Život hlavní hrdinky navždy změní jediný dopis od jejího manžela, majora c. k. armády Adolfa Bruna. Körnerův příběh je leporelem excitovaných lyrických obrazů z konce první světové války, z konce epochy, v níž zahynulo Rakousko-Uhersko a do chřtánu smrti s sebou strhlo miliony obětí. Vychýlené atypické osudy a nejméně pravděpodobné mezilidské vztahy zesílené obdobím všeobecné krize jsou tématem, které Vladimír Körner opakovaně literárně uchopuje a staví tím pomník zapomenutému utrpení.
Nebyl by to pravý osudový příběh, kdyby nezpracovával tragickou lásku. Ovdovělá Anežka Brunová prožije krátký románek se zajatcem z Volyně Kryštofem Stryjou, špatným šamanem a léčitelem. Körner při tom kompozičně pracuje se zrcadlením a opakujícími se motivy: na začátku hrdinka zahlédne pod ledem ve fontáně mrtvou krysu, na konci vyprávění pod ledem nalézá lidskou tvář. Po smrti manžela přijíždí na místo jeho působení, aby zde sledovala nejen výsledky jeho běsnění, ale i běsnění války jako takové. Zámek se proměnil v lazaret a zajatecký tábor, kde místo vášně zabíjí tyfus.
Nezaměnitelný a navýsost umělecký styl Vladimíra Körnera vyžaduje dokonalou interpretační péči. Vedle ní vkládá do své četby Igor Bareš také hlubokou úctu ke Körnerově dílu a odkazu. Díky tomuto osobnímu vztahu k látce ještě lépe než obvykle vynikne Barešova schopnost ze souvětí vytvořit takřka hudební útvar, v němž kombinuje precizní výslovnost s melodičností, rytmem vět a jakousi neúprosností. Anděl milosrdenství je přehlídkou barvitě vylíčené krutosti a zároveň jde o kratší, pětihodinovou nahrávku, která od posluchače vyžaduje plnou pozornost. Igor Bareš modeluje každou větu příběhu o kratičkém nesmyslném vzplanutí, obětování se a zradě, jako by ji tesal do kamene.
Děj jednotlivých kapitol prokládají tóny skladeb hudebníka a rovněž zvukového mistra Ravena. Hudební složka umocňuje děj a v závěru jej korunuje, jak je zvykem u každé audioknihy od Tebenasu, autorskou písní. Ta se nestylizuje do historizující skladby, spíše vyjadřuje stesk soudobého svědka nahlížejícího do dějin v lyrickém opojení hrůzou z nesmyslného umírání. Protože ve vychýlené době mizí zdravý řád věcí a, jak praví vševědoucí vypravěč Anděla milosrdenství, za války Bůh umírá jako první.
