AudioStory funguje na trhu už více než třicet let. Jde stále o rodinný podnik?
Jindřiška Nováková: Vyrůstala jsem v rodině s uměleckou tradicí. Moji předkové byli herci i hudebníci. AudioStory je a vždycky byla rodinná firma. Nejdříve ji se mnou vedl můj první muž, bylo to dva roky po sametové revoluci a nám oběma bylo šestatřicet let. Spolupracovalo s námi ale více rodinných příslušníků, postupně to byli můj tatínek, chvíli dcera, můj brácha, strejda, neteř, posléze druhý manžel… V aktuální fázi se ke mně přidala starší dcera Radka a pustila se do podnikání se mnou. Pokud budou okolnosti příznivé, mohla by brzy AudioStory dál vést ona. Jsem za to ráda, protože jsem si nikdy nemyslela, že by se některá z mých dvou dcer chtěla do chodu firmy zapojit. Měly svá zaměstnání.
Jak se k vám připojil Daniel Tůma?
JN: Daniel Tůma je můj zeť, který pro AudioStory se svým kamarádem Ondřejem Timplem jako Karpof Brothers už nějakých patnáct let skládá hudbu. Jednou se mi svěřil, že by si rád zkusil natočit audioknihu. Nějakou dobu jsem ho tedy brala s sebou na natáčení, nejprve aby se jen díval, ale když jsem poté potřebovala párkrát za sebe záskok, vyzkoušel si to a pak začal režírovat i sám. Bylo to trochu hození do vody, ale je ohromně talentovaný. Je také hodně sečtělý a umí pracovat s textem, vystudoval Střední školu pro knihkupce a nakladatelské pracovníky. Sám si umí napsat scénář, pracoval v reklamním studiu, kde se naučil dělat zvukařinu. Kromě toho spoustu let hrál amatérské divadlo a má svojí kapelu, kde hraje na bicí a na klávesy. Je i autorsky činný.
Jak se za dobu své existence AudioStory proměnilo?
JN: Začínali jsme jako vůbec první soukromé vydavatelství mluveného slova. Využila jsem svých znalostí v oboru a zkušeností z rozhlasu a oslovila ke spolupráci profesní kolegy. Tehdy jsme audioknížky vydávali na magnetofonových kazetách. To byla taková první fáze AudioStory. Druhá fáze nastala, když jsme v roce 2006 podepsali smlouvu s Popron Music. Připravili jsme pro ně pod značkou AudioStory v reedici většinu titulů z naší produkce na CD a pomohli rozjet trh s audioknihami v knihkupectvích. Spolupráce trvala šest let. Souběžně jsem navázala vztah s nakladatelstvím Vyšehrad, z čehož pak vznikla skvělá osmiletá koprodukční spolupráce. Po převzetí Vyšehradu velkým nakladatelským domem jsme ale museli hledat nové cesty. V té době jsem už několik let natáčela dětské audioknihy pro Albatros a postupně jsme se tedy ve větší míře pustili do natáčení titulů tzv. na klíč pro další vydavatele, což nám během obtížné éry covidu velmi pomohlo.
V té době jste si začali zařizovat své vlastní nahrávací prostory?
JN: Ano, shodou okolností se u nás v domě, kde bydlím a mám kancelář, uvolnilo místo ve dvorním traktu. Takže jsme si po třiceti letech existence konečně vybudovali vlastní studio. Trochu jsme si ho vymodlili. Dokonce se tu dají natáčet i dramatizace. A hercům se tu moc líbí. Trochu jsme se báli, jestli bude studio vytížené, ale kromě vlastní produkce nabízíme nadále naše služby i velkým vydavatelům, takže nakonec je práce dost. Jednáme i o možnosti pořízení dalších nahrávacích prostor nad současným studiem.
Jak máte rozdělené role v rodinné firmě?
Radka Tůmová: Já jsem víc office manager, produkční. Dělám administrativu a finanční věci, starám se o běh kanceláře a tak podobně. K audioknihám často vypracovávám výslovnosti. Baví mě vymýšlet, kdo by mohl tituly číst, ale to baví nás všechny. Mamka s mým manželem jsou dvě tvůrčí osobnosti, které srší svými nápady a já jim je někdy trochu usměrňuji (směje se).
JN: Já a Dan děláme podobné věci, kromě toho, že já nedělám zvukařinu, ani hudbu. Dan si sám zvládá obstarat natáčení po zvukové i režijní stránce, což obdivuji, že stíhá zároveň. A navíc vytváří hudbu. Když já režíruji, tak on nabírá zvuk, a občas mi jen dává drobné připomínky ze svého pohledu. Je to pro mě výborná spolupráce. Mezi režisérem a zvukařem musí všechno ladit, Dan je šikovný, nadaný, jde mu to rychle od ruky a společná práce nám funguje. Samozřejmě spolupracujeme i s několika dalšími spřízněnými zvukaři, kteří mají na starosti postprodukci. Také se zkušenými zvukovými mistry některé náročnější projekty konzultujeme. A výhledově náš současný tým plánujeme ještě rozšířit.
Jak si vybíráte tituly pro svou vlastní produkci?
RT: Jsme přeci jen menší vydavatelství, takže si pro naši vlastní současnou produkci vybíráme spíše takové třešničky. Řídíme se osobním vkusem a intuicí. Třeba titul Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe je tak trochu moje dítě. V 90. letech jsme se ségrou měly moc rády film Smažená zelená rajčata. Když jsme si pořídili vlastní studio a získali možnost natáčet delší tituly, vzpomněli jsme si právě na tento titul. Zjistili jsme, že u nás kniha nikdy nevyšla. Rozhodli jsme se tedy, že si román necháme přeložit a vedle vydání audioknihy jsme výjimečně zkusili vstoupit i na knižní trh a vydali naši první vázanou knihu.
JN: V případě naší zatím poslední audioknihy Legenda jsi to taky byla ty, koho napadlo ji natočit.
RT: Celá léta doma koukám na fialovou řadu kompletního Gemmellova díla, které můj muž miluje a tak jsem nadhodila, co kdybychom některý z jeho románů natočili… a už se to rozjelo…
Na Legendu Davida Gemmella jsem se právě chtěl zeptat. Oproti většině ostatních titulů AudioStory se trochu vymyká tím, že jde o fantasy. Jak vás napadlo ji natočit?
Daniel Tůma: David Gemmell je můj oblíbený autor, Legenda je asi jeho nejznámější příběh. Čerpá z římských dějin, ze Skotska, zajímavě propojuje artušovské legendy i antiku. Není to na první pohled znát, ale pokud se člověk orientuje, najde si v jeho díle na tyto směry odkazy.
JN: Gemmell začal psát někdy v osmdesátých letech a podle ohlasů, které jsem na jeho příběhy četla, ho znají i dnešní milovníci fantasy. Oceňují ho jako kultovního autora.
DT: Vychází i ze starších spisovatelů, světy, v nichž se odehrávají jeho příběhy, jsou moc pěkně vymyšlené. Nejsou to prvoplánové knížky, nebál bych se říct, že je v nich i trocha filozofie. Většinou jde o hrdinské ságy, ale nenajdete v nich patos. Nejde o brakovou literaturu, přijde mi to jako jedno z nejlepších fantasy, jaké bylo kdy napsáno. Četl jsem jeho příběhy poprvé v mládí a několikrát jsem se k nim vrátil. Legenda se sice odehrává ve vymyšleném světě, ale vše je velmi realistické, nenajdete zde elfy nebo draky.
Audioknižní verzi Legendy jste natáčeli s hercem Sašou Rašilovem. Proč padla volba právě na něj?
DT: Natáčeli jsme spolu se Sašou nedávno jednu sci-fi a já jsem si při té příležitosti řekl, že právě on bude ten pravý vypravěč i pro Legendu. Původně jsem si říkal, že by mohlo jít o vícehlasou dramatizaci, ale Saša nakonec všechny postavy hezky obsáhl sám a jsem rád, že to takto dopadlo.
Probrali jsme už minulost i přítomnost AudioStory, takže závěrem mi nezbývá než zeptat se co budoucnost?
JN: Jak jsem na začátku říkala, jsme rodinný podnik. Na audioknížkách vyrostly mé děti, začínaly asi s Lubou Skořepovou a našimi Pohádkami pro nejmenší, velký úspěch měla i Hadrová Ančka, pak Deník Leošky Kutheilové, Jana Eyrová, Malý princ, Saturnin, Tři muži ve člunu, Sherlock Holmes a další. Dnes poslouchají i moje čtyři vnoučata. Pravidelně je zásobuji novinkami pro jejich věk. Mám z nich velkou radost. A pořád mě baví i režírovat. Jednou mi někdo řekl, že budu pracovat nejméně do osmdesáti let. A také, že je AudioStory součástí mého životního poslání. Ukazuje se, že je to pravda a poslání AudioStory přebírá moje rodina.
Děkujeme za příjemný rozhovor a přejeme AudiStory hodně úspěšných titulů i v dalších letech!
