Zájemci o Traxlerův životní příběh z řad široké veřejnosti mají k dispozici hned několik zajímavých zdrojů. Zmíněné knižní memoáry Já nic, já muzikant, které Traxler vydal u Sixty-Eight Publishers v Torontu. CD Hold Jiřímu Traxlerovi z roku 2007, které obsahuje nejen jeho skladby, ale především sestřih rozhovoru s ním. A do nedávna i divadelní hru Ondřeje Havelky a Martina Vačkáře V rytmu swingu buší srdce mé, která měla v lednu tohoto roku na prknech Národního divadla po více než třech letech svou derniéru.
Supraphon z každého z těchto zdrojů vytáhl něco: literární předlohu z exilového nakladatelství, spojení mluveného slova a hudby ze zmíněného CD, a konečně představitele hlavní role z úspěšné divadelní hry. Všem těmto ingrediencím věnoval už při přípravě velkou péče, což se ve výsledné podobě audioknihy Život v rytmu swingu pozitivně odrazilo. Původní Traxlerův životopis rozšířil dramaturg Vladan Drvota dodatkem z nového vydání, první CD s četbou doplnil Gabriel Gössel ještě druhým nosičem s více než čtyřhodinovým proudem pečlivě vybraných a chronologicky sestavených Traxlerových melodií z archivu Supraphonu. A především velmi citlivě a účelně vedla režisérka Naďa Dvorská Igora Orozoviče coby audioknižního interpreta.
Úroveň Orozovičova výkonu na prknech Národního divadla dokumentuje i jeho nominace na Cenu Thálie. Četba na mikrofon je ovšem zcela jiná disciplína, při níž si vylámal zuby nejeden zkušený herec. Orozovičovi se ovšem podařilo být i skvělým Traxlerem audioknižním. Vzhledem k jeho obeznámení s životním příběhem Jiřího Traxlera, je Orozovičova interpretace poučená, paměti psané v první osobě mu dávají možnost vybudovat iluzi osobního vyprávění, čtivost textu zase zaručuje udržení posluchačovy pozornosti. Vše toto dohromady vytváří přirozeně podanou memoárovou četbu.
Traxler svůj život zaznamenal až do chvíle odchodu za hranice, kdy svou tolik plodnou a slibně rozjetou kariéru pianisty, aranžéra a skladatele sám ukončil. Doba do onoho prosince 1949 byla však natolik bouřlivá jak po dějinné, tak po hudební stránce, že jsou Traxlerovy memoáry čtivem spíše akčním než akademickým. Setkáme se v nich s řadou významných osobností tehdejší kulturní scény a nutno upozornit, že je sebevědomý Traxler v líčení událostí a chování jednotlivých aktérů někdy velmi nekompromisní. I to přidává jeho textu na autenticitě, kterou se nyní podařilo přenést i do audioknihy.
Titulem Život v rytmu swingu doplňuje Supraphon řadu memoárů osobností české kultury. Na předchozí Případ Lída Baarová a Adina Mandlová vzpomíná odkazuje nejen jednotná grafická úprava obalu, ale především výpravný osmadvaceti stránkový booklet. V něm najdeme vedle textů Ondřeje Havelky a Antonína Matznera také řadu archivních fotografií, informace o tvůrcích audioknihy, seznam skladeb, jejichž fragmenty zaznívají v četbě, ale především podrobný přehled všech 83 písní, které tvoří obsah druhého CD. Supraphon tedy ani v tomto ohledu nic nezanedbal.
