V městě Salem’s Lot se setkáváme opět s atributy, které jsou pro Stephena Kinga stěžejní, jako například postava spisovatele (Ben Mears, jenž má stejně jako Stephen King svůj denní limit šesti stránek), obrázky dětské šikany a sexuálního či domácího násilí, nebo předčítání z novinových článků, jaké známe z románu Carrie. Nečisté síly představují hrozbu stejně jako přírodní živly, ohrožující malé děti na toulkách – zde jsou jimi tekuté písky obklopující město, které dokážou ukončit mladý život až příliš snadno. Marstenův dům, který v sobě kumuluje zlo jako baterie, také jako motiv několikrát rozvíjel. I obchod se starožitnostmi pana Barlowa se v jiné podobě v Kingově díle objevil – a to v románu Nezbytné věci. Vidíme, že King jako by po skončení jednoho románu rozházel figury po šachovnici a jednoduše je opět postavil v nové partii. Tuhle partii však rozehrává sám ďábel a Jan Zadražil si pro něj vyhradil speciální, kovově chladný a pyšný hlas.
V příběhu města, pojmenovaného Jerusalem doslova po jedné svini, věřte nebo ne, zaujímá Jan Zadražil jako vypravěč účastný tón někoho, kdo Kingově speciální poetice dobře rozumí. Však ne nadarmo měl jeho part silné kvality ve vícehlasém zpracování Kingova románu To. S postupujícím dějem roste v Prokletí Salemu násilí typu rozpáraného psa nabodnutého na špicích kované hřbitovní brány či týrání nemluvněte matkou, jeho již dosti pochmurný tón ještě více získává na hloubce. Scény toho druhu, v nichž mrtvý sourozenec dítěte, které se ztratilo, odmítá zavřít oči, odvypráví Zadražil bez zachvění v hlase. Není to však klid cynického interpreta, kterému jsou osudy postav jedno. Možná si raději představte odborníka typu patologa, který utrpení těch, s nimiž operuje, bere prostě čistě jako faktum. Je to znát například tehdy, když hovoří o tom, jak na stole seděla sebevědomá krysa a dívala se beze strachu z člověka tak, jako by se smála.
Jak však postupně přibývá krve, krvesajů a ubývá figur, které jsme začali mít rádi, začíná se Zadražil rozehřívat a dovoluje si expresivně kulminovat v hlasovém projevu. Možná jsme ani nechtěli vědět tak plasticky, jaké to je usmrtit vampirismem infikovanou milovanou dívku, toužit po pokousání, jako by to bylo něco nadzemsky krásného, nebo selhávat v boji s temnými silami a cítit vinu za tragický konec souputníků – ale naléhavá dikce Jana Zadražila nás přinutí jako neviditelnou magnetickou silou.
Jednotlivé části textu dělí dobře zvolené hudební vložky, ať jsou to klavírní momenty zamyšleného či nervózního rázu, hudba připomínající tepání krve, někdy dokonce i skučení kotouče pily. Výše zmíněné čtení z dobového tisku, popisující zpětně výsledky celé tragédie, režie vkusně vyznačila zvuky otáčených novinových stránek. Překladu Lindy Bartoškové, který má své kvality, musíme odpustit jen nešikovně moderní překlad klasického okultního Frazerova díla Zlatá ratolest, kterou slyšíme ze Zadražilových úst jako Zlatou větev. Takřka osmnáctihodinová nahrávka je však skutečnou poctou jak Stephenu Kingovi a jeho klasickému dílu, které ve své době soutěžilo o prvenství s jeho Osvícením, tak hororovému žánru obecně. Spolu s tím ji lze označit za jednu z nejtísnivějších audioknih uvedených na trh v letošním roce, ať už bude jakkoliv plodný. A navíc vás její poslech ochrání proti upírům. (To je samozřejmě trochu laciný žert, nicméně můžete to vyzkoušet.) Pokud jsou mezi posluchači milovníci filmů se scénami hemžícími se kříži, které se otáčejí vzhůru nohama, jistě zaznamenali, že Prokletí Salemu se vloni dočkalo filmové verze od tvůrců série V zajetí démonů. Je tedy vidět, že satan se dostává znovu do trendů.
