Ve svých jedenácti poetických seriálech zpracovává základní etické hodnoty jako lásku, spravedlnost a odvahu, ale i lidské slabosti a potřeby hledání štěstí, touhu po moci či úspěchu. Taková témata se samozřejmě v pohádkách objevují velmi často, Dagmar Langová z nich však pokaždé dokáže vystavět netradiční vyprávění plné fantazie, dějových zvratů, napětí i humoru. Při psaní zároveň pamatuje na rozmanitost jazyka, svůj text zbytečně nepřehlcuje moderními výrazy, umí vykreslit atmosféru dávných časů. Velkou předností je i srozumitelná a nementorující forma – obsah sdělení je vždy názorně vkomponován do samotné pointy příběhu. A přesně takové jsou i Rytířské pohádky, které měly premiéru na vlnách Českého rozhlasu v květnu 2013 a dočkaly se i vydání prostřednictvím digitálního obchodu Radiotéka.
Rytíř Richard se svým žákem Lukášem putují světem a cesta je vede do sedmi prapodivných království. Zvláštní jsou už jen jejich stromové názvy – v Javorovém království musí Richard čelit třem obtížným úkolům, smrkového krále a jeho lid sužují čarodějova kouzla, v Dubovém se ztratila zlatá koruna. V Lískovém království se prý uhnízdil nevrlý drak a ve Vrbovém na Lukáše pro změnu čeká nejtěžší zkouška rytířské cti. V Březové zemi zase řádí obr a v Modřínovém království je uschován velký zlatý poklad. Všude na rytíře čekají nástrahy a lákadla. Jak je překonat a přitom si zachovat čest, projevit statečnost, věrnost, štědrost nebo slušnost – tedy hodnoty, který má mít pravý rytíř a ne ten, který se titulem jen honosí?
Neobyčejné vyprávění bylo svěřeno Michalu Pavlatovi a režisérovi Vladu Ruskovi. Realizaci nelze vůbec nic vytknout, Michal Pavlata se své role interpreta zhostil na výbornou. Do hlasu vložil napětí, cit i vtip – děti jistě pobaví řvaní medvěda nebo zívání obra. Vyhrál si se všemi charaktery postav a také dokázal v posluchačích vzbudit zvědavost – kam se asi hlavní hrdinové podívají v dalším pokračování?
Právě zde ale spatřuji určitá úskalí. Na začátku každé epizody bylo pro rozhlasové vysílání zcela legitimní nějakým způsobem uvést posluchače do kontextu tak, aby se i dítě, které nemohlo z různých důvodů poslouchat každý den Hajajovu pohádku, dokázalo rychle v seriálu zorientovat. Radiotéka se pravděpodobně snažila posluchačům umožnit souvislý poslech, což však v tomto případě není možné. Shrnující informace jsou do jednotlivých dílů vsunuty tak pevně, že je nelze pro vydání vystříhat. Tehdy se nabízejí dvě varianty – zachovat seriál v původním znění, což by dle mého názoru bylo nejrozumnější, anebo na konec každé části alespoň vložit závěrečnou Hajajovu znělku. Radiotéka ponechala úvodní hudbu pouze u první epizody i s přáním dobrého večera, části od sebe odděluje jen zlomek ticha, přání dobré noci a konečná skřítkova melodie je pak pouze u posledního příběhu. Dílko se tak nechtěně stává zmatečným, neboť většinou končí pohádka a téměř vzápětí následují věty typu „Naposledy jsme se s rytíři Lukášem a Richardem rozloučili…“. Objeví se i informace o tom, že si něco poslechneme zítra nebo že včera to bylo tak a tak. Drobnou výtku ještě směřuji k názvům pohádek – vydání v digitální podobě je v informacích o nahrávce nesděluje.
Nechť vás ale tyto vady na kráse od koupě neodradí. Seriály Dagmar Langové a tedy i Rytířské pohádky rozhodně patří k tomu nejzajímavějšímu, co v tvorbě pro děti v posledních letech vzniklo.
