„Devatenáctileté století je jed,“ říká Victor Hugo v Bídnících, a má na mysli krutost tohoto století v Evropě. Skrze optiku rodiny Coleů rozeznáváme velmi přesně známky toxického rozkladu i v rodící se zemi svobody za oceánem. Hovoříme o době, kdy ženy po porodu kosila horečka omladnic, protože lékař, který si myl ruce, byl druhým k smíchu. O letech, v nichž se poprvé začal používat chloroform, protože operace probíhaly donedávna bez anestetik. Zkrátka o časech, kdy běžný člověk netušil, že infekce může zabíjet a očkovalo se rozříznutím svalu a vložením tkáně vředu neštovic. I takovými scénami se prodíráme za doprovodu Lukáše Hlavici, který popisuje skutečně naturalistické hrůzy utrpení s citem, ale také s trpělivostí lékaře, jakým je právě Rob J. Cole a později i jeho syn pojmenovaný přezdívkou Šaman.
Dobu, v níž nechává žít Noah Gordon množství svých postav série rodina Coleových, máme ve zvyku si díky westernovým snímkům idealizovat, což nás tento autor spolehlivě odnaučí. Právě realismus, kterým dojímá, je na takřka sedmadvacetihodinové četbě Lukáše Hlavici to nejcennější. Gordonovi hrdinové jsou ale výjimeční něčím dalším a údiv by vzbudil Rob J. i dnes. Je totiž přísným, ale skutečným pacifistou, který nicméně pacifismem neskrývá zbabělost. A tak vidíme lékaře oddaného svému poslání, jak se vydá do vřavy bojů občanské války, aby pomáhal trpícím. Rovněž jeho další životní krédo je dnes bohužel opět revoluční: Nikdo nesmí vlastnit jinou lidskou bytost. Že jsou si všechny skupiny lidí rovny, přijme za svou základní hodnotu také jeho syn.
Patrně nejhororovějším zážitkem je právě spatřit válku očima lékaře, který se ocitá jakoby uvězněn v děsivé nikdy nekončící povinnosti – amputovat zraněné končetiny vojáků. V té chvíli se Lukáš Hlavica nenechá strhnout k excitaci, není ale ani neúčastný. Hovoří o více než dvou dnech, které Rob J. stráví v pochmurné rutině, kdy vlastními slovy jen „amputoval a amputoval,“ procítěným hlasem svědka válečné hrůzy.
Román o lékaři Robovi J. postupně přerůstá v román o Šamanovi, jeho synovi, jehož pomohla vychovat šamanka z kmene Sauků, kteří byli invazivním chováním bělochů fyzicky, psychicky, materiálně, ale i kulturně a duchovně devastováni. Protože známe osudy celých rodin čtyři desítky let, jeví se román jako jemnokresba současnosti na hutné podmalbě historie. Gordon napsal svou ságu s úmyslem připoutat čtenáře citově ke svým postavám a hlavně k jejich hodnotám a k jinakosti, jakou vykazují. Právě postava Šamana nemůže být podivuhodnější: v dětství přišel o sluch, ale mluví, je Američan, ale pochází z Irska a ovládá vedle angličtiny a znakové řeči i řeč Sauků. Je mužem exaktní vědy, lékařem, který však má zvláštní dar intuice. Nesnáší násilí, a právě proto je puzen k povolání, které je jím nešťastně přeplněno – k lékařství.
Právě zde Lukáš Hlavica jakožto Šaman zamyšleně pronáší: „Kdyby byl svět v pořádku, nikdo by nemusel řezat a pálit nohu svého bratra.“ – A s tím nelze než souhlasit. Silnou stopu naděje však má Hlavica v hlase i v přednesu písní Sauků, původních obyvatel Ameriky: „Kamkoliv půjdeš, půjdu s tebou…“ Saukové tím mají na mysli ducha minulosti, předků, kteří nás utvářeli a dávají naší cestě smysl.
