Přihodilo se to i Josephu Hillstromu Kingovi. Aby nebyly jeho knihy posuzovány jen jako příběhy syna slavného spisovatele, zkrátil si své jméno na neutrálně znějící umělecký pseudonym Joe Hill. Ačkoliv by ale byl rád vnímán jako svébytný autor, ve svém díle, ať už vědomě či nevědomky, navazuje na to nejlepší, čím se vyznačuje tvorba otce Stephena Kinga.
Svou první sbírku povídek 20th Century Ghosts vydal Joe Hill v roce 2005 samonákladem. Obsahovala celkem patnáct krátkých příběhů a dočkala se poměrně pozitivního přijetí. O dva roky později už proto vyšla u zavedeného vydavatelství, dokonce doplněná o bonusový příběh. V této podobě vyšla i u nás, poprvé roku 2013 pod názvem Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy, podruhé jako Černý telefon a další příběhy vloni. Stalo se tak po úspěchu filmové adaptace stejnojmenné povídky. Letos přišla na řadu i audiokniha, kterou ve studiích OneHotBook natočila hned pětice interpretů.
Pět hlasů bylo zvoleno z toho důvodu, že audioknižní verze je výběrem povídek z této sbírky, čítajícím právě pět povídek. Původně snad bylo v plánu natočit jen samotný Černý telefon, postupným vývojem nakonec dospěli v redakci vydavatelství k výše uvedenému číslu. Vznikla tak vlastně průřezová nahrávka, představující Joe Hilla v několika podobách, díky čemuž si znalý čtenář či posluchač nemůže nevzpomenout na autorova otce, v jehož tvorbě také nenajdeme jen mysteriózní horory.
Úvodní kratičká povídka byla v původní sbírce zařazena jako neobvyklá forma doslovu. Šeherezádin psací stroj vypráví příběh dívky, respektive mladé ženy, která spolu se svou matkou objeví ve sklepě jejich rodinného domu psací stroj svého zesnulého otce. Přístroj se ale chová poněkud nestandardně: Po smrti svého majitele, který na něm psal nepříliš úspěšné povídky, pokračuje v jeho práci sám od sebe. Četby této lehce duchařské historky se ujala Karolína Půčková, která svým vyzrálým hlasem se zajímavým zabarvením i patřičnou hloubkou zdatně maskuje své mládí.
Následující Černý telefon si rozhodně zaslouží pozornost, kterou na sebe strhl díky výše zmíněnému filmovému zpracování. Oproti němu je původní text stručnější, přímočařejší, bez kudrlinek a odboček předávající autorovo sdělení. Byť ani v tomto příběhu nechybí nadpřirozeno, děsivou atmosféru a mrazení v zádech má na svědomí lidský netvor. Vypravěčem příběhu je sugestivní Jakub Gottwald, z jehož hlasu vám možná bude chvílemi naskakovat husí kůže. Promlouvá totiž ústy třináctiletého Finneyho, poslední oběti násilnického únosce a zabijáka dětí. Podaří se mu dostat ze sklepního vězení?
Když zjistíte, jak to s Finneym dopadlo, čeká na vás další duchařina. 20th Century Ghost je svébytnou formou pocty zašlé starým hollywoodským filmům a klasickým kinosálům. V jednom z nich se také povídka odehrává, a nejde jen tak o nějaké kino. O tomto podniku totiž koluje spousta historek, protože se zde některým návštěvníkům objevuje mrtvá žena. Interpretaci textu svěřil režisér celé nahrávky Vít Malota rozvážnému Miroslavu Hanušovi. Ten se pomalu prokousává nostalgickým vyprávěním, jako by listoval zašlými stránkami fotoalba. Kromě drobné chybky v podobě výslovnosti příjmení přízračné ženy, patří jeho interpretace k těm nejsilnějším z celé sbírky.
Dalším vybraným příběhem je Nejlepší nový horor, pro jehož zvukovou podobu sáhli tvůrci po herci Miroslavu Zavičárovi. Jedná se o nejděsivější, nejdrsnější povídku z celé pětice. Život redaktora žánrového časopisu, znaveného pročítáním stohů rádoby děsivých povídek, se rázem změní, když narazí na text, který ho zaujme. Při pátrání po jeho autorovi se ale zdá, jako by se ocitl na stránce některého z hororů, které pro své periodikum redigoval. V kontrastu s hrubostí povídky je interpretův jemně znějící hlas, přecházející ale v mrazivě znepokojivý tón ve chvílích, kdy v příběhu přituhuje.
Oproti tomu je závěrečný Pop Art doslova povznášejícím textem. Oceňovaná povídka o dvou chlapcích, outsiderech, řeší sice závažné téma vztahu většinové společnosti k odlišnostem, popisuje je však odlehčenou formou. Jeden z dvojice hrdinů totiž není z masa a krve, ale z nafukovací umělé hmoty. Jako takový pochopitelně nemůže mluvit, jen psát na tabulku, což je pro četbu poněkud oříšek. Michal Štěrba proto jeho kurzívou psané pasáže při četbě propůjčuje ztlumený, šeptavý tón.
Citlivý režijní přístup se projevuje u všech částí čtyřhodinové nahrávky. Že se povídkám dostalo pečlivého nastudování, dokazuje i zvolený hudební doprovod, který reflektuje náladu každé z nich a přizpůsobuje se jí svým pojetím. Pouze digitálně vydaná audiokniha je rozdělena do čtrnácti souborů, které ale bohužel nejsou popsány názvy, takže vracet se k oblíbenému příběhu občas vyžaduje trochu zbytečného klikání. Nebýt toho, byla by sbírka Černý telefon a další příběhy bezchybnou jednohubkou.
