Převedení Mise Afghánistán do audioknižní podoby dává smysl, zejména s ohledem na formát deníkových zápisků. Důležité je, že se interpret vzdal snahy cokoliv stylizovat a hrát a namísto toho se snaží přenést autentičnost textu i do zvuku. A taková strategie zde vychází na výbornou. Audiokniha nabídne pocit, že k vám Tomáš Šebek přímo rozmlouvá. Představte si, jako by právě dooperoval, usedl k telefonu a svěřil se vám s dojmy, které u zákroku měl. A navíc to vše občas okořenil o odlehčení, které mu dost možná zachraňovalo zdravou mysl.
Jestliže hned z úvodu padla zmínka, že kniha neoplývá „literárností“, nelze od ní ani očekávat komentáře a exkurzi do pozadí válečného konfliktu v dané lokalitě, ani do místní kultury. Té se sice Šebek místy dotkne, ale vlastně jde vesměs o případy, které souvisejí s jeho vlastní osobou, zážitky, konfrontacemi. Na základě knihy si tak rozhodně není možné sestavit obraz o tom, jak se v Afghánistánu žije a co se ukrývá v podhoubí dlouholetého pnutí uvnitř země. Šebek se soustředí na to, co se jej dotýká zcela bezprostředně – na lidi, které musí léčit, nebo spíše zachraňovat na operačním sále. Bez ohledu na to, jakého jsou vyznání, příslušnosti, rasy… Neexistuje zde dělení na dobro a zlo, je tu pouze život a smrt. A díky Šebkovým zápiskům se mezi těmito dvěma „světy“ neustále pohybovat.
Recenzní nahrávku poskytla Audiotéka.
