V šedých tónech
V roce 1941 deportovali Sověti značnou část obyvatel pobaltských republik na Sibiř do pracovních táborů. Lině Vilkasové bylo v té době patnáct a chystala se na uměleckou školu. Její otec však patřil k litevské inteligenci, a tak se jedné noci celá rodina ocitla v transportu neznámo kam. Kniha V šedých tónech je příběhem Liny o tom, jak přežít nejhorší možné útrapy, které Sověti Litevcům dokázali zařídit.
Americká autorka Ruta Sepetysová má litevské předky. Odhalování částečně zapomenutých historických tragédií, zejména se zaměřením na obyvatele pobaltských republik, se stalo jejím literárním hřištěm. V šedých tónech je jejím prvním dílem, do období druhé světové války se vak znovu vrací i ve své třetí knize Sůl moře, která popisuje ztroskotání lodi Wilhelm Gustloff, jež měla odvézt devět tisíc uprchlíků z Pruska do Německa. Svým stylem psaní a stářím, nebo spíš mládím hlavních hrdinů, se tak snaží vzbuzovat zájem o historii u mladších čtenářů.
A nyní v českém prostředí také u posluchačů, a to právě díky audioknize V šedých tónech, kterou stejně jako její knižní předlohu vydává young adult nakladatelství CooBoo z rodiny Albatros Media.
Interpretkou se stala herečka Marie Štípková, která je v audioknižních sférách nováčkem. I přes svůj věk lehce přes třicet let nastavila svůj hlasový projev tak, že zní jako daleko starší. Děj tak jakoby vypráví čtyřicátnice až padesátnice, přestože je hlavní hrdince na začátku knihy pouhých patnáct let. Naznačuje tím, že přes všechna příkoří, kterými si Lina prošla, přežila a nyní může vzpomínat. Nesoulad mezi domnělým stářím hlasu a vypravěčky příběhu však trvá relativně krátce. Jakmile totiž dojde k opravdu tíživým skutečnostem v ději, Štípková tuto atmosféru svým projevem vhodně doplňuje. Ke konci knihy je už jasné, že Linin úděl pochopila a zvládla na výbornou.
Kniha sestává z relativně krátkých kapitol. Vydavatel se proto rozhodl je pospojovat po třech až pěti do jednoho tracku, aby tak vznikly patnácti- až třicetiminutové soubory. Zdaleka ne všechny části oddělují znělky, avšak ty, které v audioknize najdeme, jsou opravdu vhodně zvolené. Orchestrální, tíživé stejně jako atmosféra příběhu a občas vyšperkované o zvuky ledového sibiřského vichru.
Příběh sám o sobě v lecčems připomíná Hanu od Aleny Mornštajnové, i když s ne tak tíživým závěrem – přeci jen je určen mladšímu publiku. Popisuje totiž reálné příběhy lidí, mnoho osudů spojených do jediného, tvořícího jakýsi reprezentativní vzorek druhoválečného utrpení. V některých chvílích se tak zdá, že toho autorka na svou dospívající hrdinku nakládá opravdu mnoho, ale lidé jako Lina skutečně existovali, a toto uvědomění je přesně to, čeho se Ruta Sepetysová snaží u současné mládeže dosáhnout. A Lina přeci jen mohla dopadnout hůř. Přežila a díky tomu může vyprávět tento příběh.