na místě činu. Režisér Tomáš Soldán zde nejprve v roce 2013 natočil jako desetidílnou četbu na pokračování kratší Případ pro exorcistu, o pět dílů delší Modré stíny pak následovaly o dva roky později. V obou případech za mikrofon usedl František Strnad, kterého zatím bylo možné slyšet převážně právě v regionálních nahrávkách. Interpret nepředvádí s hlasem žádné odvážné kousky, postavy odděluje spíše změnou tempa než stylizováním do různých poloh, přesto však i v rozhovoru tří osob dokáže posluchačovo ucho rozlišit každou z nich. Herec se nebojí ani zadrhávání v případě, že to daná románová postava vyžaduje. Aby nebyla četba příliš monotónní, doplňuje mluvené slovo hudební doprovod. Ten je rozmanitý, bohatý, od zvučných melodií po tajemné basové tóny, dokreslující tíživou atmosféru. V některých pasážích, zejména v druhém příběhu, by však mohly být zmíněné předěly v rámci jedné kapitoly kratší.
U Modrých stínů byly četné pasáže knihy z četby vyškrtnuty, ještě více však byl prokrácen Případ pro exorcistu. Při rozhlasových četbách na pokračování je totiž někdy nutné vzhledem k danému formátu předlohu zkracovat, což se při vydání ve formátu audioknihy může někomu jevit problematické. Kdo touží po téměř nezkrácené četbě textu, ten ať sáhne po loni vydaných Modrých stínech z nakladatelství OneHotBook, v obsazení Simony Postlerové a Petra Kubese.
Autora Michala Sýkoru nejvíce zviditelnily televizní adaptace jeho detektivek, ve kterých hlavní postavy ztvárnili herci Dejvického divadla. Mnoho čtenářů se tak shoduje v tom, že i když se oproti knihám jejich charakteristiky někdy liší, představují si hrdiny právě podle jejich představitelů z obrazovky. Není důvod si nemyslet, že tomu tak bude i u posluchačů. Pokud se ovšem o existenci těchto zpracování dozvědí.
Radioservis totiž některé rozhlasové nahrávky uvolňuje pouze v elektronické podobě a výhradně na vlastním e-shopu Radiotéka. Zatímco tituly vydávané na CD jsou zároveň digitálně distribuovány i prostřednictvím dalších portálů s mluveným slovem, kde logicky mohou oslovit více potenciálních kupců, jsou jiné, včetně těch Sýkorových, zatím odkázány pouze Radiotéku, která navíc nemá vlastní mobilní aplikaci ani uživatelsky nejintuitivnější prostředí.
Rozhlasové nahrávky mohou často konkurovat i komerčním audioknihám, což dokazuje obliba některých na CD vydaných četeb na pokračování. Ty jsou ovšem dostupné širšímu okruhu zákazníků na více prodejních místech a navíc pro vydání na CD opatřeny i odpovídající grafickou úpravou. Pokud by se podařilo, aby se vydávání rozhlasových nahrávek dostalo takové péče, jakou věnovali tvůrci jejich natáčení, mohly by se například i četby z knih Michala Sýkory ucházet o přízeň nemalého zástupu příznivců detektivních audioknih. Dnes totiž nestačí mít jenom konkurenceschopný produkt, ale je třeba jej podpořit i odpovídajícím marketingem a finální podobou. Detektivky Michala Sýkory, které patří rozhodně k tomu lepšímu, co v daném žánru domácí autoři nabízejí, by si totiž zasloužily na audioknižním trhu nezapadnout.
