V knize Špion, který přišel z chladu se le Carré neohlíží do vzdálenější minulosti, naopak je výsostně aktuální. Příběh začíná na podzim roku 1961 a ačkoliv v něm neschází dostatek napětí, přednostně slouží jako výjimečná studie práce tajných agentů v době Evropy rozdělené na západní a východní blok. Le Carrého výběr témat a motivů, stejně ale i samotný styl vyprávění a psaní, úmyslně rezignuje na snahu propojovat špionážní žánr s tím akčním. Žádná účelově atraktivní prezentace se nekoná. Páteř knih tvoří pečlivě vybudované zázemí se všemi detaily toho, jak svět tajných služeb fungoval/funguje. A v neposlední řadě zcela věrohodné, notně plastické figury, skrze něž autor čtenáře tímto mnohdy velmi komplikovaným světem provází.
I proto se není čemu divit, když jak texty, tak řada filmových adaptací, může nemalému množství čtenářů a diváků připadat až příliš pomalá, vlastně až nezáživná. Jaksi zakoukaná do znalostí prostředí a do politického a historického kontextu. V čem někteří budou spatřovat deficit „dynamičnosti”, vidí druzí naopak největší přednost le Carrého děl.
OneHotBook zpracoval jeden z nejslavnějších románů Johna le Carrého Špion, který přišel z chladu. Režisér Hynek Pekárek i interpret Martin Zahálka mají s podobně laděnými tituly bohaté zkušenosti a oba prokazují schopnost vyhmátnout vnitřní napětí nejen uvnitř příběhu, ale i u každé z jeho postav. A to se právě u le Carrého Špiona náramně hodí. Ani jedna z figur, které se autor ve svém románu věnuje, není černobílá a především, souboj se neodehrává ani tak mezi konkrétním dobrem a zlem (v tomto případě například Západem a Východem), jako spíše ve vypořádání se se situacemi, do nichž postavy někdy více, někdy méně aktivně vstupují. Zahálkova práce s rytmem přesně reflektuje le Carrého styl. Nikam se nepospíchá, naopak máme pocit bezútěšného sevření v jakémsi zamlženém „nehybnu” doby. Martin Zahálka pod vedením Hanka Pekárka vtiskl ústřední postavě Alecu Leamasovi, charakter do značné míry již rezignovaného, místy notně naštvaného člověka, který bojuje spíše za (sebe)zachování, než za hodnoty a proti zlu. Etický podtext románu a celkové bezvýchodné vyústění se v průběhu románu vynořuje ze Zahálkova herectví víc a víc.
Celkovému vyznění audioknihy dobře slouží i zvuková složka. Zapomeňte na nějaké (atraktivní) melodie, které by měly vzbuzovat či posilovat tu kterou emoci, nebo snad jen sloužit jako předěly mezi kapitolami. Mnohem podstatnější pro nahrávku jsou zakomponované ruchy, především dopravních prostředků. Nejen tedy z románu, ale i z jeho zvukové podoby jde patřičný chlad, něco, co – sice pro užší skupinu čtenářů/posluchačů – dělá nakonec z le Carrého (audio)knihy velmi silný zážitek.
